Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Tdo 1249/2015

-49

U S N E S E N Í

Š. B. ,

t a k t o :

Podle § 265g odst. 1 tr. ř.

s e b e r e n a v ě d o m í

zpětvzetí dovolání, které obviněná Š. B. podala proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 5. 2015, č. j. -851.

O d ů v o d n ě n í :

I.

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2015, č. j. – 760

, byla obviněná Š. B. (dále jen „obviněná“ příp. „dovolatelka“) uznána vinnou pomocí ke zločinu loupeže podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“) a pomocí k přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle tr. zákoníku k tr. zákoníku, přičemž se této trestné činnosti dle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustila tím, že

dne 26. 12. 2013, v přesně nezjištěné době od 17:00 hodin do 18:15 hodin, v katastru obce R., na ulici O., před autobusovou zastávkou umístěnou nedaleko domu č. p. ...., vedeni společným záměrem, i za případného použití fyzické síly získat finanční prostředky nacházející se v daný okamžik u poškozeného P. K., ...., poté, co obžalovaní D. B. a M. B., oba ve stavu nejméně střední opilosti, přistoupili ke jmenovanému poškozenému, který se rovněž nacházel nejméně ve stavu střední opilosti a poté, co jej tito obžalovaní slovně vyzvali k vydání peněz, zaútočili na poškozeného takovým způsobem, že do něj obžalovaný D. B. strčil oběma rukama, čímž jej srazil na zem a v tu chvíli přicházející obžalovaná Š. B. poškozenému odňala peněženku, kterou vytahoval z náprsní kapsy bundy a vzala z ní bankovky v hodnotě 400 Kč a platební kartu VISA č......, vydanou Českou spořitelnou, a. s., znějící na jméno poškozeného, peněženku mu vrátila a ostatní věci ihned předala obžalovanému M. B. a ten společně s D. B., vedeni snahou získat finanční prostředky nacházející se na bankovním účtu poškozeného, jakmile poškozeného zvedli a opřeli o poblíž se nacházející plot, opakovaně po něm požadovali sdělení PIN kódu k platební kartě, čemuž se ten bránil uváděním chybných kódů, avšak jakmile jim, po několika neúspěšných pokusech o výběr finanční hotovosti z nedalekého bankomatu České spořitelny, učiněných střídavě obžalovanými a ovlivněn bolestí pravé nohy, pociťovanou od okamžiku svého sražení na zem, sdělil správný PIN kód, oba obžalovaní opětovně odběhli ke shora zmíněnému bankomatu, z něhož se jim však ani poté, z důvodu nedostatku požadovaných finančních prostředků na účtu, nepodařilo žádnou finanční hotovost vybrat, a proto poškozenému, vyjma částky ve výši 400 Kč, vrátili platební kartu a tímto svým jednáním, mimo škody na odcizené finanční hotovosti, způsobili poškozenému P. K. zlomeninu krčku pravé stehenní kosti s posunem úlomků, tedy poranění, které si dne 27. 12. 2013 vyžádalo operativní zákrok v Bohumínské městské nemocnici a jehož doba léčení, bez následné rehabilitace a rekonvalescence, se pohybovala v rozsahu 6 - 8 týdnů.

Za tuto trestnou činnost byla obviněná Š. B. odsouzena podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 58 odst. 5 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, přičemž podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku jí byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Současně jí byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit se spoluobviněnými D. B. a M. B. společně a nerozdílně poškozené Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra ČR na náhradě škody částku ve výši 41.492 Kč. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných D. a M. B..

O odvoláních, která proti rozsudku soudu prvního stupně podali všichni obvinění a v neprospěch obviněné i státní zástupce, rozhodl ve druhém stupni

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 25. 5. 2015, č. j. -851,

jímž z podnětu odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek ohledně obviněné Š. B. zrušil v celém rozsahu a z podnětu odvolání obviněného M. B. podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. ohledně tohoto zrušil částečně, a to ve výroku o způsobu výkonu trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnou Š. B. uznal vinnou zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustila tím, že

společně s obžalovanými D. B. a M. B.

dne 26. 12. 2013, v přesně nezjištěné době od 17:00 hodin do 18:15 hodin, v katastru obce R., na ulici O., před autobusovou zastávkou umístěnou nedaleko domu č. p. ..., vedeni společným záměrem, i za případného použití fyzické síly získat finanční prostředky nacházející se v daný okamžik u poškozeného P. .K, ....., poté, co obžalovaní D. .B a M. B., oba ve stavu nejméně střední opilosti, přistoupili ke jmenovanému poškozenému, který se rovněž nacházel nejméně ve stavu střední opilosti a poté, co jej tito obžalovaní slovně vyzvali k vydání peněz, zaútočili na poškozeného takovým způsobem, že do něj obžalovaný D. B. strčil oběma rukama, čímž jej srazil na zem a v tu chvíli přicházející obžalovaná Š. B. poškozenému odňala peněženku, kterou vytahoval z náprsní kapsy bundy a vzala z ní bankovky v hodnotě 400 Kč a platební kartu VISA č. ....., vydanou Českou spořitelnou, a. s., znějící na jméno poškozeného, peněženku mu vrátila a ostatní věci ihned předala obžalovanému M. B. a ten společně s D. B., vedeni snahou získat finanční prostředky nacházející se na bankovním účtu poškozeného, jakmile poškozeného zvedli a opřeli o poblíž se nacházející plot, opakovaně po něm požadovali sdělení PIN kódu k platební kartě, čemuž se ten bránil uváděním chybných kódů, avšak jakmile jim, po několika neúspěšných pokusech o výběr finanční hotovosti z nedalekého bankomatu České spořitelny, učiněných střídavě obžalovanými a ovlivněn bolestí pravé nohy, pociťovanou od okamžiku svého sražení na zem, správný PIN kód, oba obžalovaní opětovně odběhli ke shora zmíněnému bankomatu, z něhož se jim však ani poté, z důvodu nedostatku požadovaných finančních prostředků na účtu, nepodařilo žádnou finanční hotovost vybrat, a proto poškozenému, vyjma částky ve výši 400 Kč, vrátili platební kartu a tímto svým jednáním, mimo škody na odcizené finanční hotovosti, způsobili poškozenému P. K. zlomeninu krčku pravé stehenní kosti s posunem úlomků, tedy poranění, které si dne 27. 12. 2013 vyžádalo operativní zákrok v Bohumínské městské nemocnici a jehož doba léčení, bez následné rehabilitace a rekonvalescence, se pohybovala v rozsahu 6 - 8 týdnů.

Obviněnou odsoudil podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon ji podle § 56 odst.

2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. ji zavázal, aby společně a nerozdílně s obviněnými D. B. a M. B., jímž byla tato povinnost uložena rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2015, č. j. -760, zaplatila na náhradě škody poškozené Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra ČR se sídlem Kodaňská 1441/46, Praha 10 částku ve výši 41.492 Kč. Odvolací soud dále rozhodl tak, že obviněného M. B. podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil pro výkon uloženého trestu odnětí svobody do věznice s dozorem. Odvolání obviněného D. B. podle § 256 tr. ř. zamítl.

II.

Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podala prostřednictvím obhájce Mgr. Aleše Nitry dovolání, které opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve svém dovolání vyslovila nesouhlas se závěry odvolacího soudu primárně proto, že se jí vytýkaného jednání nedopustila. Fyzického napadení poškozeného se neúčastnila, proti tomu protestovala a své syny napomínala, aby poškozeného nechali být. Jejich jednání hodnotí jako exces, který jí při právním posouzení činu nemůže být přičítán. I v případě, že by (jak uvedeno ve skutkové větě) byla se syny předem domluvena na spáchání loupeže, nelze z toho dovozovat, že by synům dala „generální souhlas“ k tomu, aby poškozeného zranili jakýmkoli způsobem. Protože je napomínala, aby poškozeného nechali být, mělo její jednání být kvalifikováno nejvýše podle § 173 odst. 1 trestního řádu (správně tr. zákoníku). Její účast na činu byla marginální a naprosto okrajová, její jednání nijak zvlášť neusnadnilo dokonání trestného činu. Poškozeného nehlídala, podání peněz z peněženky a platební karty M. B. mělo být posouzeno nejvýše jako pomoc k trestnému činu. Trest, který jí byl odvolacím soudem uložen, pokládá za nepřiměřeně přísný, a to i v porovnání s trestem uloženým synu M.. Obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší státní zástupce

se k dovolání obviněné (a dovolání podaného obviněným D. B.) vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta z důvodů, které specifikovala ve svém vyjádření, navrhla, aby Nejvyšší soud obviněnou podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl o podaném dovolání v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jí navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

III.

Nejvyšší soud před tím, než přistoupil k posouzení důvodnosti obviněnou podaného dovolání, musel reagovat na její podání ze dne 11. 9. 2015, které obdržel dne 15. 10. 2015. Obviněná v „žádosti o stažení dovolání proti rozsudku“ dovolacímu soudu sděluje, že žádá „o anulování… žádosti návrhu na dovolání“, když sděluje, že již nemá sílu k tomu, aby prokázala svoji nevinu.Podle § 59 odst. 1 tr. ř.: „Podání se posuzuje vždy podle svého obsahu, i když je nesprávně označeno“.S přihlédnutím k citovanému ustanovení je nezbytné dovodit, že podání obviněné je třeba vyhodnotit jako její výslovné prohlášení o zpětvzetí dovolání V obsahu podání totiž obviněná uvádí, že prostřednictvím svého obhájce „podávala dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 5. 2015, č. j. -851“, přičemž žádá o anulování této své „žádosti návrhu na dovolání“. I když obviněná svůj projev vůle neoznačuje termíny, jež užívá zákon, z jejího podání je třeba dovodit, že se domáhá toho, aby bylo vzato na vědomí její zpětvzetí dovolání, které prostřednictvím obhájce podala proti jí označenému rozhodnutí odvolacího soudu. S ohledem na způsob projevu vůle vyjádřeného v podání (doručeno jako zásilka podaná ve věznici, kde obviněná vykonává trest odnětí svobody), nevznikají pochybnosti o jeho pisateli. Podle § 265g odst. 1 věta první tr. ř.: „Osoba, která dovolání podala, může je výslovným prohlášením vzít zpět, a to až do doby, než se Nejvyšší soud odebere k závěrečné poradě.“Podle § 265g odst. 2 věta první tr. ř.: „Zpětvzetí dovolání vezme, není-li překážek, usnesením na vědomí předseda senátu Nejvyššího soudu, a nebyla-li věc dosud tomuto soudu předložena, předseda senátu soudu prvního stupně“.Protože obviněná je jako dovolatelka oprávněna se svým mimořádným opravným prostředkem nakládat i tak, že je na základě výslovného prohlášení vezme zpět (§ 265g odst. 1 tr. ř.), bylo třeba zhodnotit, zda se případně nevyskytují nějaké překážky, které by bránily tomu, aby toto její zpětvzetí dovolání bylo předsedou senátu Nejvyššího soudu (neboť spis se u tohoto soudu nachází) vzato na vědomí. Z obsahu spisu je zřejmé, že obviněná své dovolání podala řádně prostřednictvím obhájce (č. l. 940-942), naopak projev vůle směřující k tomu, aby se Nejvyšší soud věcným způsobem tímto dovoláním nezaobíral, učinila vlastnoručním podáním. Ve vztahu k této skutečnosti Nejvyšší soud (i s oporou o rozhodnutí ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. ) připomíná, že „obviněný může podat dovolání jen prostřednictvím obhájce, jinak se jeho podání nepovažuje za dovolání. Stejná podmínka platí i ohledně případného doplnění již podaného dovolání obviněného. Jestliže podání obviněného, které neučinil prostřednictvím svého obhájce, směřuje k doplnění odůvodnění podaného dovolání, pak s ním není možno spojovat jakékoliv účinky vztahující se k dovolání a řízení o něm, a tedy k jeho obsahu nelze přihlížet. Naproti tomu pro jiná podání obviněného v řízení o dovolání zákon takovou podmínku nestanoví. Proto obviněný může učinit též sám osobně vlastním podáním, a nikoliv pouze prostřednictvím svého obhájce, např. podnět k vydání rozhodnutí o odkladu nebo přerušení výkonu napadeného rozhodnutí (§ 265o odst. 1 TrŘ), nebo stejně tak může obviněný vlastním podáním vzít zpět podané dovolání (§ 265g odst. 1 TrŘ).Protože vzhledem k obsahu podání ze dne 11. 9. 2015 nevznikají pochybnosti o projevené vůli dovolatelky, není zjišťována žádná překážka, která by bránila tomu, aby bylo rozhodnuto tak, že zpětvzetí dovolání obviněné se bere na vědomí. Z těchto důvodů předseda senátu Nejvyššího soudu postupem podle § 265g odst. 1 tr. ř. vzal na vědomízpětvzetí dovolání, které obviněná Š. B. podala proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 5. 2015, č. j. o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. října 2015

JUDr. Ivo Kouřil

předseda senátu