Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3473/2014

32 Cdo 3473/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce I. V., zastoupeného Mgr. Tomášem Danielem, advokátem se sídlem v Břeclavi, 17. listopadu 48/28, PSČ 690 02, proti žalovanému DIAMO, státní podnik, se sídlem ve Stráži pod Ralskem, Máchova 201, PSČ 471 27, identifikační číslo osoby 00002739, zastoupenému Mgr. Petrem Houžvičkou, advokátem se sídlem v Břeclavi, J. Palacha 121/8, PSČ 690 02, o zaplacení částky 10,454.010 Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. prosince 2012, č. j. -359, ve znění opravného usnesení ze dne 14. srpna 2013, č. j. -403, a proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. prosince 2013, č. j. -429, takto:

Odůvodnění:

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále též jen „ “).

Rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním napadnout nelze (srov. ). Nejvyšší soud proto řízení o „dovolání“ žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně pro nedostatek funkční příslušnosti k jeho projednání, z důvodů vyložených v usnesení Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle ustanovení ve spojení s ustanovením věty první zastavil.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu trpí vadou, neboť uplatněná skutečnost, v níž dovolatel spatřuje přípustnost dovolání, totiž že „příslušné napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které měly být dovolacím soudem vyřešeny a posouzeny jako příslušné právní otázky jinak, přičemž při řešení těchto otázek se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť tyto otázky jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně“, neodpovídá žádnému z důvodů přípustnosti taxativně vymezených v ustanovení Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle ve znění účinném od 1. ledna 2013 (jako v této věci), je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 10, ročník 2014, pod číslem 116, či např. usnesení ze dne 17. února 2014, sp. zn. , a ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. , jež jsou stejně jako ostatní zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu dostupná na jeho webových stránkách). Tím spíše pak nemůže obstát jako vymezení důvodu přípustnosti dovolání jakýsi hybrid, vytvořený nelogickou syntézou jednotlivých zákonem taxativně stanovených důvodů přípustnosti (vyjma otázky v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešené).

Požadavky na určení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, pak nesplňuje ani argument zahrnutý v obsahovém vymezení dovolacího důvodu, podle něhož „odvolací soud se razantně odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR, když zcela obrací koncepci vzniku škody, přičemž vznik škody a její odvrácení převrací na poškozeného, ač ze všech okolností, správních rozhodnutí a sjednaných závazků plyne odpovědnost žalovaného“. Nejenže není zcela srozumitelně formulována otázka hmotného či procesního práva, kterou odvolací soud řešil a při jejím řešení se měl odchýlit od ustálené judikatury, ale zejména není jakkoliv specifikována příslušná ustálená judikatura. Argument, podle kterého napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu jen tehdy, je-li z dovolání patrno, od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. k tomu blíže závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Uvedené nedostatky obligatorních náležitostí dovolání již nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. větu první ), již uplynula. Jedná se přitom o takové vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání ( věta první ).

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení větu druhou )

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. prosince 2014

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu