Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3405/2010

29 Cdo 3405/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce B. M., zastoupeného JUDr. Františkem Honsou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Klimentská 10/1207, PSČ 110 00, proti žalované Československé obchodní bance, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, identifikační číslo osoby 00 00 13 50, zastoupené JUDr. Karlem Šturmem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské nám. 57/813, PSČ 110 00, o zaplacení částky 60.778.523,63 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. dubna 2010, č. j. -609, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 31. října 2013, č. j. -670 (dále jen „rozsudek“), rozhodl o dovolání žalobce (B. M.) proti výroku rozsudku ze dne 14. dubna 2010, č. j. -609, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 14. října 2009, č. j. -551, kterým Městský soud v Praze zamítl ohledně částky 21.951.523,63 Kč s příslušenstvím žalobu jmenovaného proti žalované (Československé obchodní bance, a. s.).

Výrok rozsudku Nejvyšší soud formuloval následovně: „Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. dubna 2010, č. j. -609, se s výjimkou výroku o odmítnutí odvolání zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení“.

Podáním datovaným 1. září 2014, došlým Nejvyššímu soudu téhož dne, žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud odstranil zjevnou nesprávnost ve výroku rozsudku v tom směru, že se zrušující výrok rozsudku Nejvyššího soudu netýká té části výroku rozsudku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ohledně částky 38.827.000,- Kč s příslušenstvím. Přitom poukázal na rozpor mezi výrokem rozsudku a jeho odůvodněním, ze kterého zjevně vyplývá, že dovoláním napadl rozsudek odvolacího soudu (jen) žalobce a to (jen) v rozsahu, jenž se nedotknul potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 38.827.000,- Kč s příslušenstvím a že dovolací soud žalobcem vymezený rozsah přezkumu respektoval.

Žalovaná ve vyjádření, datovaném 7. října 2014 a doručeném Nejvyššímu soudu 9. října 2014, požaduje, aby Nejvyšší soud návrh žalobce na opravu rozsudku zamítl.

V této souvislosti zdůrazňuje, že vzhledem k důvodům, pro které Nejvyšší soud přistoupil ke kasaci rozsudku odvolacího soudu, je zjevné, že „posoudil žalobcovým dovoláním nenapadanou část rozsudku odvolacího soudu jako neoddělitelnou od části dovoláním napadené.“ Jelikož „žalobce v řízení uplatňoval specifický nárok na náhradu ušlého zisku, který byl v řízení vyčíslen jako úbytek hodnoty žalobcova podniku k určitému datu kapitalizovaný v čase“, je – podle názoru žalované – část rozsudku odvolacího soudu (potvrzující výrok přiznávající právo na zaplacení částky 38.827.000,- Kč s příslušenstvím) závislá na části rozsudku odvolacího soudu napadené dovoláním žalobce (tj. na potvrzujícím výroku ohledně zamítnutí žaloby co do částky 21.951.523,63 Kč s příslušenstvím).

Jinými slovy – pokračuje žalovaná – Nejvyšší soud „nemohl připustit“, aby v situaci, kdy svým právním názorem zpochybnil právní základ části nároku (v rozsahu zamítavého výroku), zůstal v právní moci výrok rozsudku soudu prvního stupně, který žalobci přiznává část nároku „na základě chybných právních závěrů a řízení zatíženého vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci“.

Dále žalovaná zdůrazňuje, že postupem podle ustanovení , (dále jen „ “), lze odstranit „pouze naprosto evidentní chyby, které jsou každému, a tedy i účastníkovi, na první pohled a bez obtíží zjevné“, přičemž „za žádných okolností nesmí být měněn obsah rozhodnutí“. V poměrech dané věci se podle názoru žalované „nejednalo o zcela zřejmé pochybení, k němuž došlo zjevným a okamžitým selháním, buď duševní, nebo mechanické činnosti osoby, za jejíž účasti došlo k vyhlášení nebo vyhotovení rozsudku a které je pro každého snadno poznatelné“.

Podle ustanovení 164 předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.

V poměrech dané věci Nejvyšší soud především akcentuje, že z odůvodnění rozsudku je nepochybné, že dovoláním žalobce byl napaden (a dovolacímu přezkumu otevřen) jen potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu vztahující se k zamítnutí žaloby o zaplacení částky 21.951.523,63 Kč s příslušenstvím; potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 38.827.000,- Kč s příslušenstvím dovoláním žalobce dotčen nebyl a žalovaná proti tomuto výroku dovolání nepodala.

Současně je zjevné, že za stavu, kdy vyhovujícím výrokem bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobci náhradu škody (ušlého zisku) za dobu do 11. května 2001 a zamítavým výrokem o požadavku žalobce na náhradu škody za dobu následující po tomto datu, nejde ani o případ, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok, který dovoláním nebyl dotčen [ ], ani o žádný z případů předvídaných ustanovením , c) a d)

To ostatně odpovídá i odůvodnění rozsudku, v němž není jediná zmínka, ze které by bylo možno usuzovat na závislost obou výroků a (ne)vázanost dovolacího soudu rozsahem dovolání žalobce. Argumentace žalované, podle níž „spoléhá na správnost výroku rozsudku“ a podle níž by postupem podle ustanovení byl nepřípustně změněn obsah rozhodnutí, tak evidentně neobstojí.

Maje za splněné podmínky pro opravu výroku rozsudku (k tomu v obecné rovině srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. července 2014, sp. zn. ), Nejvyšší soud v souladu s ustanovením návrhu žalobce vyhověl.

Po opravě tak výrok rozsudku zní: „Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. dubna 2010, č. j. -609, se s výjimkou výroku o odmítnutí odvolání a s výjimkou výroku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení“.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. listopadu 2014

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu