Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3249/2012

U S N E S E N Í

a)

I. J.,

b) Ing. E. P.,

obou zastoupených JUDr. Ondřejem Kuchařem, advokátem se sídlem v Praze 1, Senovážné nám. 8/922, proti žalované

obci Petrov

, se sídlem úřadu v Petrově, Hlavní 30, IČO 00285218, zastoupené JUDr. Ivanou Křížovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Buzulucká 6, za účasti vedlejších účastníků na straně žalované 1) JUDr. Ing. J. S., CSc., 2) F. K., 3) H. K., z toho vedlejších účastníků 2) a 3) zastoupených vedlejším účastníkem 1) jako obecným zmocněncem, o vyklizení pozemku, vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. dubna 2012, č. j. -166, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalované na nákladech dovolacího řízení 1 573,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalované JUDr. Ivany Křížové.

III. Ve vztahu mezi žalobci a vedlejšími účastníky na straně žalované nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Praha - západ (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. prosince 2010, č. j. -108, zamítl žalobu na vyklizení pozemku parc. č. 516/2 v katastrálním území P. (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne ze dne 3. dubna 2012, č. j. -166, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání s tím, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam a odůvodnili je tím, že odvolací soud zatížil rozhodnutí vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Navrhli zrušení rozsudku odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná i vedlejší účastníci navrhli odmítnutí dovolání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „“), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7 a Čl. VII. , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).

Dovolání není přípustné.

Závěr, že napadené rozhodnutí nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, přitom Nejvyšší soud přijal s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. , zrušil ustanovení až uplynutím 31. prosince 2012, a s přihlédnutím k tomu, že v době podání dovolání měly dovolatelky právo legitimně očekávat, že splnění podmínek formulovaných ustanovením povede k věcnému přezkumu jimi podaného dovolání (k tomu srovnej též nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. ).

Protože dovolání opírající se o je přípustné jen pro řešení právních otázek, jsou v tomto případě dovolatelé oprávněni napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvody podle a odst. 3 , a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností. Dovolacím důvodem podle , tj. vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by se dovolací soud mohl zabývat jen v případě přípustného dovolání.

Dovolatelé žádnou relevantní otázku zásadního právního nevymezují a tato se nepodává ani z obsahu dovolání. Předmětem dovolání není nic, co by zakládalo zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.

Dovolatelé napadají to, jakým způsobem odvolací soud posoudil existenci účelové komunikace z hlediska nutné a ničím nenahraditelné komunikační potřeby. Vyčítají odvolacímu soudu, že svůj závěr o komunikační potřebě učinil, „aniž by se důkladně zabýval zkoumáním jiných alternativ, resp. nedůvodně zamítl alternativu označenou žalobci“, že „neexistence komunikace neznamená, že se k vodárně nelze po takovém pozemku dostat nebo na něm komunikaci zbudovat“, a že „soud pak sám učinil závěr z odůvodnění rozhodnutí Stavebního úřadu v Jílové u Prahy (a to ještě skutkový závěr nesprávný)“. Obsahem dovolání je tedy především kritika skutkových zjištění odvolacího soudu, která je však v případě dovolání opírajícího se o nepřípustná. Odvolací soud se přitom existencí nutné a ničím nenahraditelné komunikační potřeby podrobně zabýval a po doplnění dokazování jednoznačně uzavřel, že není možné uvažovat o využití jiného způsobu přístupu či příjezdu k pozemku žalované. Vycházel přitom z kritérií vymezených konstantní judikaturou a aplikoval je na konkrétní věc (k tomu srov. např. odvolacím soudem označený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. září 2011, sp. zn. , přístupný na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz). Jeho závěrům proto nelze nic vytknout.

Dovolatelé dále namítají pouze vady řízení, které dle jejich názoru vedly k nesprávnému rozhodnutí ve věci. Vyčítají odvolacímu soudu, že nahradil „pasivitu žalovaných jak co do povinnosti tvrzení, tak co do povinnosti důkazní a nepředvídatelně ve věci rozhodl“. Polemizují přitom se závěry odvolacího soudu, že žalovaná učinila relevantní tvrzení ve své „replice“.

Jak však bylo uvedeno, v dovolání opírajícím se o by se dovolací soud mohl zabývat dovolacím důvodem podle , tj. vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jen v případě přípustného dovolání. Tak tomu však se shora uvedených důvodů není.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobců podle věta první a odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a když dovolání žalobců bylo odmítnuto, čímž žalované a vedlejším účastníkům vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Protože však vedlejším účastníkům žádné známé náklady v průběhu dovolacího řízení nevznikly, rozhodl dovolací soud, že ve vztahu mezi žalobci a vedlejšími účastníky nemá žádný z nich na náhradu nákladů dovolacího řízení právo.

Žalované vznikly náklady dovolacího řízení v souvislosti s jejím zastoupením advokátem a sestávají (v souladu s ustanovením ) z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) určené z tarifní hodnoty 5 000,- Kč podle bodu 4. ve spojení s ustanovením vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále jen „vyhláška“), neboť příslušný úkon právní služby byl učiněn před 1. lednem 2013, částkou 1 000,- Kč (vyjádření k dovolání - vyhlášky).

Spolu s paušální částkou náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty jde o částku 1 573,- Kč.

Nejvyšší soud nepřehlédl, že podle ustanovení věty první by při rozhodování o náhradě nákladů řízení měl určit výši odměny za zastupování advokátem podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (jímž byla , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů) [část věty před středníkem] a že podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (podle ustanovení advokátního tarifu) by se mělo postupovat, jen jde-li o přiznání náhrady nákladů řízení podle a nebo odůvodňují-li to okolnosti případu (část věty za středníkem).

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , uveřejněným pod číslem 116/2013 Sb. zrušil (s účinností od 7. května 2013, kdy byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonů) jako neústavní a s přihlédnutím ke sdělení Ústavního soudu ze dne 30. dubna 2013, č. Org. 23/13, k onomu nálezu, uveřejněnému pod číslem 117/2013 Sb., nicméně Nejvyšší soud uzavírá, že při absenci zvláštního právního předpisu o sazbách odměny za zastupování stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni je namístě postup dle věty první části věty za středníkem

Dovolací soud proto žalobcům uložil, aby žalované nahradili náklady dovolacího řízení ve výši 1 573,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně (, , ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobci dobrovolně povinnost uloženou jim tímto usnesením, může se žalovaná domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 29. října 2014

Mgr. David Havlík předseda senátu