Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 94/2022-23
Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Vítězslavem Špalkem ve věci
žalobkyně: ; anonymizováno právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
; zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, datum narození
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 4 706 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 706 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 706 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 706 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 706 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4 706 Kč s úrokem z prodlení v rozsahu shora ve výroku uvedeným s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru číslo na jejímž základě žalovaná od žalobkyně čerpala revolvingový úvěr 10 000 Kč formou bankovního převodu v dílčích částkách, a to částku 5 000 Kč dne datum, dne 14. 9 rok částku 2 000 Kč a dne datum částku 3 000 Kč. Žalovaná měla splácet úvěr ve výši 1/5 z dlužné částky, nejméně 300 Kč měsíčně. Účastníci si sjednali poplatek za čerpání úvěru 20 % z jistiny dluhu, a to 2 000 Kč. V případě splatnosti celého dluhu byl smluven úrok 8 % ročně. Žalobkyně účtuje poplatek za čerpání úvěru 2 000 Kč, na smluvní pokuty 363 Kč, zbývající část jistiny dluhu. Žalobkyně eviduje úhradu žalované ve výši 18 453 Kč. Na předžalobní výzvu ze dne datum žalovaná nereagovala.
2. Žalované byla doručena žaloba včetně platebního rozkazu ze dne datum dne datum, žalovaná proti platebnímu rozkazu podala odpor s tím, že má za to, že veškeré pohledávky žalobkyni zaplatila a na svoji obranu doložila elektronickou komunikaci s žalobkyní.
3. Soud dále pokračoval v řízení dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, jestliže ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
4. Soud má za prokázané žalobkyní tvrzené skutečnosti v žalobě, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru číslo na jejímž základě žalovaná od žalobkyně čerpala revolvingový úvěr 10 000 Kč formou bankovního převodu v dílčích částkách, a to částku 5 000 Kč dne datum, dne anonymizována dvě slova rok částku 2 000 Kč a dne datum částku 3 000 Kč. Žalovaná měla splácet úvěr ve výši 1/5 z dlužné částky, nejméně 300 Kč měsíčně. Účastníci si sjednali poplatek za čerpání úvěru 20 % z jistiny dluhu, a to 2 000 Kč. V případě splatnosti celého dluhu byl smluven úrok 8 % ročně. Žalobkyně účtuje poplatek za čerpání úvěru 2 000 Kč, na smluvní pokuty 363 Kč, zbývající část jistiny dluhu. Žalobkyně eviduje úhradu žalované ve výši 18 453 Kč. Na předžalobní výzvu ze dne datum žalovaná nereagovala.
5. Shora uvedené skutečnosti soud zjistil dokazováním listinnými důkazy předloženými žalobkyní, a to ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum číslo výpisů k revolvingovému účtu, výpisu z účtu věřitele – potvrzení o poskytnutí prostředků žalované, předžalobní upomínky ze dne datum, elektronické komunikace mezi účastníky.
6. Žalobkyně byla jako věřitel dle § 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, povinna ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalované byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalované, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1, poslední věta, zákona o spotřebitelském úvěru). Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovanou, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39).
7. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti jméno příjmení a další, C číslo).
8. Po provedeném dokazování bylo prokázáno, že ačkoli žalovaná ve smlouvě souhlasila s ověřením sdělených údajů, žalobkyně tyto údaje neprověřila a ani žalovanou nevyzvala k jejich prokázání. Z tvrzení žalobkyně a z listinných důkazů, které soudu předložila, přitom nevyplývá, že by se jakkoli před podpisem smlouvy o spotřebitelském úvěru zabývala prověřením údajů uváděných žalovanou. Provedené důkazy spolu s tvrzeními žalobkyně pak prokazují, že žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru nedostála své povinnosti odborné péče dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházela toliko z neověřených tvrzení žalované bez toho, aby byla podložena dalšími podklady, a úvěruschopnost žalované nijak neprověřila. Proto je smlouva o spotřebitelském úvěru od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o.z.).
9. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z., jelikož žalovaná získala od žalobkyně finanční prostředky ve výši 2 000 Kč bez právního důvodu.
10. Soud dovodil důvodnost požadavku žalobkyně na zaplacení jistiny. Žalovaná se vůči nároku ohradila, když má za to, že veškeré pohledávky žalobkyni zaplatila a na svoji obranu doložila elektronickou komunikaci s žalobkyní. Jestliže žalobkyně nedostála své povinnosti tvrdit a prokázat úvěruschopnost žalované, soud by mohl přiznat žalobkyni zaplacení toliko jistiny poskytnutého úvěru 10 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, když pro absenci zjištění schopnosti žalované splácet úvěr, je spotřebitelská smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky neplatná. Nárok žalobkyně na zaplacení finančních prostředků nad rámec bezdůvodného obohacení, tj. na zaplacení požadované částky 4 706 Kč sestávající z poplatku za poskytnutí spotřebitelského úvěru, smluvních úroků a smluvních pokut, spolu s příslušenstvím uvedených částek (zákonný úrok z prodlení) soud neuznal a žalobu v tomto rozsahu zamítl jako nedůvodnou, jestliže žalovaná dle tvrzení žalobkyně jí zaplatila 18 453 Kč, tedy přeplatila poskytnutý úvěr 10 000 Kč.
11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř. , podle kterého měl-li účastník ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože úspěšná žalovaná nepožadovala přiznat náklady tohoto řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na ně právo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku nelze podat odvolání podle § 202 odst. 2 o.s.ř. , bylo-li jím rozhodnuto o peněžním plnění, které nepřevyšuje částku 10 000 Kč.