Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 67/2021-36

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Tluchořovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 2 331 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 2 331 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 2 331 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč.

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 18.2.2021 domáhal na žalované vydání bezdůvodného obohacení podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), a to zaplacení částky ve výši 2 331 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení. Žalobce svůj nárok na vydání bezdůvodného obohacení opírá o tvrzení, že finanční částka v souhrnné výši 2 331 000 Kč (tedy 2 x 1 165 500 Kč), uhrazená žalobcem na účet Finančního úřadu anonymizováno územní celek, Územní pracoviště pro část Prahy datum a datum představuje plnění bez právního důvodu, neboť trestní řízení, v rámci kterého žalobce příjmení úřadu anonymizováno územní celek (dále také jako„ finanční úřad“ nebo„ správce daně“) zaslal uvedenou finanční částku coby úhradu škody uplatněnou finančním úřadem (poškozeným) v adhezním řízení, skončilo zproštěním obžaloby. I přes obdrženou výzvu k vydání neoprávněně zadržovaných peněžních prostředků finanční úřad zmíněné peněžité plnění žalobci dosud nevrátil.

2. Žalovaná Česká republika v této věci jedná podle prostřednictvím své organizační složky – Finančního úřadu anonymizováno územní celek, příslušné podle , o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s ustanovením , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ daňový řád“).

3. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 1.11.2021 uplatněný nárok neuznala, navrhla žalobu zamítnout s poukazem na § 164 daňového řádu, kdy uvedla, že nerozporuje tvrzení žalobce, že tvrzení žalobce, že předmětné platby ze dne 12.02.2019 a 07.06.2019 byly učiněny žalobcem v návaznosti na tehdy probíhající trestní řízení, v jehož rámci bylo prověřováno podezření žalobce ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, které se následně nepotvrdilo. Sama tato okolnost, resp. následný fakt, že trestní soud dospěl ke zprošťujícímu verdiktu anonymizováno celé jméno žalobce (žalobce) však neměl za následek odpadnutí důvodu provedené platby. Důvodem platby (plateb) provedených žalobcem dne 12.02.2019 a 07.06.2019 byla dvě pravomocná rozhodnutí žalované - správce daně - Finančního úřadu anonymizováno územní celek ze dne 22.01.2018, a to platební výměr na DPH za listopad 2015, číslo jednací a platební výměr na DPH za prosinec 2015, číslo jednací. Proti žádnému ze dvou výše uvedených platebních výměrů nebyl podán řádný opravný prostředek. Obě rozhodnutí tak nabyla právní moci shodně dne 06.03.2018. Uvedenými dvěma rozhodnutími žalovaný správce daně vyměřil společnosti právnická osoba, anonymizována dvě slova, v níž byl žalobce v období 04.03.2015 – 04.05.2017 jednatelem, vlastní daňovou povinnost. Žalobcem provedené plnění nebylo učiněno ve prospěch žalované, nýbrž ve prospěch daňového subjektu právnická osoba, jehož daňové povinnosti na DPH za zdaňovací období listopad 2015 a prosinec 2015 byly tímto uhrazeny, resp. za listopad 2015 byly uhrazeny plně a za prosinec 2015 uhrazeny částečně (daňová povinnost činila 2 026 500 Kč).

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

Policejní orgán Policie České republiky, stát. instituce, Územní odbor, Služba kriminální policie a vyšetřování, Oddělení hospodářské kriminality obec vydal dne datum rozhodnutí usnesení, sp. zn. číslo jednací, kterým podle § 160 odst. 1 trestního řádu zahájil trestní stíhání osoby žalobce, obviněného ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle , odst. 2, písm. c) , kterého se měl dopustit tím, že jako jednatel společnosti právnická osoba, IČO, měsíčního plátce DPH, a jako osoba odpovědná za její vedení podal dne 21.12.2015 na Finančním úřadě pro územní celek, Územní pracoviště ve obec daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za období listopad 2015, ve kterém vykázal vlastní daňovou povinnost ve výši 29 778 Kč, a ve kterém neoprávněně uplatnil odpočet daně na vstupu ve výši 1 165 500 Kč na základě fiktivní faktury č. anonymizováno rok od dodavatele spol. právnická osoba, IČO, čímž zkrátil daň z přidané hodnoty ve výši 1 165 000 Kč a dále že podal daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za období prosinec 2015, ve kterém vykázal vlastní daňovou povinnost ve výši 93 608 Kč, a ve kterém neoprávněně uplatnil odpočet daně na vstupu ve výši 1 165 500 Kč na základě fiktivní faktury od dodavatele spol. právnická osoba, čímž zkrátil daň z přidané hodnoty ve výši 1 165 500 Kč. V rámci trestního řízení žalovaná v souladu s ust § 43 trestního řádu uplatnila nárok na náhradu škody vůči žalobci ve výši 2 331 000 Kč. Rozsudkem Okresního soudu ve obec ze dne 6.2.2020, sp. zn. č. j. číslo jednací, ve spojení s usnesením název soudu, pobočka anonymizováno ze dne 26.8.2020, sp.zn. č.j. číslo jednací byl žalobce pravomocně zproštěn obžaloby a žalovaná byla odkázána podle § 229 odst. 3 trestního řádu s jejím nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních (shodná tvrzení účastníků, usnesení ze dne 9.7.2018 sp. zn. číslo jednací, rozsudek Okresního soudu ve obec ze dne 6.2.2020, sp.zn. č. j. číslo jednací, usnesení název soudu, pobočka anonymizováno ze dne 26.8.2020, sp.zn. č.j. číslo jednací).

Žalobce byl jednatelem společnosti právnická osoba, IČO, a to od 4.3.2015 do 4.5.2017 (úplný výpis z obchodního rejstříku společnosti právnická osoba, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, IČO).

Žalovaná jako správce daně vydala dne 22.1.2018 dva platební výměry na daň z přidané hodnoty, kterými daňovému subjektu společnosti právnická osoba, DIČ: anonymizováno vyměřila za listopad 2015 vlastní daňovou povinnost ve výši 1 195 278 Kč (rozdíl mezi vyměřenou a tvrzenou daní činil 1 165 500 Kč) a za prosinec 2015 ve výši 2 120 108 Kč (rozdíl mezi vyměřenou a tvrzenou daní činil 2 026 500 Kč). Obě rozhodnutí nabyla právní moci shodně dne 06.3.2018 (shodná tvrzení účastníků, platební výměr Finančního úřadu pro územní celek ve věci DPH za listopad 2015, číslo jednací, platební výměr Finančního úřadu pro územní celek ve věci na DPH za prosinec 2015, číslo jednací).

Na osobním daňovém účtu daňového subjektu právnická osoba, vedeného žalovanou byla dne 12.2.2019 přijata platba od žalobce ve výši 1 165 500 Kč. V poznámce k této platbě je uvedeno, že se jedná o platbu za platební výměr na DPH 11/ 2015 číslo jednací a číslo jednací za právnická osoba. Na osobním daňovém účtu daňového subjektu právnická osoba, vedeného žalovanou byla dne 7.6.2019 přijata platba žalobce ve výši 1 165 500 Kč. V poznámce k této platbě je uvedeno, že se jedná o platbu za platební výměr na DPH 12/ 2015 číslo jednací a číslo jednací za právnická osoba (podrobná archivní sestava plátce daně právnická osoba za rok 2019, e-mail ze dne 16.11.2020 obsahující otisk bankovního výpisu, přehled párování předpisů a plateb).

Žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovanou dne 9.11.2020 k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 2 331 000 Kč, žalovaná svým podáním ze dne 23.11.2020 nárok žalobce odmítla. Žalobce poté dne 14.12.2020 prostřednictvím svého právního zástupce zaslal žalované předžalobní výzvu dle , žalovaná nárok žalobce v reakci ze dne 25.2.2021 nárok odmítla (výzva ze dne 9.11.2020, sdělení žalované ze dne 23.11.2020, předžalobní výzva ze dne 14.12.2020, reakce žalované ze dne 25.2.2021).

6. Po právní stránce posoudil soud věc takto:

7. Podle ust. § 2991 odst. 1 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 předmětného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle ust. § 164 odst. 4 daňový řád platí, že správce daně přijme každou platbu daně, i když není provedena daňovým subjektem, a zachází s ní stejným způsobem, jako by ji vykonal daňový subjekt.

9. Samotný skutkový základ věci nebyl mezi účastníky nikterak sporný, předmětem sporu bylo posouzení právní stránky věci, tedy otázka, zda bylo ze strany žalobce vůči žalované plněno bez právního důvodu.

10. Žalovaná v řízení nikterak nerozporovala tvrzení žalobce, že předmětné platby ze dne 12.2.2019 a 7.6.2019 byly učiněny žalobcem v návaznosti na tehdy probíhající trestní řízení, v jehož rámci bylo prověřováno podezření žalobce ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, které se následně nepotvrdilo. Soud se zcela přiklonil k právní argumentaci žalované, že však sama tato okolnost, že trestní soud nakonec dospěl ke zprošťujícímu verdiktu žalobce, neměla za následek odpadnutí důvodu žalobcem provedené platby. Důvodem platby (plateb) provedených žalobcem dne 12.2.2019 a 07.6.2019 byly totiž dva pravomocné platební výměry na daň z přidané hodnoty vydané žalovanou dne 22.1.2018, kterými žalovaná daňovému subjektu - společnosti právnická osoba - vyměřila daňovou povinnost. Že byly peněžní prostředky ze strany žalobce poukázány právě z tohoto důvodu bylo v řízení jednoznačně prokázáno. Žalobce provedl platbu na osobní daňový účet daňového subjektu právnická osoba, z poznámky k platbě (k platbám) je zcela zjevný důvod platby. Žalovaná jako správce daně byla v souladu s ust. § 164 odst. 4 daňového řádu povinna přijmout každou platbu daně, a to nezávisle na tom, kým byla tato platba provedena. Předmětným zákonným ustanovením je tak umožněno, aby platební operaci vykonala osoba odlišná od daňového subjektu, avšak vždy s účinky pro daňový subjekt. Obecně se vždy vychází z předpokladu, že osoba, která platbu provedla, tím sledovala specifický účel a byla si vědoma možných důsledků. Takto tomu bylo zjevně i v projednávaném případě.

11. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobcem provedené plnění nebylo učiněno ve prospěch žalované, nýbrž ve prospěch daňového subjektu právnická osoba, jehož daňové povinnosti na DPH za zdaňovací období listopad 2015 a prosinec 2015 byly tímto uhrazeny, resp. za listopad 2015 byly uhrazeny plně a za prosinec 2015 uhrazeny částečně (daňová povinnost činila 2 026 500 Kč) a který jediný by mohl být ve věci případně pasivně věcně legitimován k vydání bezdůvodného obohacení. Soudu nezbývalo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

12. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle ustanovení tak, že ve věci zcela úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení za 1 úkon právní služby po 300 Kč (1x písemné podání) dle vyhl. č. , když žalovaná nebyla v řízení zastoupena advokátem s plnou mocí, nýbrž svým pověřeným zaměstnancem.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1.