Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 45/2021-40

Potvrdené rozhodnutím 55 CO 18/2022-57
„Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Stibrala a soudců JUDr. Ivy Hubáčkové a JUDr. Miroslava Stoklasy ve věci žalobce [[jméno]] [[příjmení]], narozeného [[datum]] bytem [[adresa]] zastoupeného Mgr. [[jméno]] [[příjmení]], advokátem sídlem [[adresa]] proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, [[IČO]] sídlem [[obec a číslo]] [[ulice a číslo]] o [[částka]] k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [[datum rozhodnutí]], č. j. 10 C 45/2021-40, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníku nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení."

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem, v právní věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalovaná: anonymizována dvě slova stát. instituce, IČO

anonymizováno adresa státního zastupitelství

o zaplacení 66 750 Kč

takto:

I) Zamítá se žaloba na úhradu 66 750 Kč.

II) Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I) Zamítá se žaloba na úhradu 66 750 Kč. II) Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 2. 3. 2021 domáhá finančního zadostiučinění za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení, které bylo vedeno u Okresního soudu ve obec pod sp. zn. spisová značka. Žalobce uvádí, že řízení trvalo 8 let a 7 měsíců, že byl v řízení aktivní a že délka řízení neodpovídá složitosti věci. Řízení pro něj mělo zásadní význam, neboť se jednalo o uplatnění náhrady škody. Žalobce vychází ze základní částky ročního odškodnění ve výši 20 000 Kč a nesouhlasí s krácením odškodnění o 20 % pro složitost věci a 20 % pro podíl žalobce na délce řízení. Žalobce uplatnil předběžně nárok u žalované dne 1. 10. 2020 a žalovaná jej dne 23. 2. 2021 odškodnila zadostiučiněním ve výši 68 250 Kč. Žalobce má však dle svých závěrů nárok na částku ve výši 113 750 Kč, a proto žalobu uplatňuje zbytek takto vyčísleného a neuhrazeného zadostiučinění ve výši 66 750 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze 17. 6. 2021. Dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení. Délku řízení shledala v rozsahu osmi let a sedmi měsíců a žalobce odškodnila částkou ve výši 68 250 Kč. Žalovaná uvedla, že věci rozhodoval dvakrát soud prvého stupně a dvakrát soud druhého stupně a že řízení bylo složitější po skutkové stránce, když byly vypracovány 2 znalecké posudky, a dále uzavřela, že žalobce se na délce řízení znatelně podílel, když byl urgován ohledně zaslání otázek pro znalce a doplnění tvrzení. Význam řízení shledala žalovaná jakožto standardní. Žalovaná vyšla ze základní částky ročního odškodnění 15 000 Kč a tuto ponížila o 20 % pro podíl žalobce na délce řízení a o 20 % pro složitost projednávané věci.

3. Z uplatnění nároku žalobcem (s podacím razítkem žalované) má soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil, a to od dne 1. 10. 2020.

4. Ze spisu Okresního soudu ve obec, sp. zn. spisová značka soud zjistil následující. Dne 31. 8. 2011 došla Okresnímu soudu ve obec žaloba žalobce celé jméno žalobce proti žalované právnická osoba na zaplacení částky 125 980 Kč s příslušenstvím. Žalobce v podané žalobě uvedl, že si opakovaně nechal u žalované opravit svůj značka automobilu, přičemž se vždy jednalo o opravu vstřikovačů paliva a vstřikovacího čerpadla tak, že tyto vstřikovače byly autoservisem žalované opakovaně vyměňovány. Žalobce na posouzení kvality opravárenských prací na svém automobilu jakož i oprávněnosti požadovaných plateb ze strany žalované nechal vypracovat znalecký posudek soudním znalcem příjmení jméno příjmení. Ze závěru tohoto znaleckého posudku vyplynulo, že celková částka za provedené opravy, které byly vyvolány chybným diagnostikováním závady na vozidle, činí minimálně 76 980 Kč bez DPH. Tato částka tedy představuje škodu, která žalobci vznikla chybným postupem žalované. Vedle této škody pak žalobce požadoval i ušlý zisk z důvodu, že předmětný automobil nemohl minimálně 49 pracovních dní užívat z důvodu oprav u žalované, které však nebyly nutné, kdyby žalovaná hned na počátku správně diagnostikovala skutečnou závadu vozidla. Ušlý zisk žalobce vyčíslil v částce 49 000 Kč, to je 1 000 Kč za 1 každý pracovní den. Součet obou částek pak představoval žalovanou částku 125 980 Kč. Dne 21. 10. 2011 soud ve věci vydal platební rozkaz. Žaloba spolu s vydaným platebním rozkazem byla žalované právnická osoba s.r.o. doručena do datové schránky dne 9. 11. 2021. Dne 14. 11. 2011 pak soudu došel odpor žalované právnická osoba proti tomuto platebnímu rozkazu. Dne 4. 1. 2012 soud nařídil jednání na den 23. 2. 2012. Uvedeného dne bylo ve věci jednáno. V závěru bylo jednání odročeno na 17. 4. 2012 za účelem provedení navržených důkazů. Posledně uvedeného dne nebylo ve věci jednáno, právní zástupci obou účastníků se z tohoto jednání omluvili. Soud dne 17. 4. 2012 toto jednání odročil na neurčito za účelem vypracování znaleckého posudku z oboru opravárenství motorových vozidel. Usnesením se dne 27. 7. 2012 soud ustanovil znalce příjmení jméno příjmení, znalcem z oboru autoopravárenství a technického stavu motorových vozidel, k vypracování znaleckého posudku. Dne 14. 11. 2012 došel soudu vypracovaný znalecký posudek. Dne 30. 1. 2013 soud nařídil ve věci jednání na den 18. 4. 2012. K žádosti právního zástupce žalobce o odročení jednání z důvodu jeho dovolené bylo jednání přeodročeno na den 21. 3. 2013. Při tomto jednání byl vyslechnut znalec k vypracovanému znaleckému posudku. V závěru bylo jednání odročeno na den 11. 6. 2013 za účelem doplnění vypracovaného znaleckého posudku. Jednání dne 11. 6. 2013 bylo odročeno na neurčito, neboť žalobce přes výzvu soudu při předchozím jednání nepředložil otázky na znalce k podání doplňujícího znaleckého posudku. V následujícím období až do února 2014 byl žalobce urgován soudem k předložení otázek pro znalce k podání doplňku k vypracovanému znaleckému posudku. Přípisem soudu ze dne 13. 5. 2014 byl znalec soudem požádán o podání doplnění jeho znaleckého posudku o další konkrétní otázky. Dne 27. 6. 2014 došel soudu doplněk číslo vypracovaného znaleckého posudku. Dne 10. 11. 2014 žalobce předložil soudu další znalecký posudek vypracovaný znalcem příjmení jméno příjmení. Dne 16. 9. 2014 soud nařídil jednání na den 20. 11. 2014. Uvedené jednání bylo v závěru odročeno na den 16. 1. 2015 za účelem výslechu znalce příjmení jméno příjmení k vypracovanému znaleckému posudku. Uvedeného dne bylo ve věci jednáno, soud vyslechl předvolaného znalce. V závěru bylo jednání odročeno na neurčito za účelem zpracování revizního znaleckého posudku. Usnesením Okresního soudu ve obec ze dne 15. 7. 2015 byl ustanoven znalecký ústav právnická osoba k podání znaleckého posudku, když úkolem tohoto znaleckého u bylo mimo jiné vypracování revizního znaleckého posudku k posudku znalce příjmení jméno příjmení i k posudkům anonymizováno jméno příjmení a anonymizováno jméno příjmení. Podáním došlým soudu dne 31. 7. 2015 požádal znalecký ústav o zproštění povinnosti podat revizní znalecký posudek z kapacitních i dalších důvodů. Okresní soud ve obec pak usnesením ze dne 19. 11. 2015 zprostil původně ustanovený právnická osoba z podání znaleckého posudku a namísto toho ustanovil anonymizováno jméno příjmení, znalce z oboru diagnostika stavu motorových vozidel a strojů. Dne 21. 3. 2016 došel soudu vypracovaný revizní znalecký posudek soudem ustanoveným znalcem příjmení jméno příjmení. Dne 6. 6. 2016 soud nařídil jednání na den 19. 7. 2016. Při tomto jednání byl vyslechnut znalec příjmení jméno příjmení k vypracovanému reviznímu znaleckému posudku. V závěru bylo jednání odročeno na den 8. 9. 2016 za účelem doplnění dokazování, včetně doplnění skutkových tvrzení a důkazů ze strany žalobce. Toto jednání bylo v mezidobí přeodročeno na den 6. 9. 2016. Uvedeného dne bylo ve věci jednáno, v závěru bylo jednání odročeno na den 6. 10. 2016 za účelem doplnění skutkových tvrzení ze strany žalobce, včetně důkazních návrhů a předvolání svědka příjmení. Při jednání dne 6. 10. 2016 byl vyslechnut předvolaný svědek příjmení příjmení. V závěru bylo toto jednání odročeno na neurčito za účelem vypracování dalšího znaleckého posudku. Usnesením ze dne 19. 12. 2016 soud ustanovil znalkyni příjmení jméno příjmení, znalkyní z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, za účelem stanovení průměrného ušlého zisku žalobce jako následku nemožnosti používat jeho opravované motorové vozidlo. Usnesením ze dne 2. 1. 2017 soud rozhodlo o zproštění jmenované znalkyně a současně o ustanovení nového znalce příjmení jméno příjmení k podání předmětného znaleckého posudku. K žádosti znalce soud prodloužil lhůtu k vypracování předmětného znaleckého posudku do 15. 4. 2017. Dne 10. 4. 2017 došel soudu vypracovaný znalecký posudek. Dne 11. 5. 2017 soud nařídil jednání na den 22. 6. 2017. Uvedeného dne bylo ve věci jednáno, přičemž v závěru bylo jednání odročeno na den 17. 8. 2017 za účelem doplnění posledně podaného znaleckého posudku a dotazu na svědka příjmení. Dne 31. 8. 2017 požádal ustanovený znalec příjmení jméno příjmení o prodloužení lhůty pro vyhotovení doplňku jeho znaleckého posudku do 16. 10. 2017 z důvodů dovolené. Dne 27. 9. 2017 došel soudu doplněk číslo znalce příjmení jméno příjmení k podanému znaleckému posudku. Dne 20. 11. 2017 soud nařídil jednání na den 19. 12. 2017. Uvedeného dne bylo ve věci jednáno, přičemž v závěru bylo jednání odročeno na den 21. 12. 2017 za účelem rozhodnutí ve věci. Rozsudkem Okresního soudu ve obec ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, bylo žalobě co do částky 98 106,40 Kč vyhověno a co do částky 27 873,60 Kč byla žaloba zamítnuta. K odvolání žalobce i žalovaného do tohoto rozsudku byl spis dne 12. 4. 2018 předložen název soudu, pobočka. Usnesením název soudu, ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, byl rozsudek soudu prvého stupně zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud v odůvodnění svého zrušujícího usnesení konstatoval, že soud prvého stupně rozhodoval na základě neúplné žaloby (o změně žaloby nerozhodl), a i s ohledem na tuto skutečnost vyslovil zčásti nesprávné a zčásti předčasné právní závěry. Rozsudek soudu prvého stupně byl odvolacím soudem zrušen s odkazem na ustanovení /pro vady řízení/ a b) /z důvodu nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů/. Spis došel zpět soudu prvého stupně dne 27. 8. 2018. Dne 22. 10. 2018 soud prvého stupně nařídil jednání na den 13. 12. 2018. Z důvodu kolize právního zástupce žalobce bylo toto jednání přeodročeno na den 22. 1. 2019. Uvedeného dne bylo ve věci jednáno, přičemž v závěru bylo jednání odročeno na neurčito za účelem doplnění skutkových tvrzení, případně navržení dalších důkazů. Dne 24. 5. 2019 soud nařídil další jednání na den 18. 6. 2019. Z důvodu žádosti právního zástupce žalované o odročení tohoto jednání (z důvodu dovolené) soud nařízené jednání přeodročil na den 25. 6. 2019. Uvedeného dne bylo ve věci jednáno, v závěru bylo jednání odročeno na den 27. 6. 2019 za účelem vyhlášení rozsudku. Rozsudkem Okresního soudu ve obec ze dne 27. 6. 2019, č. j. číslo jednací, byla žaloba na zaplacení částky 125 980 Kč v plném rozsahu zamítnuta. Z důvodu odvolání žalobce i žalované do tohoto rozsudku byl spis předložen dne 2. 9. 2019 název soudu. Dne 6. 11. 2019 bylo odvolacím soudem nařízeno jednání na den 9. 12. 2019. K žádosti právního zástupce žalobce bylo toto jednání přeodročeno na den 13. 1. 2020 z důvodu kolize právního zástupce žalobce. Dne 13. 1. 2020 proběhlo jednání před odvolacím soudem, které bylo v závěru odročeno na den 17. 2. 2020 za účelem výslechu svědka jméno příjmení, případně provedení dalších důkazů. Uvedeného dne bylo odvolacím soudem ve věci jednáno, přičemž v závěru bylo toto jednání odročeno na 24. 2. 2020 za účelem vyhlášení rozhodnutí. název soudu rozhodl rozsudkem ze dne 24. 2. 2020, č. j. číslo jednací, tak, že zamítavý rozsudek soudu prvého stupně co do částky 65 480,90 Kč potvrdil a co do částky 60 499,10 Kč změnil tak, že žalobě vyhověl. Citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 9. 4. 2020, když tímto dnem bylo také řízení pravomocně skončeno.

5. Ve věci byly splněny podmínky pro rozhodnutí o věci bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili, případně se ve stanovené lhůtě nevyjádřili.

6. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

7. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení:

Podle ust. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

Podle ust. , b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

Podle ust. zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně ("o.z.").

Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

8. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

9. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

10. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. ).

11. Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. , je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. ).

12. Předmětné řízení tak trvalo ve vztahu k žalobci od 31. 8. 2011 (podání žaloby) do 9. 4. 2020 (právní moc rozhodnutí odvolacího soudu), tj. 8 let a 7 měsíců (z posledního měsíce trvání řízení uplynula menší část, 9 dnů, proto jej soud nezahrnul), což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená.

13. K uvedenému závěru vede soud níže popsané vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk. Tento závěr soudu je založen především na vyhodnocení kritéria písm. d) tohoto ustanovení, kdy pokud jde o samotný postup soudů, v průběhu řízení nebyla shledána období nečinnosti soudů jako taková, avšak délku řízení negativně ovlivnila skutečnost, že první rozsudek soudu prvého stupně byl zrušen pro nepřezkoumatelnost a rovněž pro skutečnost, že soud rozhodoval na základě neúplné žaloby, což mělo zásadní vliv na celkovou délku řízení. Ve sporu o náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení je totiž nezbytné zohlednit též okolnost, že v posuzovaném nalézacím řízení došlo ke zrušení rozhodnutí soudu z důvodů jeho závažné vady spočívající především v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí nebo nerespektování závazného právního názoru, a to zejména tehdy, dojde-li v důsledku takového pochybení orgánů veřejné moci ke zjevnému prodloužení řízení oproti tomu, postupoval-li by orgán veřejné moci z procesního hlediska bezvadně (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Toto v daném případě nastalo.

14. Tento závěr pak nepřeváží ani hodnocení zbývajících kritérií ust. § 31a odst. 3 OdpŠk, když řízení bylo sice složitým, zejm. po skutkové stránce, nicméně ani sama skutečnost vyšší skutkové složitosti příčinou celkové délky řízení nebyla, na této se podílel zásadněji právě procesně chybný postup soudu. Dále žalobce sice část řízení neplnil pokyny soudu, nicméně toto vedlo k prodloužení délky řízení v řádech měsíců, tedy ani tímto kritériem nelze shledat celkovou délku řízení ještě jako přiměřenou. A ani poslední kritérium, tj. význam řízení, neodůvodňuje závěr o tom, že by bylo možné celkovou délku řízení ještě akceptovat (význam řízení nebyl natolik marginálním, byl běžný).

15. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě tomuto vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. ), žalovaná netvrdila a ani soud je neshledal.

16. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. ). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. ). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. , ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. ) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

17. Za posuzované řízení v délce trvání 8 let a 7 měsíců tak soud přiznal žalobci základní částku ve výši 113 750 Kč, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 250 Kč za každý další měsíc řízení. Tuto částku zvolil soud s ohledem na to, že celková délka řízení nebyla sice přiměřená, ale zároveň neshledal soud důvody pro závěr, že je ve věci na místě vyjít z vyšší částky základního ročního odškodnění, když toto je dle ustálené judikatury přiznáváno až za řízení přesahující dobu 10 let dobu trvání řízení nebo za řízení, kde toto odůvodňuje výjimečné vyhodnocení některého z kritérií dle 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk., což zde soud neshledal (viz níže hodnocení těchto kritérií).

18. K námitce žalobce stran nesouhlasu s výší základní částky odškodnění a jejímu nutnému navýšení s ohledem na nárůst cen od roku 2010 lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. , kde dovolací soud uzavřel, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (k tomu také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. , ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. , a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. ). Z části VI Stanoviska přitom vyplývá, že základní částky 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je obecně nastavena výrazně výš než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. , nebo rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. 3. 2006, věc Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 72). Obecně platí, že částka 15 000 Kč je částkou základní a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. ). Ani v případě extrémní délky řízení, která by podle stanoviska vedla k použití výchozí částky až 20 000 Kč, tedy nemusí být takto postupováno a lze vyjít z nižší základní částky.

19. Tuto částku základního odškodnění pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného:

-) V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – Řízení bylo výrazně skutkově složitějším, neboť se jednalo o nárok z odpovědnosti za vady a současně posouzení ušlého zisku. Ve věci byly předloženy dva znalecké posudky žalobcem, soud nechával vypracovat jeden revizní znalecký posudek a dva znalecké posudky standardní, a dále byly vypracovány na pokyn soudu i dva doplňky posudků. Pro výrazně vyšší skutkovou složitost řízení soud proto snížil základní částku odškodnění o 30%. Soud dále snížil základní částku odškodnění pro složitost procesní o 10%, když soud musel opakovaně komunikovat se znalci, dvakrát rozhodovat o zproštění znalce a ustanovení znalce nového, rozhodoval několikrát o znalečném a se znalci i účastníky opakovaně komunikoval, zejm. pokud šlo o doplnění znaleckých zkoumání či formulaci dotazů na znalce, dále dotčené znalce soud vyslýchal a realizován byl i výslech několik svědků. Pro právní složitost věci soud odškodnění již dále nemodifikoval, ačkoli se jednalo o spor právně složitější, tato skutečnost se reálně na délce řízení nepromítla. Řízení probíhalo opakovaně na dvou stupních soudní soustavy, kde soud prvního stupně ve věci rozhodoval dvakrát a odvolací soud rovněž dvakrát, nicméně bylo tomu pro pochybení na straně soudu (nepřezkoumatelnost rozsudku), proto pro počet instancí soud odškodnění nemodifikuje.

-) Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk). – Žalobce se na délce řízení negativně podílel v období od 11. 6. 2013 do 12. 2. 2014, kdy byl soudem opakovaně, avšak marně, vyzýván k zaslání otázek na znalce pro vypracování doplnění znaleckého posudku. Soud proto pro chování žalobce ponížil základní částku odškodnění o 5%, když ve zbytku neshledal jednání žalobce, kterým by řízení pozitivně či negativně ovlivnil (co do jeho délky).

-) Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) - Soud uvádí, že se na celkové délce řízení negativně promítla skutečnost nepřezkoumatelnosti prvého rozsudku soud prvé instance. Tuto skutečnost však soud spatřuje dostatečně zohledněnou již tím, že soud pro ni ve věci shledal nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce soudního řízení a stanovením peněžité formy zadostiučinění. Další pochybení soudů, ani ve formě dílčích průtahů, soud neshledal a hodnocení uvedeného kritéria tak nezakládá další navýšení ani snížení odškodnění.

-) Význam předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Evropský soud pro lidská práva předmětný typ řízení neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Význam předmětu řízení je tak typově běžný. Soud neshledal ani subjektivně zvýšený význam řízení, jednalo se o náhradu škody za chybnou opravu vozidla a ušlý zisk, pokud žalobce trpěl tím, že vozidlo nemohl užívat či že je špatně opraveno, nebyla zde příčinou jeho újmy délka řízení, ale sama chyba žalované (autoservisu) a za tuto stát neodpovídá.

20. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě snížit o 45 % na výsledných 62 562,50 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobci již poskytl, jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení, a to před podáním žaloby, částku 68 250 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

21. V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 1 režijního paušálu 300 Kč dle , a to za písemné vyjádření k žalobě. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle části věty před středníkem , když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).