Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 172/2022-30
Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. PhDr. Romanem Novákem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 3 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 3 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 500 Kč od 17. 2. 2016 do zaplacení.
II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 3 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 500 Kč od 17. 2. 2016 do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce.</b>
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 2. 5. 2022 domáhal zaplacení částky ve výši 3 500 Kč s příslušenstvím. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že mezi právním předchůdcem žalobce (právní předchůdce žalobce anonymizována dvě slova, IČO) a žalovanou byla dne 26. 1. 2016 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o zápůjčce (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 3 500 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit nejpozději do 16. 2. 2016. Žalovaná ve sjednané lhůtě zápůjčku nevrátila. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2019 postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou na společnost právnická osoba, která ji následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 2. 2019 postoupila na žalobce. Žalovaná nereagovala ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku nezaplatila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Vzhledem k tomu, že žalobce v žalobě souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), ve stanovené lhůtě nevyjádřila, rozhodl soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. o. s. ř. bez nařízení jednání.
4. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.
5. Ze smlouvy o zápůjčce číslo, z údajů o zapůjčiteli spotřebitelského úvěru číslo a z výpisu z účtu právního předchůdce žalobce za období od 1. 1. 2016 do 31. 1. 2016 bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě převedl právní předchůdce žalobce dne 26. 1. 2016 na účet žalované č. bankovní účet částku ve výši 3 500 Kč, kterou se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobce vrátit nejpozději do 16. 2. 2016.
6. Ze sdělení právnická osoba ze dne 19. 8. 2022 bylo zjištěno, že majitelem účtu č. bankovní účet byla žalovaná a že dne 26. 1. 2016 byla na tento účet připsána částka ve výši 3 500 Kč.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2019 bylo zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobce a společností právnická osoba, IČO, byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena na společnost právnická osoba
8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 4. 2019 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 15. 4. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce žalované oznámil, že žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobce.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 2. 2019 má soud za prokázané, že společnost právnická osoba postoupila žalovanou pohledávku na žalobce jako na postupníka.
10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 4. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce žalované oznámil, že žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobce.
11. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 13. 1. 2020 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 24. 1. 2020 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky a upozornil ji na možnost jejího vymáhání soudní cestou.
12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
13. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
15. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žalobce netvrdil a ani neprokázal, že se právní předchůdce žalobce před uzavřením Smlouvy zabýval schopností žalované splácet poskytnutou zápůjčku. V této souvislosti soud zmiňuje nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz), v němž byla dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v případě nesplnění povinnosti řádně posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet úvěr. Ústavní soud ČR v tomto nálezu dospěl k závěru, že„ poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splácení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ Sám žalobce v žalobě k posouzení úvěruschopnosti žalované uvedl, že doklady o prověření úvěruschopnosti žalované ze strany původního věřitele nedisponuje. Pokud by soud dospěl k závěru, že je Smlouva z tohoto důvodu neplatná, navrhl, aby byl jeho nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.
18. Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že by se původní věřitel před uzavřením Smlouvy zabýval posouzením úvěruschopnosti žalované, posoudil soud uzavřenou Smlouvu jako absolutně neplatnou. Smyslem institutu posouzení úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž lze důvodně pochybovat o jejich schopnosti úvěr splácet. V uvedené právní úpravě se tedy projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat. Právní jednání, které je v rozporu se zákonem a zjevně narušuje veřejný pořádek, je podle § 588 občanského zákoníku absolutně neplatné, přičemž soud k absolutní neplatnosti přihlíží i bez návrhu.
19. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce uzavřená mezi žalobcem a žalovanou je absolutně neplatná, posoudil soud nárok žalobce jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalobce zaslal žalované na její účet částku ve výši 3 500 Kč, žalovaná tuto částku právnímu předchůdci žalobce nevrátila, čímž se na úkor právního předchůdce žalobce bezdůvodně obohatila, a je proto povinna tuto částku žalobci vydat. Žalovaná se tím, že bezdůvodné obohacení žalobci včas nevydala, dostala do prodlení, čímž vznikl žalobci rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 3 500 Kč ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , který soud žalobci přiznal ode dne následujícího po sjednané splatnosti zápůjčky do zaplacení.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění ze dne 13. 1. 2020) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.