Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 26/2021-39
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Rapušákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 16.100 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.000 Kč od 26. 12. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 11.100 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.575 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 4.452,37 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12.398,89 Kč od 30. 11. 2019 do 25. 12. 2019, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7.398,89 Kč od 26. 12. 2019 do zaplacení a smluvním úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 12.398,89 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.000 Kč od 26. 12. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 11.100 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.575 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 4.452,37 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12.398,89 Kč od 30. 11. 2019 do 25. 12. 2019, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7.398,89 Kč od 26. 12. 2019 do zaplacení a smluvním úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 12.398,89 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 16.100 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru (zápůjčce) číslo ze dne datum, na jejímž základě byla právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, žalovanému poskytnuta částka 15.000 Kč. Žalovaný nesplnil závazek peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané poplatky.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10). Zásilky soudu si žalovaný v místě trvalého pobytu nepřevzal.
3. Soud nařídil ve věci jednání na den datum. Žalobkyně omluvila svou neúčast u jednání, žalovaný se bez omluvy nedostavil, soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. Nepřítomné žalobkyni nebylo možné poskytnout u jednání patřičná poučení v souladu s ustanovením § 118a občanského soudního řádu.
4. Žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, když pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, postoupena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne datum (shodná tvrzení účastníků, smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum včetně části seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum včetně dokladu o odeslání).
5. V průběhu řízení bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel dne datum s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o zápůjčce (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, které převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal v souvislosti s poskytnutím zápůjčky uhradit úrok 2.100 Kč, poplatek za administrativní činnost 3.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 6.000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 450 Kč. Poslední splátka byla stanovena na datum. Úroková sazba byla sjednána v čl. 1 smlouvy ve výši 23,72 % ročně, RPSN pak v čl. 1 smlouvy ve výši 195 %. Dle čl. 1 smlouvy je celá částka, kterou žalovaný zaplatí za předpokladu řádného a včasného splacení 26.100 Kč (shodná tvrzení účastníků, smlouva o spotřebitelském úvěru - anonymizováno ze dne datum).
6. Bylo rovněž prokázáno, že žalovaný uhradil pouze částku 10.000 Kč, kterou právní předchůdce žalobkyně započetl na jistinu v částce 2.601,11 Kč, na úrok v částce 2.100 Kč, na poplatek za administrativní činnost v částce 3.000 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek v částce 2.298,89 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla uhrazena ke dni 2. 6. 2018, kdy měla být uhrazena poslední splátka dle smlouvy, požaduje žalobkyně nadále z neuhrazené jistiny ve výši 12.398,89 Kč ode dne 3. 6. 2018 až do zaplacení úrok ve výši 23,72 % ročně sjednaný v čl. 1 smlouvy. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky 16.100 Kč, sestávající z jistiny ve výši 12.398,89 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.701,11 Kč, a dále nárokuje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 4.452,37 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.575 Kč, smluvní úrok ve výši 23,72 % ročně z jistiny ve výši 12.398,89 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z jistiny ve výši 12.398,89 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána právním zástupcem žalobkyně s datem datum (shodná tvrzení účastníků, smlouva o spotřebitelském úvěru - anonymizováno ze dne datum, výzva k plnění ze dne datum včetně podacího lístku).
7. V návrhu na vydání platebního rozkazu žalobkyně uváděla, že před uzavřením smlouvy posoudil její právní předchůdce schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právního předchůdce žalobkyně odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobkyně, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně rovněž zdůraznila, že v čl. 7 smlouvy žalovaný prohlásil, že věřiteli před uzavřením smlouvy poskytl úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku, je plně svéprávný pro uzavření smlouvy a je schopen splatit celou dlužnou částku dle podmínek ve smlouvě. Úplnost, přesnost a pravdivost veškerých uvedených údajů žalovaný stvrdil svým podpisem i v kartě zákazníka při vyplňování žádosti o spotřebitelský úvěr.
8. Tvrzení žalobkyně ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného byla v obecné rovině, proto soud vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a dokazování v tom směru, jakým způsobem a s jakými konkrétními poznatky byla ověřena úvěruschopnost žalovaného v projednávané věci. K tomu žalobkyně doplnila, že z karty zákazníka se podává, že právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný v kartě zákazníka uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako operátor ve společnosti právnická osoba, jeho měsíční příjem činí 16.720 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě a nemá půjčku, resp. zápůjčku u příjmení jméno. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho úvěruschopnosti.
9. Soud provedl dokazování kartou zákazníka, výplatními páskami za období únor a březen 2017, mzdovým výměrem a písemným pokynem zaměstnavatele o dočasném výkonu práce u třetí osoby, přičemž vzal za prokázáno, že žalovaný v době poskytnutí zápůjčky pracoval jako operátor u společnosti právnická osoba s měsíčním příjmem 22.970 Kč. Z karty zákazníka se pak podává, že žalovaný žil s rodiči, měl zápůjčku u anonymizováno se splátkou 2.400 Kč měsíčně, za bydlení vynaložil 4.000 Kč měsíčně, na osobní výdaje 5.000 Kč měsíčně. Při uzavírání smlouvy doložil věřiteli pracovní smlouvu a výplatní pásky.
10. Právní poměry mezi účastníky se řídí ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
11. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
12. Dle ustanovení § 2392 odst. 1 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
13. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem
17. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům:
18. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 257/2016 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle § 2390 a následujících občanského zákoníku Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou přenechal věřitel (právní předchůdce žalobkyně) peněžní prostředky v částce 15.000 Kč dlužníkovi (žalovaný), který se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a poplatky stanovené smlouvou, celkově se zavázal uhradit částku 26.100 Kč. Žalovaný závazek vyplývající ze smlouvy splnil částečně, když v průběhu trvání závazkového vztahu uhradil 10.000 Kč.
19. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou, která je dle názoru soudu aktuální i po přijetí nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., a zejména rozsudkem Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS). V tomto směru se soud opírá dlouhodobě o usnesení Pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011, který se podrobně zabývá otázkou aplikace práva Evropských společenství, právě pokud jde o posuzování nepřiměřených ujednání ve spotřebitelských smlouvách, kdy dospěl k závěru, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv je nutné chápat jako nesouladnou nejen s evropským právem, ale i českým ústavním pořádkem.
20. Jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit konstatuje Ústavní soud v aktuálním nálezu III. ÚS 4129/18. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel právní předchůdce žalobkyně z informací získaných od žalovaného, žalovaným doložených listin osvědčujících příjmy žalovaného a z údajů v insolvenčním rejstříku. Bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně ověřoval příjem žalovaného doloženými listinami. Věřitelem však nebylo ověřováno, jaké jsou konkrétní sociální a majetkové poměry žalovaného, zejména jeho tvrzené výdaje. Povinnost prošetřit poměry dlužníka ze zákona stíhá věřitele, nikoli samotného dlužníka. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdce žalobkyně neprověřil, dle názoru soudu, s odbornou péčí, soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z pohledu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.
21. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl i bez návrhu, neboť jde o jednání v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. K tomu lze odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2019 č. j. 8 Co 383/2018-66:„ Podle § 588 obč. zák. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatností právního jednání (v tomto je možno se opřít o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kolektiv občanský zákoník I. obecná část – (§ 1 a § 654). Komentář 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 citovaného zákona, potažmo druhu jeho neplatnosti. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznit povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění o účelu směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech, což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 1201/2012“
22. Na základě neplatného právního jednání bylo žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 15.000 Kč, žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru přímo dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (resp. žalobkyni vzniká nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 občanského zákoníku). Výše poskytnuté jistiny činila 15.000 Kč, žalovaný uhradil 10.000 Kč, soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 5.000 Kč. Ve zbylém rozsahu, tedy ohledně částky 11.100 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.575 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 4.452,37 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12.398,89 Kč od 30. 11. 2019 do 25. 12. 2019, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7.398,89 Kč od 26. 12. 2019 do zaplacení a smluvním úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 12.398,89 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta, neboť šlo o částky požadované na základě smlouvy, jež byla shledána neplatnou.
23. Soud přiznal žalobkyni nárok na vrácení poskytnuté jistiny spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě od data 26. 12. 2019 do zaplacení, a to v návaznosti na výzvu ze dne datum, která byla součástí oznámení o postoupení pohledávky a kterou byla žalovaná vyzvána k úhradě do 10 dnů po obdržení dopisu. Úrok z prodlení odpovídá současné právní úpravě, tedy ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení. Ve zbylém rozsahu, tedy z nepřiznané části nároku, soud žalobu zamítl i ohledně příslušenství pohledávky (viz výrok IV.).
24. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2, § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, když procesně úspěšnějšímu žalovanému náklady v řízení prokazatelně nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.).