Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 C 35/2022

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Součkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 31 820 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatit žalobkyni 4 960 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 733,80 Kč a nadále běžícím ve výši 8,5 % ročně z částky 4 960 Kč od 22. 12. 2021 do zaplacení.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 26 860 Kč spolu s

kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 8 804,17 Kč a nadále běžícím ve výši 19,18 % ročně z částky 30 242,6 Kč od 22. 12. 2021 do zaplacení,

kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 740,45 Kč,

zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 282,6 Kč

od 22. 12. 2021 do zaplacení a ve výši 1,5 % ročně z částky 4 960 Kč od 22. 12. 2021 do zaplacení,

kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 147,95 Kč a nadále běžícím

ve výši 10 % ročně z částky 1 000 Kč od 22. 12. 2021 do zaplacení,

se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatit žalobkyni 4 960 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 733,80 Kč a nadále běžícím ve výši 8,5 % ročně z částky 4 960 Kč od 22. 12. 2021 do zaplacení. II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 26 860 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 8 804,17 Kč a nadále běžícím ve výši 19,18 % ročně z částky 30 242,6 Kč od 22. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 740,45 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 282,6 Kč od 22. 12. 2021 do zaplacení a ve výši 1,5 % ročně z částky 4 960 Kč od 22. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 147,95 Kč a nadále běžícím ve výši 10 % ročně z částky 1 000 Kč od 22. 12. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 4. 1. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 31 820 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 20. 6. 2017 smlouvu o úvěru č. číslo ve výši 47 506 Kč, který byl účelově vázán na koupi osobního automobilu, když při podpisu smlouvy žalovaný uhradil částku 5 000 Kč z konečné ceny vozidla, tj. 52 506 Kč. Žalovaný byl povinen uhradit sjednaný úvěr v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 1 236 Kč s tím, že první splátka byla splatná dne 18. 7. 2017 a konečná splatnost úvěru byla stanovena na 18. 6. 2022. Žalovaný se zavázal celkem uhradit žalobkyni částku ve výši 74 160 Kč. Žalovaný přestal pravidelné splátky hradit řádně a včas. V důsledku prodlení žalovaného s řádným splácením oznámila žalobkyně žalovanému, že úvěr zesplatnila ke dni 15. 6. 2020. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, žalovaný však již na svůj dluh neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu (dále jen „“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle za to, že souhlas byl dán. Účastníci se k výzvě nevyjádřili, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Po důkazech provedených listinami předloženými žalobkyní má soud za prokázané následující skutečnosti.

5. Ze smlouvy o úvěru č. číslo ze dne 20. 6. 2017, včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, splátkového kalendáře a souhlasu se zpracováním osobních údajů, soud zjistil, že žalobkyně pomocí zprostředkovatele, společnosti právnická osoba, s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na základě níž poskytla žalovanému úvěr ve výši 47 506 Kč na úhradu části kupní ceny osobního automobilu Volkswagen Passat, a to adhezním způsobem (na standardizovaném formuláři). Na základě této smlouvy se žalovaný zavázal úvěr uhradit 60 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši

1 236 Kč, a to spolu s ročním úrokem ve výši 19,18 % Celkem měl žalovaný při řádném splácení uhradit žalobkyni částku 74 160 Kč. V úvěrové smlouvě nebylo sjednáno žádné pojištění, a to ani pojištění splátek. Žalovaný podpisem smlouvy stvrzoval, že mu byla před podpisem smlouvy poskytnuta předsmluvní informace na formuláři v listinné podobě.

Ze smlouvy má soud za nepochybné, že žalovaný tuto uzavíral jako spotřebitel. Úvěrová smlouva i formulář byly vlastnoručně podepsané žalovaným.

6. Z matričního listu klienta vyplývá, že čistý měsíční příjem žalovaného činí 21 000 Kč, že jeho měsíční údaje činí 3 000 Kč a že jeho ostatní měsíční splátky jsou tvořeny částkou ve výši 12 000 Kč. Současně uvedl, že je svobodný, že je zaměstnaný na dobu neurčitou, že bydlí ve vlastní nemovitosti a že žije ve společné domácnosti s další blíže neuvedenou osobou.

7. Z výpisu z registru NRKI pak soud zjistil, že měsíční splátky žalovaného činí celkem částku 8 968 Kč, a to na dva osobní úvěry, úvěr na stavební spoření a na jeden hypoteční úvěr, že celkem 4 mu již poskytnuté úvěry byly ukončeny předčasně z důvodu řádného nesplácení úvěru, a že mu byly celkem dvě žádosti o úvěr zamítnuty. Z výpisu není zjevné, k jakému dni byl vyžádán.

8. Z výzvy k zaplacení celého úvěru ze dne 15. 6. 2020, včetně kalkulace finančního vyrovnání pro předčasné splacení a ukončení úvěrové smlouvy, soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy, a to ke dni 15. 6. 2020, a že k tomuto dni vyčíslila pohledávku za žalovaným částkou ve výši 31 820 Kč. Tato pohledávka sestávala z dlužných splátek do dne zesplatnění ve výši 4 944 Kč, nesplacené jistiny po zesplatnění úvěru ve výši 25 299 Kč, účelně vynaloženými náklady ve výši 200 Kč, úrokového vyrovnání ve výši 377 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč.

9. Ze saldokonta úvěrové smlouvy č. číslo vyhotoveného ke dni 21. 12. 2021 vyplývá, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku ve výši 42 546 Kč.

10. Z předžalobní upomínky ze dne 16. 2. 2021 a podacího archu ze dne 17. 2. 2021 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podání žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.

11. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení , (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky,

a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl

o vrácení požádán.

12. Podle , o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných

a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

15. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví ,

o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat

a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry

v oblasti jeho činnosti.“.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

18. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv

a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

20. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění

od počátku nemožnému.

21. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku

z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak , v platném znění.

23. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v rozsahu 4 960 Kč, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru č. číslo uzavřené mezi účastníky.

24. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni usnesením čj. -15 ze dne 20. 4. 2022, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalovaného obsažené

ve smlouvě, tj. že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jím uvedené údaje ověřovat. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu výlučně matriční list klienta podepsaný žalovaným a výpis z úvěrového registru NRKI. Z tohoto listu klienta má soud za prokázané, že žalovaný sdělil nějaké údaje,

na základě nichž mohla být v určitém rozsahu prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla žalobkyně povinna nejen

na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti. Z předložené karty klienta vyplývá, že nebyly ověřovány údaje týkající se příjmu ani výdajů žalovaného, kdy žalovaný tvrdil, že jeho čistý měsíční příjem činí 21 000 Kč, že jeho měsíční výdaje činí 3 000 Kč a že jeho ostatní měsíční splátky jsou tvořeny částkou ve výši 12 000 Kč. Jak žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyhodnotila, že žalovaný měsíčně splácí 12 000 Kč, není soudu zjevné. Z výpisu z registru NRKI pak soud zjistil, že měsíční splátky žalovaného činí celkem částku 8 968 Kč, a to na dva osobní úvěry, úvěr na stavební spoření a na jeden hypoteční úvěr, že celkem 4 úvěry, které již žalovanému byly poskytnuty, byly ukončeny předčasně z důvodu řádného nesplácení úvěru a že mu byly celkem dvě žádosti o úvěr zamítnuty. Jak s těmito informacemi žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nakládala, není soudu opět zřejmé. Nelze ani přehlédnout, že matriční list klienta byl sepsán týž den, jako byla uzavřena smlouva o úvěru a lze tak mít pochybnost

o tom, kdo a s jakou odborností úvěruschopnost zkoumal, včetně toho, zda byl dán časový prostor pro řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.

25. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona

o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod

č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti ). Pouhé doplnění čísel

do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí

„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to ani po té co byla soudem vyzvána k doplnění příslušných tvrzení

a k návrhu důkazů.

26. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouva o úvěru ze dne 20. 6. 2017 je ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení neplatná.

27. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C -679/18 ze dne 5. 3. 2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby

z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele,

a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu,

za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze

za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

28. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy

i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již

v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v  č.

ve znění do 31. 7. 2010.

29. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 20. 6. 2017 částku 47 506 Kč, k jejímuž vrácení se žalovaný zavázal nejpozději do 18. 6. 2022, kdy předmětem financování bylo vozidlo Volkswagen Passat. Do dne splatnosti úvěru žalovaný uhradil částku 42 546 Kč, a pak byl v prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení ve výši 4 960 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku ani přes upomínku žalobkyně nezaplatil, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 4 960 Kč. Pokud jde

o příslušenství pohledávky za žalovaným, přiznal ho soud ve formě kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 733,80 Kč a nadále běžícího v zákonné výši ode dne 22. 12. 2021, a to ve výši 8,5 % ročně, tj. ve výši stanovené v souladu s § 1970 o.z.

ve spojení s  Lhůta k plnění byla stanovena dle věta prvá před středníkem , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), v trvání tří dnů, neboť pro stanovení lhůty odlišné či plnění ve splátkách neshledal soud důvody (výrok I.).

30. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud

ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).

31. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle , tj. podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější

a měl by tak právo na náhradu nákladů řízení, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).