Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 1449/2010

7 Tdo 1449/2010-I

U S N E S E N Í

J. P.

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j e rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. , ve výroku o vině, ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody.Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.Podle § 2651 odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 10. 2009, sp. zn. , byl obviněný J. P. uznán vinným v bodech 1 – 2 trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a v bodě 3 trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. Za tyto trestné činy a dále za trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 5 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. , ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2008, sp. zn. , byl odsouzen podle § 248 odst. 4 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na šest let a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, a podle § 49 odst. 1 tr. zák., § 50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodní společnosti na osm let, přičemž podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o dřívějším trestu uloženém ve věci Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. a další obsahově navazující rozhodnutí. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. . Podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d), e) tr. ř. byl rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušen. Ohledně skutku uvedeného v bodech 1 – 2 bylo podle tr. ř. nově rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným zločinem zpronevěry podle , 5 písm. a) tr. zákoníku ( , , ve znění ) a odsouzen za tento zločin a dále za zločin úvěrového podvodu podle tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 2. 2010, sp. zn. , podle tr. zákoníku, tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byl podle tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem, a podle , 2 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech na osm let, přičemž podle tr. zákoníku byl zrušen výrok o dřívějším trestu uloženém ve věci Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. a další obsahově navazující rozhodnutí. Výrokem podle tr. ř. bylo nově rozhodnuto také o náhradě škody. Ohledně skutku uvedeného v bodě 3 byla věc podle tr. ř. vrácena Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby ji znovu projednal a rozhodl.

Jako zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku posoudil Vrchní soud v Praze skutek, který podle jeho zjištění a předtím i podle zjištění Krajského soudu v Českých Budějovicích spočíval v podstatě v tom, že obviněný jako jediný jednatel obchodní společnosti BENEFIT STRAKONICE, s. r. o., jednak podepsal v roce 2002 s Ing. P. Z. jako zástupcem objednatele D. J. smlouvu o dílo na provedení stavby rodinného domu v Ú. a později i dodatek k této smlouvě, na základě toho obdržel od Ing. P. Z. v době od května 2002 do 14. 12. 2004 ve formě patnácti hotovostních záloh postupně částku 1.540.000,- Kč, avšak převzaté finanční prostředky, které měl použít na chod obchodní společnosti, nenechal řádně zaúčtovat do účetnictví obchodní společnosti a úmyslně je použil k jinému, blíže nezjištěnému účelu (bod 1), jednak v období od 1. 1. 2002 do 14. 4. 2006 postupně čerpal finanční prostředky do výše 7.083.480,50 Kč z pěti bankovních účtů obchodní společnosti, u nichž měl výhradní dispoziční právo, tyto prostředky nechal zaúčtovat do účetnictví obchodní společnosti jako hotovostní vklad na pokladnu, aniž by je ve skutečnosti do pokladny vložil, a částku 7.083.480,50 Kč použil k jinému, blíže nezjištěnému účelu (bod 2), takže svým jednáním způsobil obchodní společnosti BENEFIT STRAKONICE, s. r. o., škodu v celkové výši 8.623.480,50 Kč. Ke změně právního posouzení skutku uvedeného v bodech 1 – 2 Vrchní soud v Praze přistoupil s ohledem na zásadu, že trestnost činu se posuzuje podle pozdějšího zákona, jestliže je to pro pachatele příznivější (§ 2 odst. 1 tr. zákoníku, § 16 odst. 1 tr. zák.). Jinak se Vrchní soud v Praze ztotožnil s tím, jak Krajský soud v Českých Budějovicích hodnotil důkazy a jaká učinil skutková zjištění.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze. Tento rozsudek napadl ve výroku o vině zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že skutek, jímž byl uznán vinným, nenaplňuje znaky uvedeného zločinu. Poukázal na to, že zákonným znakem tohoto zločinu je mimo jiné to, že pachatel „si přisvojí“ cizí věc, která mu byla svěřena, a vytkl, že tento zákonný znak nemohl být naplněn zjištěním, které je uvedeno ve výroku o vině a podle kterého svěřené prostředky „použil k blíže nezjištěnému účelu“. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Vrchnímu soudu v Praze nové projednání a rozhodnutí věci.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství označil dovolání za důvodné v tom směru, že ze skutkových zjištění rozvedených v odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích vyplývá možnost, že obviněný nepoužil prostředky v rozporu s účelem, ke kterému mu byly svěřeny, a že šlo spíše jen o to, že jejich použití nebylo odpovídajícím způsobem zachyceno v účetní evidenci a spočívalo v jejich neracionálním a neefektivním vynakládání. Za tohoto stavu státní zástupce vyjádřil názor, že výstižnější právní kvalifikace by spočívala v posouzení skutku jako trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku nebo některého z tzv. úpadkových trestných činů. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Vrchnímu soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.

Zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu. Škodou velkého rozsahu se podle § 138 odst. 1 tr. zákoníku rozumí škoda dosahující nejméně částky 5.000.000,- Kč.

V poměru mezi napadeným rozsudkem a dovoláním je spornou právní otázkou to, zda zákonný znak spočívající v tom, že pachatel „si přisvojí“ cizí svěřenou věc nebo jinou majetkovou hodnotu, byl naplněn v případě závěru soudů, podle něhož obviněný použil finanční prostředky obchodní společnosti, jejímž byl jediným jednatelem (i jediným společníkem), k „blíže nezjištěnému účelu“.

Závěr soudů, že obviněný použil prostředky obchodní společnosti k „blíže nezjištěnému účelu“, je výrazem takového výsledku dokazování, při kterém na jedné straně bylo zjištěno, že uvedené prostředky se nenacházejí v majetkové sféře obchodní společnosti, jejíž hospodaření skončilo vysokými nesplacenými závazky (ve výši přes 20 milionů Kč) a prohlášením konkursu, avšak na druhé straně se nepodařilo zjistit, jak obviněný ve skutečnosti s těmito prostředky naložil. Podstatou důkazní situace bylo to, že obviněný tvrdil, že peníze obchodní společnosti použil na úhradu jejího provozu, avšak nemohl to doložit odpovídajícími prostředky účetní evidence. V odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích jsou rozvinuty úvahy, které rozhodně nevyznívají tak, že by uvedená obhajoba byla vyvrácena.

Ve vztahu k bodu 1 výroku o vině Krajský soud v Českých Budějovicích na str. 15 – 16 odůvodnění svého rozsudku rozebral situaci týkající se záloh poskytnutých na stavbu rodinného domu pro D. J. v Ú., přičemž s odkazem na výpověď svědka K. S. připustil, že tyto zálohy, resp. alespoň jejich část, mohly být použity na nákup materiálu. Krajský soud v Českých Budějovicích konstatoval, že pokud by byla prokázána skutečnost tvrzená svědkem K. S. a finanční prostředky, byť nezaúčtované, byly použity na chod obchodní společnosti, nemohlo by se jednat o jejich zpronevěru. Na to navazuje úvaha, že z rámce trestného činu lze vyloučit konkrétní částky za předpokladu, že jde o „prokazatelně uhrazené finanční prostředky na zboží či služby“. Tato úvaha v podstatě znamená přenesení důkazního břemene na obviněného, po němž se chce, aby prokázal, jak sporné finanční prostředky použil, a to s tím důsledkem, že jinak se tyto prostředky považují za prostředky, které si obviněný přisvojil. Tento postup se příčí základním zásadám trestního řízení (§ 2 odst. 2 tr. ř.), z nichž naopak vyplývá, že obhajoba obviněného musí být vyvrácena, že vina obviněného musí být prokázána a že obviněný nemusí prokazovat svou nevinu.

Ve vztahu k bodu 2 výroku o vině Krajský soud v Českých Budějovicích na str. 17 – 18 svého rozsudku zasadil otázku použití sporných finančních prostředků jednak do kontextu neschopnosti obviněného prokázat, jak s nimi naložil, a jednak do kontextu celkového stylu hospodaření obviněného s prostředky obchodní společnosti. V této spojitosti Krajský soud v Českých Budějovicích konstatoval, že obviněný „s finančními prostředky společnosti … dlouhodobě hospodařil způsobem, který neprospíval ekonomickému chodu společnosti“. To Krajský soud v Českých Budějovicích dokumentoval na závratném růstu závazků obchodní společnosti a na tom, že upřednostňovala jen některé věřitele. Nakonec Krajský soud v Českých Budějovicích učinil závěr o „nedostatečném a neefektivním způsobu a formě hospodaření s těmito finančními prostředky na straně obviněného“. S těmito úvahami Krajského soudu v Českých Budějovicích je sotva slučitelné naplnění znaků trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák, resp. zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku. Uvedené úvahy naznačují spíše možnost spáchání jiného trestného činu.

Za tohoto stavu nelze naplnění zákonných znaků zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 5 písm. a) tr. zák. opírat o obecné a nejasné konstatování, že obviněný použil finanční prostředky obchodní společnosti k blíže nezjištěnému účelu.

Napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze je v odsuzující části rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Totéž platí i ohledně předcházejícího rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích.

Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil odsuzující část napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

V napadeném rozsudku zůstal nedotčen jednak výrok, jímž byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, a jednak výrok, jímž byla věc ohledně skutku uvedeného v bodě 3 vrácena Krajskému soudu v Českých Budějovicích k novému projednání a rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 15. prosince 2010Předseda senátu:JUDr. Petr Hrachovec