Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

228 C 57/2022

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 13 500 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 500 Kč

s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 500 Kč od 19. 10. 2021 do zaplacení

do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do

částky 8 500 Kč,

úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 750 Kč od 19. 11. 2020 do 18. 10. 2021 a

úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 250 Kč od 19. 10. 2021 do zaplacení

zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doměřený soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč.

V. Žalobkyni se vrací přeplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, který jí bude vyplacen do 30 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 500 Kč od 19. 10. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky 8 500 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 750 Kč od 19. 11. 2020 do 18. 10. 2021 a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 250 Kč od 19. 10. 2021 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doměřený soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč. V. Žalobkyni se vrací přeplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, který jí bude vyplacen do 30 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne 19. 10. 2020 uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému 7 500 Kč, který se zavázal zápůjčku vrátit a zaplatit poplatek 2 250 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobkyně, kde žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí zápůjčky a své osobní údaje. Jeho totožnost byla ověřena ověřovací korunovou platbou z účtu žalovaného, na nějž byla následně zápůjčka vyplacena, a scanem dokladu totožnosti. Žalovaný smlouvu podepsal SMS kódem zaslaným ze svého telefonu. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného tak, že si vyžádala informace o jeho poměrech, které ověřila na základě dokumentů od něj vyžádaných, popř. nahlédnutím do relevantních databází. Žalovaný však nesplácel řádně a včas. Dosud na svůj dluh nic nezaplatil. Žalobkyně dále žádá náklady vynaložené v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2 500 Kč, smluvní pokutu za prodlení ve výši 3 750 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25 % z částky 9 750 Kč od 19. 11. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud zjistil následující skutečnosti.

4. Ve smlouvě o zápůjčce ze dne 19. 10. 2020 je žalovaný označen jako klient a žalobkyně jako věřitel. Věřitel se zavázal poskytnout klientovi bezhotovostně zápůjčku 5 000 Kč na účet klienta a klient se zavázal ji vrátit a zaplatit poplatek 1 625 Kč do 18. 11. 2020. V dodatku k této smlouvě z téhož dne (smluvní strany jsou označeny stejně) se věřitel zavázal navýšit zápůjčku na 7 500 Kč a klient se zavázal navýšit poplatek na 2 250 Kč. Obojí bylo splatné do 18. 11. 2020. Smlouva ani dodatek neobsahují vlastnoruční podpis žalovaného, je zde pouze údaj o PIN kódu, který měl žalovaný zadat.

5. Podle nedatovaného záznamu měla být dne 7. 2. 2020 žalobkyní zaúčtována platba z účtu žalovaného ve výši 1 Kč.

6. Soud má za to, že žalobkyně neprokázala svá tvrzení o způsobu uzavření smlouvy. K tomu, že potvrzovací SMS kód zaslal právě žalovaný, neoznačila žádné důkazy. To platí i pro údajné předložení dokladu totožnosti. Verifikační platba rovněž uzavření smlouvy právě žalovaným neprokazuje. Jednak měla být uskutečněna již 7. 2. 2020, zatímco smlouva měla být uzavřena až 19. 10. 2020. Vele toho pak ze záznamu o této údajné platbě není patrný jeho původ, v důsledku čehož spolehlivě neprokazuje, že se platba opravdu uskutečnila, neboť si jej mohla vytvořit jen sama žalobkyně (na rozdíl např. od výpisu z účtu banky).

7. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě jí měl žalovaný plnit, tíží právě žalobkyni (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. , a tam citovaná literatura). Soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), aby označila důkazy ke svým tvrzením o způsobu uzavření smlouvy. Jelikož se však žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. ). Nelze tedy než uzavřít, že žalobkyně své břemeno důkazní neunesla a neprokázala tvrzený způsob uzavření smlouvy, konkrétně že to byl právě žalovaný, kdo podal žádost o zápůjčku.

8. Podle dvou potvrzení o platbách a výpisu z účtu žalovaného byly dne 20. 10. 2020 a 3. 11. 2020 žalobkyní zaplaceny na účet žalovaného částky 5 000 Kč a 2 500 Kč.

9. Dne 12. 10. 2021 odeslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku, kterou jej vyzvala k zaplacení dluhu ze smlouvy ve výši 15 094 Kč do 3 dnů.

10. Podle věty první , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah.

11. Podle smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

12. Podle se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího.

13. Podle je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

14. Podle kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Soud se nejprve zabýval tím, zda mezi účastníky byla uzavřena smlouva. Jak vyplývá z věty první a , smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednají její obsah, konkrétně v okamžiku účinnosti přijetí nabídky. Jinými slovy, podmínkou uzavření smlouvy je úplný konsens (souhlasná vůle) smluvních stran na (zásadně) celém obsahu smlouvy.

16. V této souvislosti je třeba rozlišovat mezi neuzavřením smlouvy a pouhým nedodržením písemné (či jiné) formy. I smlouva, u níž zákon obligatorně vyžaduje písemnou formu (např. ta o spotřebitelském úvěru, viz , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), může být uzavřena (toliko) ústně, tedy i bez podpisu jednajícího ( ) či použití technických prostředků ve smyslu . Právě uvedené je pouze podmínkou dodržení („ zachování“) písemné formy. Jinak řečeno: i nepodepsaná může zaznamenávat obsah řádně uzavřené smlouvy, a to i kdyby právní jednání nebylo učiněno elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Taková smlouva pouze nebude v písemné formě.

17. Rozdíl je taktéž v tom, že v důsledku neuzavření smlouvy závazek vůbec nevznikne, kdežto při nedodržení písemné formy (např. v důsledku absence podpisu) vede„ jen“ k její neplatnosti – a to navíc spíše výjimečně (viz ), resp. v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru dokonce vůbec (viz věta druhá a zákona o spotřebitelském úvěru). Z toho plyne i odlišný právní režim bezdůvodného obohacení. Případné plnění poskytnuté jednou ze stran neuzavřené smlouvy představuje plnění bez právního důvodu podle , zatímco u neplatné smlouvy jde o plnění na základě neplatného závazku ve smyslu .

18. Jak již bylo výše uvedeno, žalobkyně uzavření smlouvy o zápůjčce neprokázala, resp. neprokázala, že to byl právě žalovaný, kdo vůči žalobkyni učinil nabídku v podobě žádosti o zápůjčku. Nelze tedy než dospět k závěru, že mezi účastníky nedošlo k uzavření žádné takové smlouvy.

19. Soud nad rámec dodává, že i kdyby k uzavření smlouvy o zápůjčce došlo, byla by neplatná pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného (§ 86 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní ( ), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j.  – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

20. Žalobkyně pouze vágně tvrdila, že si před uzavřením smlouvy vyžádala informace o poměrech žalovaného, které ověřila na základě dokumentů od něj vyžádaných, popř. nahlédnutím do relevantních databází. Tato tvrzení žádným způsobem nekonkretizovala (jaké informace o žalovaném zjistila, jak je vyhodnotila, na základě jakých dokumentů a databází je ověřila atd.) a především k nim neoznačila žádné důkazy. Poučení podle a 3 soud žalobkyni nemohl dát pro její neúčast na jednání (viz výše). Neunesla by tedy své břemeno tvrzení a důkazní i stran toho, že dostála povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného podle zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož by spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, byla by smlouva o úvěru absolutně neplatná podle zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně všech dílčích ujednání o poplatku, náhradě nákladů na vymáhání, smluvní pokutě, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině a splatnosti.

21. Soud následně zkoumal, zda lze věc posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ( a násl. ). Žalobkyně zaplatila žalovanému na jeho účet celkem 7 500 Kč, aniž by k tomu existoval právní důvod, zejména závazek ze smlouvy mezi účastníky. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu ( ), jímž se žalovaný na úkor žalobkyně obohatil a je proto povinen je podle vydat. Žalovaný přitom netvrdil, ani v řízení nevyšlo najevo, že by dosud žalobkyni cokoliv vydal.

22. Splatnost pohledávky žalobkyně soud posoudil odlišně. Nelze ji odvíjet od smlouvy, neboť ta vůbec nebyla uzavřena. V případech bezdůvodného obohacení se splatnost řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. ). Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky do 3 dnů předžalobní výzvou odeslanou dne 12. 10. 2021. Do dispozice žalovaného se dostala dne 15. 10. 2021 ( ), splatnost tedy nastala dne 18. 10. 2021 a od 19. 10. 2021 je žalovaný v prodlení. Teprve až od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle ve výši určené (s tím, že žalobkyně jej žádala pouze ve výši 8,25 % ročně).

23. Ze shora uvedených důvodů soud prvním výrokem uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 7 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 500 Kč od 19. 10. 2021 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o Druhým výrokem soud žalobu zamítl v části, kterou žalobkyně požadovala poplatek, náhradu nákladů vymáhání a smluvní pokutu, neboť tyto nároky pro neuzavření smlouvy vůbec nevznikly, a úrok z prodlení v části, v níž žalobkyni nenáleží.

24. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle Při posouzení procesního úspěchu stran soud musel přihlédnout i k příslušenství (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ). Žalovaný ve věci z procesního hlediska z větší části uspěl, měl by proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšné žalobkyni. Žádné náklady mu však nevznikly, žádný z účastníků tak nemá právo na jejich náhradu.

25. Čtvrtým výrokem soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč, který byl doměřen poté, co nedošlo k vydání elektronického platebního rozkazu podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) přílohy k  , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v rozhodnutí, jímž se řízení končí v souladu s  a odst. 6 větou první tohoto zákona (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. , publ. pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NS). S ohledem na to, že žalobkyně již doměřenou část soudního poplatku zaplatila (dokonce ve vyšší částce, viz další výrok o vrácení přeplatku), není povinna jej znova platit a soud ani nestanovil lhůtu k plnění.

26. Pátým výrokem soud podle § 10 odst. 1 věty druhé zákona o soudních poplatcích žalobkyni vrátil přeplatek na soudním poplatku ve výši 600 Kč (soudní poplatek za žalobu, včetně doměřeného poplatku, činil 1 000 Kč, zatímco žalobkyně zaplatila celkem 1 600 Kč), který bude žalobkyni v souladu s § 10a odst. 1 tohoto zákona vrácen do 30 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kladně.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.