Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
21A9D507FBF0F5E6C1257A4E00660379.html
HTML · 13.44 KB
No categories available
33 Cdo 3407/2008
U S N E S E N Í
F. F.,
V. D.,
zastoupenému JUDr. Václavem Koreckým, advokátem se sídlem Plzeň, Bedřicha Smetany 2, o zaplacení 3,500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 11 C 21/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. března 2008, č. j. 10 Co 1/2008-521, takto :
I. Dovolání
se odmítá.
II. Žalobce
je povinen
zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 12.360,- Kč k rukám JUDr. Václava Koreckého, advokáta se sídlem Plzeň, Bedřicha Smetany 2.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 22. srpna 2007, č. j. 11 C 21/2004-458, zamítl žalobu o zaplacení 3,500.000,- Kč s 3,5 % úroky z prodlení od 1. 1. 2003 a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 13. března 2008, č. j. 10 Co 1/2008-521, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), přestože byl napadeným rozsudkem potvrzen v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v předchozím rozsudku ze dne 29. listopadu 2005, č. j. 11 C 21/2004-222, jenž odvolací soud usnesením ze dne 23. června 2006, č. j. 10 Co 239/2006-266, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení; nestalo se tak totiž v důsledku vázanosti právním názorem odvolacího soudu obsaženým ve zrušovacím usnesení. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil pouze s pokynem k doplnění dokazování, aniž jej zavázal právním názorem, který by vyloučil, omezil nebo usměrnil nezávislé rozhodnutí věci soudem prvního stupně. Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Obsáhlá argumentace žalobce v dovolání obsahově směřuje výlučně proti skutkovým závěrům odvolacího soudu, na nichž založil právní posouzení věci. Vytýká-li mu žalobce, že pominul rozhodné skutečnosti, které vyplynuly z výslechů svědků K., P. a Ř., jakož i z jeho výpovědi, a dovozuje-li na základě vlastního hodnocení těchto a dalších (listinných) důkazů odlišný skutkový závěr, a to že peněžní prostředky žalovanému předal, uplatňuje tím dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož použití je zde vyloučeno; skutkové závěry odvolacího soudu jsou totiž v poměrech přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nezpochybnitelné (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněná v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004 a SJ 130/2006). Žalobce nezpochybňuje právní názor odvolacího soudu, že smlouva o půjčce je reálným kontraktem a že bylo na něm, aby prokázal své tvrzení, že žalovanému částku 3,500.000,- Kč předal. Na nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem usuzuje pouze zpochybněním skutkových závěrů, k nimž odvolací soud dospěl. Při podrobném popisu vlastní verze skutku a rozboru namítaného vadného hodnocení jednotlivých provedených důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) a pravdivosti (věrohodnosti) žalobce dovozuje, že kdyby odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy že účastníci uzavřeli smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému finanční prostředky, které je mu nyní žalovaný povinen (spolu s příslušenstvím) vrátit.
Protože žalobce nenabízí k dovolacímu přezkumu žádnou otázku zásadního právního významu, která by byla způsobilá přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit, dovolací soud dovolání pro nepřípustnost podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávně formulované poučení odvolacího soudu o přípustnosti dovolání proti rozsudku. Není-li totiž možnost podat dovolání stanovena v zákoně (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), jde vždy bez ohledu na to, jakého poučení se účastníkům ze strany soudu dostalo, o dovolání nepřípustné (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2002, sp. zn. 29 Odo 809/2001).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 a § 151 odst. 1 o. s. ř. a žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 10.000,- Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 5. ve spojení s § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 odst. 1 ve spojení s § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 2.060,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení
není
opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 18. srpna 2010
JUDr. Blanka M o u d r á, v. r.
předsedkyně senátu