Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 570/2010

U S N E S E N Í

J. M.

I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř.

se částečně zrušuje

rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. , a to ve výroku ohledně obviněného J. M.

II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Podle § 265

l

odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně

přikazuje,

aby věc v potřebném rozsahu

znovu projednal a rozhodl

.

O d ů v o d n ě n í:

I.

Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. ,

byl

obviněný J. M. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák.

Toho se podle zjištění okresního soudu dopustil tím, že (Nejvyšší soud cituje jen tu část výroku, která se týká dovolatele):

„

2) obviněný Z. P., J. M., K. N. a T. S.

po předchozí vzájemné domluvě dne 23. 1. 2009 obviněný P. nejprve předal obviněným S. a N. peníze v částce cca 20.000,- Kč na nákup omamné látky kokain, kteří ji předali obviněnému M., a tento jim za to v B. poskytl cca 10 gramů omamné látky kokain, z čehož si obviněný N. ponechal cca 1 gram, zbylou omamnou látku kokain obvinění S. a N. předali téhož dne v B. obviněnému P. a obviněný P. téhož dne v B. na ulici U.mezi objekty prodejny Elektrická ruční nářadí V. a OD T., poté, co si ze zakoupeného kokainu ponechal cca 1,5 až 2 gramy, prodal J. N. (utajený svědek dle § 55 odst. 2 trestního řádu) 6,9142 gramu omamné látky kokain, obsahující 0,7951 gramu kokain báze, a dále 20 tablet obsahujících paracetamol, vše za 18.800,- Kč, přičemž kokain náleží dle přílohy 1 mezi omamné látky zařazené do seznamu I podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách, přičemž z takto získaných peněz obviněný P. poté částku 18.000,- Kč vrátil obviněnému R. B.,

3) obviněný Z. P., J. M., K. N. a K. S.

po předchozí vzájemné domluvě dne 29. 1. 2009 kolem 23.00 hodin v B. na ulici U. na parkovišti mezi objektem prodejny Elektrická ruční nářadí V. a OD T. prodali J. N. (utajený svědek dle § 55 odst. 2 trestního řádu) 86,49 gramu omamné látky kokain, obsahující 18,68 gramu kokain báze za částku 195.500,- Kč, kdy tento obchod proběhl tak, že v době od 26. 1. do 29. 1. 2009 obviněný P. oslovil obviněného S. s tím, aby kontaktoval obviněného N. a zajistil přes něj od obviněného M. 100 gramů kokainu, přičemž dne 29. 1. 2009 obviněný P. přijel do B. společně s obviněným S. a obviněný M. spolu s obviněným N. přivezli na shora uvedené místo výše zmiňovaný kokain, který opatřil obviněný M., přičemž na témže místě obviněný P. za přítomnosti obviněného M. po zvážení shora uvedený kokain předal J. N., převzal od něho shora uvedenou částku, kterou si ihned poté vzal obviněný M. s tím, že si ji následně všichni čtyři obvinění na základě předchozí dohody rozdělí, obviněný P. dále předal J. N. 0,89 gramu rostlinné hmoty zvané marihuana obsahující psychotropní látku tetrahydrokanabinol a v dalším jednání jim bylo zabráno zákrokem Policie ČR, přičemž kokain dle přílohy 1 náleží mezi omamné látky zařazené do seznamu I podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách, a tetrahydrokanabinol náleží dle téhož zákona přílohy 4 mezi psychotropní látky zařazené do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách.“

Za tento trestný čin byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání dvaceti osmi měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 60 odst. 1, 2 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř roků s dohledem.

Z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného do výroku o uloženém trestu ale

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. ,

zrušil výrok o způsobu výkonu trestu odnětí svobody uloženého obviněnému J. M. a podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. jej pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou.

II.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Brně podal obviněný J. M. prostřednictvím svého obhájce

dovolání

opřené o

ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

, neboť má za to, že odvolací soud nesprávně hmotně právně posoudil zjištěný skutek.

Odvolacímu soudu vytýká, že nerespektoval zásadu uvedenou v § 16 tr. zák., podle níž se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, s výjimkou případů, je-li pozdější zákon pro pachatele příznivější. V další části dovolání poukazuje na odlišnost základních i kvalifikovaných skutkových podstat trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle , resp. odst. 2 písm. a) tr. zák. a trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami podle , resp. odst. 2 písm. c) . Poukazuje přitom především na to, že zatímco znakem kvalifikované skutkové podstaty podle tr. zák. je spáchání činu ve

větším rozsahu

, v případě kvalifikované skutkové podstaty podle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zák. je to spáchání činu ve

značném rozsahu

. Z toho činí dovolatel závěr, že spáchání činu ve větším rozsahu, kterým byl uznán vinným, by za účinnosti účinného do 1. 1. 2010 mělo spadat toliko pod základní skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami podle tr. zák. Posouzení podle tohoto ustanovení by ovšem bylo pro obviněného významně příznivější. Dovolatel má za to, že při stávajícím nedostatku judikatury vykládající znak značného rozsahu ve smyslu tr. zák. by bylo možno podpůrně použít ust. vykládající termíny větší a značný ve vztahu k pojmu „prospěch“.

V petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ve výrocích týkajících se obviněného M.

Nejvyšší státní zástupkyně

se k podanému dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.

Vyzdvihla, že obviněný nepodal proti rozsudku soudu prvého stupně odvolání a ten byl odvolacím soudem přezkoumáván toliko z podnětu odvolání podaného státním zástupcem v neprospěch obviněného, a to toliko do výroku o trestu. Z toho dovozuje, že obviněný může napadat toliko výrok o trestu uložený krajským soudem, nikoli výrok o vině, takže dovolání napadající výrok o vině považuje za nepřípustné. Tento závěr nejvyšší státní zástupkyně odvozuje z odůvodnění rozsudku krajského soudu, podle něhož neshledal důvody k přezkumu výroků odvoláním nenapadených. V každém případě se nová právní úprava nejeví pro obviněného příznivější.

V petitu svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné.

III.

Nejvyšší soud

jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je

přípustné

, bylo podáno

oprávněnou osobou

, v

zákonné lhůtě

a na

předepsaném místě

.

Úvodem Nejvyšší soud konstatuje, že nesdílí názor prezentovaný nejvyšší státní zástupkyní v jejím vyjádření, podle kterého je dovolání obviněného nepřípustné. Tento názor vychází z faktu, že dovolání směřuje proti výroku o vině, který odvolací soud nepřezkoumával, když ve věci bylo podáno toliko odvolání směřující v neprospěch obviněného a to toliko proti výroku o trestu.

Především je třeba vyzdvihnout, že zatímco z podnětu odvolání podaného státním zástupcem ve prospěch obviněného nemůže odvolací soud rozhodnout v jeho neprospěch, opačný postup zákon připouští. Tedy z podnětu odvolání podaného státním zástupcem v neprospěch obviněného může odvolací soud napadený rozsudek změnit i ve prospěch obviněného, shledá-li pro to důvody.

Stejně tak nelze považovat za správné stanovisko, že v projednávané věci nemohl a neměl odvolací soud přezkoumávat správnost výroku o vině obviněného. Podle § 254 odst. 1 věta druhá tr. ř. k vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání. Podle § 254 odst. 2 tr. ř. mají-li však vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který v odvolání napadený výrok navazuje, jestliže oprávněná osoba mohla proti němu podat odvolání. O takový případ se jednalo v posuzované věci. Odvoláním byl sice napaden toliko výrok o trestu, ale vznikly-li pochybnosti o správnosti výroku o vině (ty budou konkrétně zmíněny níže), měl a musel se odvolací soud zabývat i správností výroku o vině, v němž měl napadaný výrok o trestu svůj podklad.

Poté, co Nejvyšší soud zjistil, že dovolání splňuje veškeré předepsané náležitosti, zaměřil se na to, zda námitky uplatněné obviněným J. M. v jeho dovolání lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují deklarovaný dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle

§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.

Pokud tedy obviněný ve svém dovolání namítal, že skutek, kterým byl uznán vinným, měl být posouzen nikoli podle , odst. 2 písm. a) tr. zák., nýbrž jako mírněji trestný čin dle , naplnil tak deklarovaný dovolací důvod. Nejvyšší soud přitom neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání uvedených v ust. tr. ř., přezkoumal proto napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející v souladu s ust. tr. ř. a dospěl poté k závěru, že

dovolání je částečně důvodné.

Obviněný v dovolání výstižně poukázal na určité odlišnosti skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů, podle , odst. 2 písm. a) tr. zák., a korespondující skutkové podstaty , odst. 2 písm. c) v () účinném od 1. 1. 2010.

Rozdíl mezi kvalifikovanými skutkovými podstatami obou korespondujících ustanovení spočívá v odlišném vymezení

rozsahu

, ve kterém je spáchání činu kvalifikovaně (přísněji) postihováno. Zatímco pro naplnění znaků ust. § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák. je vyžadován

větší rozsah

,

nový vyžaduje k naplnění ust.

značný rozsah

. Podle stávající všeobecně respektované judikatury bylo naplnění znaku ve

větším rozsahu

dovozováno primárně na podkladě množství omamné nebo psychotropní látky, s níž pachatel disponoval, a to s přihlédnutím i ke druhu a kvalitě látky. Podpůrně (zejména v případech, kdy množství takové látky nebylo možno zcela přesně zjistit) pak bylo v souladu s judikaturou možno přihlédnout k dalším okolnostem, jako jsou doba, po kterou byl čin páchán, počet osob, kterým byla látka dodána atp. (viz č. rozh. trest.). Množství látky odpovídající znaku

většího rozsahu

pak judikatura odvozovala od tabulek publikovaných v Pokynu obecné povahy Nejvyšší státní zástupkyně č. 6/2000.

Nový však oproti původní úpravě rozeznává hned tři stupně rozsahu, v němž může být zmíněný trestný čin spáchán –

větší, značný a velký

, což pak diferencovaně determinuje právní posouzení činu a jeho trestnost. Přesná kritéria nového členění rozsahu spáchání činu však ve vztahu množství omamné či psychotropní látky neobsahuje. Výkladové ust. se pak výslovně vztahuje ke stanovení hranic výše škody, prospěchu, nákladů a hodnoty věcí a jiných majetkových hodnot a nikoli k rozsahu spáchání činu. Způsobem navrhovaným v dovolání obviněným je tedy nebude možno použít, když ust. pojmy uvedené v užívá v odst. 3 písm. b), resp. odst. 4 písm. b) v jiné souvislosti se získáním prospěchu získaného uvedeným trestným činem.

Ze samotného textu je přitom zřejmá jen hierarchie jednotlivých pojmů vymezujících množství omamné či psychotropní látky relevantní z pohledu – počínaje

množstvím větším než malým

, následovaného

větším rozsahem

spáchání činu (tedy pojmem, jehož definice se primárně rovněž odvíjí od množství předmětné látky), přes

značný rozsah

spáchání činu až po spáchání činu ve

velkém rozsahu

. Zatímco hranice umožňující vymezit množství větší než malé jsou pro jednotlivé látky stanoveny v příloze č. 2 k , kvantifikační ani jiná hlediska pro vymezení dalších tří pojmů ani jiný předpis neobsahují. Bude proto na judikatuře soudů, aby k výkladu těchto znaků nově zaujaly stanovisko.

V posuzovaném případě však odvolací soud, přestože rozhodoval po 1. 1. 2010, ponechal otázku časové působnosti upravenou v § 16 odst. 1 tr. zák., příp. v § 2 odst. 1 tr. zákoníku stranou své pozornosti, přestože to eventuálně mohlo mít vliv na výrok o trestu, který byl předmětem jeho přezkumu a zprostředkovaně i na výrok o vině obviněného (viz shora citovaná ust. § 254 odst. 1, věta druhá, § 254 odst. 2 tr. ř.). Jak již rovněž bylo řečeno shora, takový přezkum ve prospěch pachatele nebyl vyloučen ani v situaci, kdy rozsudek okresního soudu ohledně obviněného M. byl napaden toliko odvoláním podaným státním zástupcem v jeho neprospěch. Krajský soud tedy zcela opominul řešit zásadní otázku, zda pozdější právní úprava není pro obviněného M. příznivější (k této povinnosti soudu srov. č 17/2007 Sb. rozh. tr.).

Za této situace shledal Nejvyšší soud dovolání obviněného J. M.

částečně důvodným

. Proto z podnětu jeho dovolání podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil částečně rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. , a sice v části týkající se dovolatele. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku krajského soudu navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně podle § 265

l

odst. 1 tr. ř. krajskému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Na krajském soudu bude, aby odstranil shora vytýkaný nedostatek a sice přezkoumal rozsudek Okresního soudu v Hodoníně v novém odvolacím řízení důsledně i z pohledu kritérií tr. zák., resp. . Těžištěm jeho úvah bude porovnání znaku skutkové podstaty tr. zák.

„ve větším rozsahu“

a znaku skutkové podstaty

„ve značném rozsahu“.

Jak již bylo uvedeno výše, zatímco ve vztahu k definici prvého pojmu existuje konstantní judikatura, ve vztahu k druhému tato judikatura teprve vzniká. Bude tedy na krajském soudu, aby zaujal k tomuto problému vlastní stanovisko a zevrubně je odůvodnil.

Vzhledem k tomu, že obviněný J. M. v době rozhodování Nejvyššího soudu ještě nezapočal s výkonem trestu odnětí svobody uloženým mu napadeným rozsudkem, nerozhodoval Nejvyšší soud dle § 265

l

odst. 4 tr. ř. o vazbě obviněného.

Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení:

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 9. června 2010

Předseda senátu:

JUDr. Robert Fremr