Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 C 37/2022-25

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Moravcem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 16 065 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 765 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 440 Kč od 22. 9. 2020 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 300 Kč od 22. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 765 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 440 Kč od 22. 9. 2020 do zaplacení, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 300 Kč od 22. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 065 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 12 740 Kč od 22. 9. 2020 do zaplacení, a to z titulu úvěrové smlouvy ze dne datum, podle které žalobkyně žalovanému poté, co prověřila jeho úvěruschopnost (když žalovaný původně žádal poskytnutí úvěru 30 000 Kč), poskytla částku 15 000 Kč, jíž se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem 29,53 % p. a., tj. celkem 19 440 Kč, ve 24 pravidelných měsíčních splátkách á 810 Kč. Pro případ jeho prodlení s úhradou dvou měsíčních splátek bylo sjednáno právo žalobkyně úvěr zesplatnit s tím, že za dlužnou částku, ze které budou počítány úroky z prodlení, se bude považovat souhrn jistiny a dlužného úroku. Zároveň bylo ujednáno právo žalobkyně na náhradu nákladů spojených s prodlením žalovaného, a to 500 Kč za druhou upomínku zahrnující oznámení o zesplatnění. Žalovaný do zesplatnění uhradil toliko 810 Kč, a to 12. 7. 2020. Upomínkou z 11. 9. 2020 žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě částky 19 130 Kč sestávající z jistiny a kapitalizovaného úroku ve výši 18 630 Kč a poplatku za upomínku 500 Kč. Poté žalovaný uhradil ještě 5 890 Kč, na jistině tak zbývá uhradit 12 740 Kč. Z této částky žalobkyně žádá uhradit též ujednanou smluvní pokutu 0,1 % denně od 22. 9. 2020 (10 dní od zesplatnění úvěru), kdy tato ke dni 9. 6. 2021 činí 3 325 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Dne datum uzavřela žalobkyně s žalovaným dohodu, jíž se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem 29,53 % p. a., tj. celkem 19 440 Kč, ve 24 pravidelných měsíčních splátkách á 810 Kč. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán od dubna 2019 na dobu neurčitou ve právnická osoba, IČO, s čistým příjmem 24 000 Kč, přičemž celkové měsíční splátky stávajících úvěrů činily 3 000 Kč měsíčně a pravidelné měsíční náklady domácnosti též 3 000 Kč měsíčně. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dvou měsíčních splátek bylo sjednáno právo žalobkyně úvěr zesplatnit s tím, že za dlužnou částku, ze které budou počítány úroky z prodlení, se bude považovat souhrn jistiny a dlužného úroku. Zároveň bylo ujednáno právo žalobkyně na náhradu nákladů spojených s prodlením žalovaného, a to 500 Kč za druhou upomínku zahrnující oznámení o zesplatnění. Zároveň bylo v případě takového prodlení žalovaného ujednáno právo žalobkyně na smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky (zjištěno z úvěrové smlouvy, předsmluvních informací, všeobecných obchodních podmínek).

4. Žalovaný měl v době před poskytnutím prostředků ze strany žalobkyně u žalobkyně další úvěry, kdy tyto dosahovaly celkové výše 55 105 Kč. Bydlel v činžovním domě s rodiči, kdy celkový příjem domácnosti byl 47 600 Kč měsíčně, náklady domácnosti 9 000 Kč měsíčně a splátky úvěrů domácnosti 9 500 Kč měsíčně. Žalovaný byl zaměstnán na dobu neurčitou, z jeho mzdy nebyly dle telefonického sdělení zaměstnavatele prováděny srážky. Jako výši svých měsíčních nákladů žalovaný uvedl 3 000 Kč plus 8 150 Kč na splátky spotřebitelských úvěrů (zjištěno z karty pro posouzení úvěruschopnosti).

5. Ke dni 15. 4. 2020 nebyly proti žalovanému vedeny exekuce (zjištěno výpisem z CEE).

6. Dne 17. 4. 2020 žalobkyně žalovanému poukázala na účet 15 000 Kč (zjištěno z výpisu z účtu žalobkyně).

7. Za období 7. 3. - 7. 4. 2020 činil zůstatek na účtu žalovaného - 4 904,72 Kč, kdy na tento mu došla mj. mzda 19 204 Kč, ale též mzda třetí osoby 16 374 Kč. Z jeho účtu bylo provedeno též inkaso splátky úvěru. V období od 8. 1. do 7. 4. 2020 byl zůstatek na účtu žalovaného ke konci daného měsíčního období vždy debetní, kdy na účet žalovaného vždy vedle jeho mzdy docházela též mzda třetí osoby (zjištěno z výpisů z účtu žalovaného).

8. Splátku 810 Kč splatnou 28. 5. 2020 uhradil žalovaný 13. 7. 2020 (zjištěno z přehledu úhrad).

9. Dopisem ze dne 11. 9. 2020 žalobkyně provedla prostřednictvím své advokátky zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu 19 130 Kč sestávajícího z jistiny a kapitalizovaného úroku ve výši 18 630 Kč a poplatku za upomínku 500 Kč (zjištěno oznámením a výzvou z 11. 9. 2020).

10. Žalovaný poté uhradil nepravidelně ještě 5 890 Kč (zjištěno z přehledu úhrad).

11. Soud věc právně posoudil podle , , (dále jen„ o. z.“) za užití , o spotřebitelském úvěru.

12. Smlouvou o úvěru dle § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSÚ“) je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Podle § 76 ZSÚ poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

15. Podle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

16. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalobkyně coby úvěrující poskytla žalovanému coby úvěrovanému dne 17. 4. 2020 na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit ve stanovených 24 měsíčních anuitních splátkách 810 Kč, zahrnujících jak splátku jistiny, tak sjednaného úroku 29,53 % p. a., Žalovaný byl již od prvé splátky s úhradou v prodlení, kdy doposud uhradil celkem toliko 6 700 Kč.

18. Pokud jde o právní hodnocení zjištěného skutkového stavu z hlediska posouzení úvěruschopnosti žalovaného, nelze odhlédnout od toho, že byť žalovaný neměl v centrální evidenci exekucí rejstříku SOLUS žádný záznam a dle ověření u jeho zaměstnavatele byl zaměstnán na dobu neurčitou, kdy dle výpisu z účtu mu v březnu 2020 přišla výplata 19 204 Kč, vykazoval jeho účet v daném období debetní zůstatek přesahující 5 000 Kč, přičemž nelze odhlédnout od toho, že v daném měsíci byla na účet žalovaného připsána též mzda třetí osoby ve výši 16 374 Kč. Pokud jde o tvrzenou výši měsíčních nákladů žalovaného, jeví se údaje jím uvedené zcela mimo realitu, když bylo zohledňována toliko částka 3 000 Kč měsíčně a 8 150 Kč měsíčně na splácení dalších úvěrů. Měsíční náklady na živobytí žalovaného ve výši 3 000 Kč jsou pouhým laickým pohledem fakticky nemožné a nemohou pokrýt běžné náklady na bydlení. Dané situaci pak odpovídá i následný výsledek v podobě toho, že žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou úvěru od druhé splátky, kdy doposud za dobu dvou let uhradil toliko 6 700 Kč.

19. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci je soud toho názoru, že na straně žalobkyně nelze mít za to, že splnila svou ZSÚ danou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je v ZSÚ uložena žalobkyni pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být ve smyslu daného ustanovené poskytnut pouze v případech, kdy nejsou na základě posouzení úvěruschopnosti dány důvodné pochybnosti o tom, že je spotřebitel schopen hradit sjednané splátky. Tím žalobkyně coby akreditovaný poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit i práva a zájmy spotřebitele. Na tuto svou povinnost však zjevně žalobkyně v posuzované věci rezignovala.

20. Ač se ze znění ZSÚ podává, že neplatnost úvěrové smlouvy lze shledat k námitce úvěrovaného, je třeba ve světle již ustálené judikatury hledět na smlouvou o úvěru při nedostatečném posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného jako na absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z. K tomu lze dále podotknou (jak již učinil např. ve své rozhodovací praxi Krajský soud v Praze – srov. např. jeho rozsudek ze dne 14. 1. 2022, sp. zn. číslo jednací), že závěr o neplatnosti úvěrové smlouvy při porušení povinnosti úvěrujícího ověřit úvěruschopnost spotřebitele není stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale stejnou:„ …měrou je tato neplatnost stanovena též na ochranu druhé smluvní strany, poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť snižuje riziko poskytovatelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Současně pak v neposlední řadě chrání i veškeré další potenciální věřitele úvěrovaného spotřebitele, včetně věřitelů nefinančních, před možným předlužením spotřebitele a jeho pádem do insolvence se všemi důsledky s tím souvisejícími, především pak omezením reálné možnosti uspokojení pohledávek případných dalších potenciálních věřitelů spotřebitele (viz též již shora zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp.zn. spisová značka). Celospolečenský (veřejný) zájem na prevenci předlužování, jejímž prostředkem rovněž institut posuzování úvěruschopnosti je, byl zmíněn již shora. Zákon tak zdůrazňuje celospolečenský (veřejný) zájem na prevenci předlužování spotřebitelů a snaží se potírat navazující predátorské praktiky některých poskytovatelů úvěru (tzv.„ úvěrových šmejdů“), kteří poskytují (zhusta velmi nevýhodné) úvěry téměř výhradně osobám, které úvěruschopné nejsou. Zákon tím také (zejména po celosvětové finanční krizi z roku 2008) více chrání i stabilitu celé ekonomiky, včetně zájmů investorů do nejrůznějších finančních produktů, které jsou na rizikové úvěry případně navázány.“

21. Obezřetnost a důslednost žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného pak byla na místě i vzhledem k nereálným údajům o výdajích uvedeným ze strany žalovaného, a to bez ohledu na to, zda prohlásil, že tyto jsou pravdivé a úplné. U nákladů na živobytí lze obecně vycházet z částky životního minima, nicméně výdaj určený na bydlení ani rámcově neodpovídá obvyklým výdajům na bydlení v České republice, a přesto nebyl nijak prověřován. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky, hrazené zpravidla formou inkasa) lze doložit poměrně snadno. Nelze uvěřit ani skutečnosti, že by žalovaný neměl vůbec žádné výdaje na dopravu ani žádné jiné obvyklé výdaje (na volnočasové aktivity, na ošacení, komunikační prostředky atd.), stanovené alespoň racionálním odhadem, který lze v rámci odborné péče„ rozumně očekávat.

22. Žalobkyně si vystačila jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními ohledně výdajové stránky, kdy z výpisu z účtu žalovaného k jeho výdajům ničeho konkrétního neplyne. Soud si je vědom toho, že výklad ZSÚ by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou, kdy nelze očekávat hlubší systematické prověřování pravosti a správnosti předložených podkladů, nejsou-li zcela zjevně falešné, nicméně určité podklady musí být k ověření zásadních tvrzení spotřebitele opatřeny a údaje v nich uvedené musí být odborně posouzeny. Pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat, byť v některých oblastech jen racionálním odhadem. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů je ale u žalobkyně jasně účelové – ve snaze uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

23. Důsledkem popsaného postupu žalobkyně a nesplnění zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ a z toho plynoucí omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, a to podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, a to konkrétně § 2991 o. z., podle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, když se žalovaný bezdůvodně obohatil získáním majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (z neplatné úvěrové smlouvy). Jeho dosud nevydané bezdůvodné obohacení představuje částka jistiny úvěru 8 300 Kč.

24. S ohledem na shora popsané skutečnosti proto soud rozhodl tak, že pod výrokem ad I. žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 765 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 440 Kč od 22. 9. 2020 do zaplacení, zamítl.

25. Výrokem ad II. pak žalovanému uložil zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení částku 8 300 Kč. Úrok z prodlení v zákonné výši (, o. z, ) pak stanovil žalovanému k úhradě od 22. 9. 2020 (zásilka s upomínkou byla připravena k vyzvednutí na poště od 15. 9. 2020, tj. daného dne se dostala do dispozice žalovaného, pročež lze jeho prodlení počítat ode dne následujícího, tj. od 16. 9. 2020, úrok však byl žádán až od 22. 9. 2020).

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch stran ve věci byl de facto rovnocenný.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 7. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí podle části šesté , či exekucí podle příslušných ustanovení , exekučního řádu.