Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 101/2010

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. ze dne 14. 7. 2009 byl dovolatel uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1 trestního zákona (tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále bylo rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.

O odvolání Ing. P. B. proti předmětnému rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. ze dne 14. 10. 2009 tak, že jej podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) jako nedůvodné zamítl.

Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal Ing. P. B. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce, za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v § 265bo odst. 1 písm. h), g) a l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá ve skutečnosti, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z vadné aplikace ustanovení § 23 odst. 1 tr. zák. o účelu trestu a ustanovení § 31 tr. zák. o hlediscích pro stanovení druhu trestu a jeho výměry (jiné nesprávné hmotně právní posouzení), důvod dovolání podle písm. h) téhož ustanovení je dán proto, že byl uložen nepřípustný druh trestu, případně došlo k uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu, a konečně důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán proto, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku a v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř. Dle dovolatele jsou skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně správná a úplná, avšak vyjádřil přesvědčení, že při rozhodování o trestu nevzal odvolací soud ani soud prvního stupně v úvahu všechny okolnosti případu, jeho duševní rozpoložení a považuje uložený trest za nepřiměřeně přísný. Soud při zařazení dovolatele do věznice s dozorem nevzal v dostačující míře v úvahu to, že dovolatel způsobenou škodu uhradil ani to, že při objasňování trestné činnosti spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení. Uložený trest takto považuje za takový, který je v nepoměru ke stupni společenské nebezpečnosti trestného činu, kterým byl shledán vinným s tím, že je také ve zjevném rozporu se samotným účelem trestu, když zjištěným okolnostem by dle dovolatele odpovídal spíše trest odnětí svobody podmíněně odložený na delší zkušební dobu. V posuzované věci se jedná spíše o exces z jeho jinak řádného života, zkrat v jeho chování. Má takto za to, že by bylo namístě prozkoumat jeho aktuální duševní stav formou znaleckého zkoumání jeho osoby psychiatrickým posudkem. Z výše uvedených důvodů proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. ze dne 14. 10. 2009 podle § 265k odst. 1 tr. ř. pro důvody uvedené v ust. § 265b odst. 1 písm. g), písm. h) a písm. l) tr. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení tak, aby věc potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.“

K takto podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně). V tomto svém vyjádření uvedla, že pokud dovolatel vznáší námitky proti výroku o trestu prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je limitován druhou alternativou uplatněného dovolacího důvodu, neboť „jiným hmotně právním posouzením“ ohledně výroku o trestu je možno považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. rozh. tr.). Prostřednictvím žádného zákonného důvodu nelze namítat uložení určitého druhu trestu proto, že jeho uložení je nepřiměřené tj. příliš přísné, a to ani z obecných hledisek stanovených v tr. zák., tr. zák. Výrok o trestu (mimo trestu odnětí svobody na doživotí) je dle státní zástupkyně možné napadat dovoláním pouze prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení tr. ř., přičemž podle tohoto ustanovení lze namítat nesprávné uložení trestu, a to pouze ve dvou alternativách případů, tedy jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. To ovšem s tím, že ani pod dovolací důvod uvedený v ustanovení tr. ř. nelze podřadit námitky, že uložení konkrétního trestu je příliš přísné. K třetímu, dovolatelem uplatněnému důvodu podle tr. ř. státní zástupkyně uvedla, že podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) tr. ř. Podstata tohoto dovolacího důvodu tkví ve dvou alternativách, a to že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (v daném případě odvolání) odmítl podle tr. ř. nebo zamítl podle tr. ř. K tomu však v konkrétní trestní věci obviněného dovolatele dle státní zástupkyně reálně nedošlo, protože odvolací soud při projednávání odvolání jmenovaného obviněného aplikoval ustanovení tr. ř. a po věcném přezkoumání odvolání rozhodl podle tr. ř. o zamítnutí tohoto řádného opravného prostředku. Podle jeho druhé alternativy pak dovolací důvod podle tr. ř. může spočívat ve skutečnosti, že řádný opravný prostředek byl zamítnut nebo odmítnut z jakýchkoliv důvodů, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle až k) tr. ř. Dle vyjádření státní zástupkyně je tedy zřejmé, že jestliže nebyly naplněny dovolací důvody dle a písm. h) tr. ř., nebyl tedy naplněn ani dovolací důvod podle tr. ř. v jeho druhé alternativě. Státní zástupkyně závěrem uvedla, že ačkoliv dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku formálně deklaroval dovolací důvody podle , h), l) tr. ř., po stránce věcné uplatnil toliko námitky, jejichž prostřednictvím se primárně domáhá uložení nižšího trestu, než jaký mu byl soudem uložen. Vzhledem k výše uvedenému proto navrhla Nejvyššímu soudu, aby dovolání odmítl podle tr. ř. s tím, že navrhované rozhodnutí lze podle tr. ř. učinit v neveřejném zasedání, což současně navrhuje. Pro případ, že by Nejvyšší soud učinil jiné rozhodnutí, vyjádřila souhlas ve smyslu tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Přitom Nejvyšší soud se nemůže v zásadě odchýlit od skutkových zjištění, která byla učiněna v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán, samozřejmě za nezbytného předpokladu, že co do svého obsahu a rozsahu právě zmíněná a učiněná skutková zjištění umožňují spolehlivě formulovat i závěry právní. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování, pokud mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry z nich odvozenými nelze shledat extrémní rozpor. Tak tomu je i v posuzované věci, když za takto vedenou námitku nelze považovat ani poněkud neurčitý odkaz dovolatele na jeho „duševní rozpoložení“.

Dovolatel tak poukazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil námitku, která není způsobilá tento důvod dovolání, obsahově naplnit, když uvedl, že jemu uložený nepodmíněný trest odnětí svobody je trestem nepřiměřeným, neodpovídajícím kritériím § 31 odst. 1 tr. zák. a § 23 odst. 1 tr. zák., a takto vytknutou vadu označil za jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze však v rámci řízení o dovolání úspěšně uplatnit jen v případě zákonného dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. (či obecný poukaz na ustanovení § 23 tr. zák.) a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř, je možno považovat (pokud jde o výrok o trestu) jen jiné vady tohoto výroku (záležející v porušení hmotného práva), než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. R rozh. tr.). Takto volené námitky nemají schopnost naplnit uvedený dovolací důvod, když nelze ani přehlédnout, že dovolatel v rámci svého dovolání brojil právě jenom proti výroku o trestu z rozsudku soudu prvního stupně. Pokud by tedy dovolatel uplatnil toliko dovolací důvod podle tr. ř. (při současně zjevné neexistenci extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry z nich dovozenými, což není ani obsahem takto vznesených námitek), nezbylo by dovolacímu soudu než takto podané dovolání odmítnout podle tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Pro trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák. je trestním zákonem stanoven trest odnětí svobody až na dvě léta nebo zákaz činnosti nebo peněžitý trest nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. S ohledem na uvedené je pak zjevné, že trest, který byl dovolateli v předmětné věci uložen je souladný se zákonem z hlediska jeho druhu i výměry, přičemž také zejména soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí řádně vyložil, proč jsou možnosti splnění účelu takto uloženého trestu dány právě zdůrazněním jeho represivní roviny. Z hlediska takto uplatněného dovolacího důvodu potom na případná pochybení při vyhodnocení kritérií uvedených v ustanovení § 23 odst. 1 a § 31 odst. 1 tr. zák. nelze důvodně poukazovat, když případné námitky v tomto směru, byť uplatněné právně relevantně, je nutno mít za zjevně neopodstatněné. Lze pouze zopakovat, že případné nesprávné vyhodnocení polehčujících nebo přitěžujících okolností a v důsledku toho uložení nepřiměřeného trestu, nelze prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu namítat, když jeho obsahem není přiměřenost uloženého trestu, ale jeho přípustnost vzhledem ke zvláštním zákonným podmínkám, za kterých lze daný druh trestu uložit.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) § 265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (druhá alternativa). Dovolatel tedy ve svém podání uplatnil druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku (odvolání), ač byly v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím dány výše uvedené dovolací důvody. Z hlediska takto uplatněného dovolacího důvodu však takto vznesené námitky nenaplňují ani jednu ze shora uvedených alternativ z důvodů, které jsou obsaženy výstižně ve vyjádření státní zástupkyně, se kterým nelze než souhlasit a pro stručnost na něj odkázat. Vzhledem k tomu, že námitky uplatněné pod výše uvedenými dovolacími důvody neshledal jako důvodné, je i takto uplatněná námitka námitkou zjevně neopodstatněnou.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. února 2010

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka