Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
+ 9 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (14)65CB87DADBF8FC93C1257A4E00671CEC.html
HTML · 13.4 KB
No categories available
29 Cdo 4838/2008
U S N E S E N Í
Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Usnesením ze dne 7. února 2007, č. j. 36 K 43/2005 -255, rozvrhl Krajský soud v Praze (dále též jen „konkursní soud“) mezi úpadcovy věřitele výtěžek zpeněžení majetku konkursní podstaty úpadce, přičemž k plnému uspokojení pohledávek za podstatou pro tyto účely rozvrhl celkem částku 4.670.968,75 Kč (bod I. výroku), k poměrnému uspokojení konkursních věřitelů pohledávek první třídy (1,9206804 %) pro tyto účely rozvrhl celkem částku 33.014,72 Kč (bod II. výroku), k poměrnému uspokojení konkursních věřitelů pohledávek druhé třídy (0,1391088 %) pro tyto účely rozvrhl celkem částku 77.034,34 Kč (bod III. výroku), z čehož L. I. jako konkursnímu věřiteli č. 1 (dále též jen „konkursní věřitel č. 1“) s pohledávkou druhé třídy připadlo 36.369,40 Kč.
K odvolání konkursního věřitele č. 1 Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil rozvrhové usnesení konkursního soudu.
Dovolání věřitele proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „o. s. ř. “), jako nepřípustné.
Podstatou dovolání je opakování těch (skutkových) námitek, jež podle odvolacího soudu měly zaznít při projednání a schválení konečné zprávy (kde je dovolatel neuplatnil), doplněných o dovolatelův názor, že odměna správce konkursní podstaty se opírá o ustanovení § 38 zákona č. 182/2006 Sb. , o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona ) a že jsou v dané věci důvody pro její snížení.
Dovolání v této věci může být přípustné jen podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. o. s. ř. , ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. o. s. ř. Dovolatel však nepředkládá dovolacímu soudu k řešení žádnou otázku zásadního právního významu (o formulaci takové otázky se ani nepokouší) a napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou judikaturou.
Tak již v důvodech usnesení uveřejněného pod číslem 48/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud vysvětlil, že nabude-li právní moci usnesení o schválení konečné zprávy, je zásadně vyloučeno, aby se soudy problematikou, k jejímuž řešení je konečná zpráva primárně určena, zabývaly v konkursu později, např. při vydání rozvrhového usnesení či při vydání usnesení o zrušení konkursu. Závěr, podle kterého námitkami, které měly zaznít při projednání a schválení konečné zprávy, se soud v rozvrhovém usnesení již nezabývá, formuloval Nejvyšší soud výslovně např. též v usnesení ze dne 10. prosince 2008, sp. zn. 29 Cdo 1750/2008 (jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
V usnesení ze dne 30. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 5372/2007 (jež je veřejnosti opět k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu) Nejvyšší soud doplnil, že námitky týkající se potřeby soupisu a zpeněžování dalšího majetku konkursní podstaty lze po právní moci usnesení o schválení konečné zprávy účinně uplatnit jen ohledně majetku, jehož existence vyjde (nově) najevo až po rozhodnutí o schválení končené zprávy. Při rozhodování o opravném prostředku konkursního věřitele proti rozvrhovému usnesení se jimi jinak nelze zabývat. O takový případ však v souzené věci nešlo.
Bez významu je i polemika s výší odměny rozvržené správkyni konkursní podstaty, když tato odměna byla pravomocně určena v usnesení o schválení konečné zprávy. Obšírné vysvětlování výše přiznané odměny v napadeném usnesení bylo zbytečné, když stačilo poukázat na vázanost odvolacího soudu rozhodnutím o výše odměny v usnesení o schválení konečné zprávy (srov. k tomu v podrobnostech např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2009, sp. zn. 29 Cdo 65/2007 , dostupné veřejnosti rovněž na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Údajné (dovolatelem tvrzené) porušení norem ústavního práva (článku 36 odst. 1 a 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobo d) nepřiléhavě kombinované (vzhledem ke zvláštní úpravě plynoucí z § 29 ZKV, o jejíž výklad se dovolání ani nepokouší) s odkazy na ustanovení § 132 a § 153 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , zjevně dáno není.
Rozhodné znění občanského soudního řádu a zákona o konkursu a vyrovnání (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1 insolvenčního zákona , z jehož znění se současně podává, že dovolatelova představa o možnosti aplikace § 38 insolvenčního zákona nemá oporu v zákoně.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. února 2010 JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu