Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3841/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně S. S., s.r.o.zastoupené Mgr. P. F., advokátem, proti žalované H. Č., spol. s r.o., zastoupené JUDr. J. Š., advokátkou, o zaplacení 282 097,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze, pracoviště Slezská 9, pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. dubna 2009, č.j. -267, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze, pracoviště Slezská 9, rozsudkem ze dne 25. dubna 2008, č.j. -226, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 282 097,10 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 121 787,90 Kč od 25.10.2001 do zaplacení a z částky 160 309,20 Kč od 22.12.2001 do zaplacení a zaplatit náhradu nákladů řízení.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. dubna 2009, č.j. -267, potvrdil ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 282 097,10 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 121 787,90 Kč od 25.10.2001 do zaplacení a se 7,5% úrokem z prodlení ročně z částky 160 309,20 Kč od 22.12.2001 do zaplacení, jinak ohledně zbývajícího příslušenství změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že mezi účastníky byla uzavřena nepojmenovaná smlouva podle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jejímž předmětem byla realizace reklamní akce žalobkyní pro žalovanou na území České i Slovenské republiky, přičemž žalobkyně své závazky ze smlouvy splnila pouze s drobnými vadami, avšak tuto skutečnost již současně žalobkyně zohlednila v ceně, kterou za realizaci akce žalované účtovala. Stejně jako soud prvního stupně vyšel odvolací soud při posouzení uplatněného nároku ze závěru znaleckého posudku, v němž bylo konstatováno, že žalobkyní požadovaná cena nepřekračuje rámec ceny obvyklé za takové plnění, proto potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla žalobkyni přiznána částka 282 097,10 Kč za provedení plnění pro žalovanou. Změnu výroku rozsudku soudu prvního stupně učinil odvolací soud jen ohledně přiznané výše úroku z prodlení, neboť soudem prvního stupně přiznaný úrok z prodlení ve výši 10% neodpovídal v rozhodném období zákonné výši úroků z prodlení, která činila 8,5% z částky 121 787,90 Kč od 25.10.2001 do zaplacení a 7,5% ročně z částky 160 309,20 Kč od 22.12.2001 do zaplacení.

Proti rozsudku odvolacího soudu do jeho potvrzujícího výroku ve věci samé podala žalovaná dovolání, neboť se domnívá, že dovolání je proti tomuto rozhodnutí přípustné podle (dále jen „ “) a dovolává se s odkazem na důvodu nesprávného právního posouzení uplatněného nároku a dovolacího důvodu uvedeného v s tím, že řízení bylo postiženo vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Vadu řízení spatřuje v tom, že byl zamítnut návrh na provedení výslechu znalce. Má za to, že argumentem zamítnutí výslechu znalce nemůže být skutečnost, že znalecký posudek stanovuje obvyklou cenu výrazně převyšující částku, jejíhož zaplacení se žalobkyně domáhá. Je přesvědčena, že neexistují okolnosti pro upuštění od výslechu znalce, tj. takové okolnosti, které by naplňovaly pojem „odůvodněné případy“, při jejichž existenci je možno se spokojit s písemným posudkem znalce. Podle dovolatelky předmětný znalecký posudek nebyl spolehlivým podkladem pro stanovení obvyklé ceny marketingové akce.

Dovolatelka se dále domnívá, že odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, nesprávně právně posoudil pasivní legitimaci žalované. Poukazuje na to, že odvolací soud pominul existenci faktury ze dne 10.10.2001 na částku 121 787,90 Kč, která byla žalobkyní vystavena společnosti H. S. s. r. o., Podle dovolatelky proto nelze zaplacení uvedené faktury požadovat po H. Č., spol. s r. o.

Žalovaná rovněž nesdílí názor soudů, že mezi účastníky došlo k uzavření nepojmenované smlouvy podle § 269 odst. 2 obch. zák., neboť podle jejího názoru nebyl dostatečně určen předmět vzájemných závazků a v tomto směru namítá nedostatečné odůvodnění právního závěru soudů o dostatečně určitém předmětu smlouvy.

Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu v jeho potvrzujícím výroku ve věci samé byl zrušen a věc vrácena v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání žalované navrhla jeho odmítnutí, neboť se domnívá, že dovolání není přípustné, protože postrádá otázku zásadního právního významu, za níž nesprávně dovolatelka považuje námitku proti neprovedení ústního výslechu znalce. Žalobkyně sdílí názor soudů, že nebyl nezbytný výslech znalce. Vypracovaný znalecký posudek je určitý, srozumitelný a s jednoznačným závěrem o obvyklé ceně, který nevzbuzuje žádné pochybnosti o správnosti posouzení obvyklé ceny prováděného plnění. Žalobkyně považuje za nedůvodnou námitku žalované k její pasivní legitimaci, neboť ze skutkových zjištění vyplynulo, že veškeré marketingové aktivity koncernu H. na Slovensku zadávala, užívala a hradila žalovaná.

Podle článku II bodu 12 , obsahujícího přechodná ustanovení k novele provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1.7.2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo vydáno rozhodnutí odvolacího soudu (8.4.2009), bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ “).

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas ( ) a byla řádně zastoupena advokátkou ( ), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V dané věci není dovolání přípustné podle , je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu a není přípustné ani podle , neboť v dané věci soud prvního stupně nerozhodl v dovoláním napadené části rozhodnutí ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku.

Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu jiné otázky, zejména posouzení správnosti skutkových zjištění (srov. ), přípustnost dovolání neumožňují.

Skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází z neúplného dokazování, jak dovolatelka namítá tím, že nebyl proveden jí navržený důkaz výslechem znalce, pak tato námitka by mohla vést k závěru, že řízení by mohlo být postiženo vadou ve smyslu , která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z důvodu uvedeného v tomto ustanovení může však dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu při uvažované přípustnosti dovolání podle jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se však v dané věci nejedná, brojí-li dovolatelka proti konkrétnímu procesnímu postupu soudu spočívající v neprovedení určitého důkazu.

Dále je nutno konstatovat, že pokud dovolatelka považuje za otázku zásadního právního významu řešení otázky souvisejících s procesním postupem soudu, nepředestřela tím žádnou otázku, která by měla ve smyslu po právní stránce zásadní význam, tj. otázku, zda odvolací soud nerozhodl v rozporu s hmotným právem, či právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Takovou otázkou zásadního právního významu nemůže být pouhá námitka k závěru odvolacího soudu, že znalecký posudek nevzbuzuje pochybnosti o jeho správnosti či úplnosti, proto není třeba ústní výslech znalce.

Směřuje-li dovolatelka další svoji námitku do nedostatečného odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu o tom, že účastníci uzavřeli nepojmenovanou smlouvu s určitým předmětem, namítá tím ve skutečnosti nepřezkoumatelnost rozsudku odvolacího soudu. V takovém případě by řízení rovněž mohlo být postiženo vadou ve smyslu , která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jak už ale bylo výše uvedeno, z důvodu uvedeného v tomto ustanovení může dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se v uvedené námitce nejedná.

Zpochybňuje-li dovolatelka závěr odvolacího soudu o uzavření nepojmenované smlouvy, je na místě v této souvislosti poukázat na skutkový závěr soudu, z něhož vyplývá, že v řízení byly prokázány skutečnosti směřující jednoznačně k uzavření smlouvy s konkrétním obsahem, a to listinnými důkazy, výpověďmi svědků a osobní i emailovou korespondencí účastníků. Odvolací soud pak správně na základě těchto skutkových zjištění dovodil, že mezi účastníky došlo ke vzniku nepojmenované smlouvy ve smyslu § 269 odst. 2 obch. zák.

Nesprávné právní posouzení pasivní legitimace žalované buduje dovolatelka na vlastním skutkovém závěru o vystavení faktury ze dne 10.10.2001 na částku 121 787,90 Kč, která byla žalobkyní vystavena společnosti H. S. s. r. o. Takový skutkový závěr však soudy neučinily. Vyšly ze zjištění, že žalobkyně realizovala reklamní akce na území České i Slovenské republiky pro týž subjekt - žalovanou H. Č., spol. s r. o. V této souvislosti je nutno připomenout, že při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.

Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalované není podle přípustné, nemá-li rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu po právní stránce zásadní význam.

Není-li dovolání žalované přípustné, Nejvyšší soud jej podle ustanovení věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a Podle výsledku dovolacího řízení má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 10 000 Kč , , v návaznosti na a , ve znění vyhl. č. , kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč ( vyhl.č. , ve znění vyhl. č. ), a po přičtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 2 060 Kč (srov. , z. č. , v platném znění), tedy celkem ve výši 12 360 Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.

V Brně dne 15. února 2010

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu