Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Ncp 2831/2009

V dané věci jsou předmětem řízení žalobcem (občanské sdružení založené dle , o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů) uplatněné nároky na uložení povinnosti žalované doručit žalobci dopis s omluvou tam určenou a dále na uložení povinnosti žalované na své náklady zajistit v nejbližším vydání časopisu Klánovický zpravodaj zveřejnění této omluvy žalobci, to vše jako nároky z porušení práva na ochranu dobré pověsti právnické osoby dle , , ve znění pozdějších předpisů.

M ě s t s k ý s o u d v Praze, u něhož byla podána žaloba 12. 12. 2008, předložil věc Vrchnímu soudu v Praze ve smyslu ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, účinném k datu zahájení řízení (srovnej čl. II Přechodná ustanovení, bod 2. ), k rozhodnutí o věcné příslušnosti a svůj postup odůvodnil odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. . Žalobce ani žalovaný se k výše popsanému postupu Městského soudu v Praze a jím uvedeným důvodům nevyjádřili.

N e j v y š š í s o u d rozsudkem ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. , ve věci ochrany dobré pověsti právnické osoby dovodil, že vztah mezi žalobcem (společnost s ručením omezeným) a žalovaným (Česká televize) nelze podřadit pod klasifikaci obchodních vztahů, vyplývajících z ustanovení a obchodního zákoníku, , ve znění pozdějších předpisů, a proto není v projednávané věci dána věcná příslušnost krajských soudů pro řízení v prvním stupni ve smyslu ustanovení , když ta je dána, jen jde-li o věci obchodní. V daném případě tak bylo nutné dle Nejvyššího soudu vycházet z ustanovení a určit věcnou příslušnost okresního (obvodního) soudu jako soudu prvního stupně.

Z o d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze pochybnost Městského soudu v Praze o věcné příslušnosti krajských soudů jako soudů prvního stupně k řízení ve věcech ochrany názvu a dobré pověsti právnické osoby podle nesdílí, závěr Nejvyššího soudu, obsažený v daném rozhodnutí, přitom považuje za odchylný od dosavadního rozhodování v těchto věcech a i z důvodů dále uvedených má za to, že z něho nelze při rozhodování o věcné příslušnosti soudu v těchto věcech vycházet.

Podle ustanovení § 19b odst. 2 obč. zák. je při neoprávněném použití názvu právnické osoby možné domáhat se u soudu, aby se neoprávněný uživatel zdržel jeho užívání a odstranil závadný stav; přitom je možné domáhat se též přiměřeného zadostiučinění, které může být požadováno v penězích. Podle § 19b odst. 3 obč. zák. platí zásady uvedené v předchozím odstavci přiměřeně i pro neoprávněný zásah do dobré pověsti právnické osoby.

Podle ustanovení , nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy, podle ustanovení „krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně“ ve věcech a sporech tam určených v písm. a) až j), podle ustanovení „krajské soudy dále rozhodují v obchodních věcech jako soudy prvního stupně“ ve věcech, řízeních a sporech určených v písm. a) až w), dle písm. m) pak ve věcech ochrany názvu a dobré pověsti právnické osoby, dle krajské soudy dále rozhodují jako soudy prvního stupně v insolvenčním řízení a incidenčních sporech. Zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu si v úvodní části užité slovní spojení „v obchodních věcech“ vyložil pro sebe jako vztahy vyplývající z ustanovení a obch. zák. Ustanovení obch. zák., jež uvádí právní úpravu obchodních závazkových vztahů podle části třetí obch. zák., vymezuje vztahy, jež se dále touto částí zákona řídí (v teorii nazývané obvykle jako obchody relativní a absolutní), což doplňuje ustanovení úpravou možnosti dohody účastníků o podřízení závazkových vztahů, nespadajících pod , právnímu režimu obchodního zákoníku.

Při výkladu dané procesní úpravy věcné příslušnosti soudů podle je na místě nejdříve vyjít z historického výkladu, s nímž se zde úzce pojí výklad teleologický. Je skutečností, že až do novely , provedené , věcně příslušnými k rozhodování věcí, týkajících se ochrany názvu a dobré pověsti právnické osoby, byly okresní soudy. Podle tehdy platného vymezení a 4 krajské soudy jako soudy prvního stupně ve věcech obchodních rozhodovaly spory podle odst. 3 písm. a) mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti (v tam uvedených případech), podle písm. b) v tam uvedených případech bez ohledu na to, zda účastníci jsou podnikatelé, podle písm. c) v tam dále uvedených případech „bez zřetele na to, že nejde o obchody ve smyslu písmen a) a b)“, podle odst. 4 v tam dále uvedených věcech. Určení, ve kterých sporech a jiných právních věcech je příslušným v prvním stupni krajský soud, záviselo na hmotněprávní povaze těchto věcí, na postavení účastníka (zda jde o podnikatele či nikoliv) a na tom, zda účastník řízení byl osobou zapsanou či nezapsanou v obchodním rejstříku. I v případech, v nichž rozhodujícím kritériem byla povaha věci, projednávaly krajské soudy ve věcech obchodních jednoduché spory a okresní soudy často věci právně i skutkově obtížné. Zjišťování všech rozhodných hledisek pro určení věcné příslušnosti bylo zdlouhavé, často i právně náročné, a mnohdy bylo (spolu se spory o věcnou příslušnost) zdrojem průtahů v projednání a rozhodnutí věci (viz Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M. . Komentář. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2001, str. 37). Jednou z nejvýznamnějších změn, jež přinesla zmíněná novela procesního předpisu z roku 2000, byla změna úpravy věcné příslušnosti. Novela vyšla ze zásady, že spory a jiné právní věci svojí povahou méně složité nebo běžné budou projednávat a rozhodovat o nich okresní soudy a že krajské soudy budou v prvním stupni řešit spory a jiné právní věci s vyšší typovou mírou skutkové nebo právní obtížnosti. Rozhodujícím kritériem pro rozlišení věcné příslušnosti tak po novele je hmotněprávní povaha věci; postavení účastníků nebo okolnost, zda účastník je osobou zapsanou či nezapsanou v obchodním nebo jiném rejstříku, není nadále významná (viz Bureš, J., Drápal, L., , s důvodovou zprávou, úvodním výkladem a poznámkami, IFEC 2000, str. III). Lze tak uzavřít, že objektivně skutkově i právně náročné spory, týkající se ochrany názvu a dobré pověsti právnické osoby, byly novelou předány k rozhodování v prvním stupni krajským soudům zejména z důvodu právní a skutkové složitosti, nikoliv z důvodu postavení účastníků řízení či jejich zápisu (popř. absenci zápisu) v obchodním nebo jiném rejstříku. Z provedeného rozboru i plyne, že původně úprava výslovně zmiňovala „obchody“, od této terminologie pak znění předpisu ustoupilo, nikoliv však od pojmu „obchodní věc“, přičemž není důvod k domněnce, že došlo v obecné rovině k posunu v obsahu tohoto pojmu.

Striktně se v rozhodování soudů rozlišují obchodní závazkové vztahy (obchody) podle hmotněprávní úpravy § a 262 obch. zák. a obchodní věci jako hledisko k určení věcné příslušnosti soudu podle procesního předpisu, nikoliv ztotožňují. Je třeba v tomto odkázat i na znění , jež v žádném případě nemohou být zahrnuty do pojmu obchodní věc při jeho ztotožnění s pojmem obchodní závazkový vztah (např. věci dle , e/, u/, v/ ). K podpoře výše uvedeného lze odkázat na odbornou literaturu [např. Krčmář in Drápal, L., Bureš, J. a kol.: I. až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 49, uvádí, že spory a právní věci uvedené v , i), j), l), m), n), o), p), q), s), t), u), v) a w) jsou vesměs věci typově právně a skutkově složité, popřípadě vyskytující se v soudní praxi méně často, a i když vždy nemusí jít o věci vyplývající z obchodních vztahů - srov. k tomu např. , nepovažuje zákon s ohledem na obvyklé spojení věcí ke společnému řízení s typicky obchodními věcmi a na nevýznamné odlišnosti v právní úpravě za důvodné vyčlenit tyto neobchodní věci soudům okresním, shodně je argumentováno i v publikaci Dvořáková Vladimíra, Hlavsa Petr, Macková Alena, Smolík Petr, Wintrová Alena, Zoulík František: Civilní právo procesní, doplňková skripta, Linde Praha, a. s., 2001, str. 10] i na dosavadní judikaturu – např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 1/2009, jež se týká rozhodování krajských soudů jako soudů prvního stupně ve věcech jednání shromáždění společenství vlastníků jednotek a sporů z toho vzniklých podle , tj. i zde rozhodování v „obchodních věcech“.

Vrchní soud v Praze uzavřel, že neodpovídá výkladovým pravidlům, právní teorii ani dosavadní judikatuře, pokud bez opory v legální definici je pojem obchodní věc, vytvořený procesním předpisem pro své vlastní účely, ztotožněn a tedy fakticky nahrazen pojmem hmotného práva obchodní závazkové vztahy, za stavu, kdy je nesporné, že obchodní závazkové vztahy dle ustanovení § 261 a obch. zák. jsou pouze podskupinou vztahů, jež lze podřadit pod širší pojem "obchodní věc" (a rovněž širší „spory z obchodních vztahů“). Není proto, obráceně řečeno, ani žádné zákonné opory k dělení „věcí obchodních“, uvedených v , na věci obchodní v rozsahu obchodních závazkových vztahů podle a obch. zák. a věci obchodní stojící mimo úpravu a obch. zák. Takové „dělení“ obchodních věcí, jež mnohdy není ani reálné a v každém případě směřuje proti vůli zákonodárce, jak o tom shora, by vytvořilo prostor pro nejednotnost a průtahy rozhodování v agendách, jež je třeba považovat za - ve většině případů - právně i skutkově složité. Nelze tedy než dospět k závěru, že všechny spory, týkající se ochrany názvu a dobré pověsti právnické osoby dle obč. zák., ať už se týkají podnikatelů či nikoliv, vznikly na základě či mají nějakou souvislost s obchodním závazkovým vztahem či nikoliv, projednávají a rozhodnou v nich jako ve věcech obchodních ve smyslu ustanovení v prvním stupni krajské soudy. Tento závěr ostatně je zcela v souladu i s dosavadní judikaturou, pokud se týká rozhodování v řízeních zahájených po 1. 1. 2001, Nejvyšší soud např. v rozhodnutích, jež jsou přístupná na jeho webových stránkách, sp. zn. , ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. , ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. , ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. , ze dne 28. 2. 2008, neměl pochybnosti o věcné příslušnosti krajského soudu k projednání a rozhodnutí těchto věcí. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , jímž je při předložení věci k rozhodnutí podle předkladatelem argumentováno, je rozhodnutím ojedinělým, z dosavadní judikatury vybočujícím a podle názoru Vrchního soudu v Praze i proto (vedle shora uvedených důvodů) z něho vycházet nelze.

Vrchní soud v Praze proto podle ustanovení rozhodl, že k projednání a rozhodnutí této věci o nárocích z práva na ochranu dobré pověsti právnické osoby dle obč. zák., jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy.