Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 178/2022-30
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou
ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa žalobkyně,
; zastoupené JUDr. jméno příjmení, advokátkou
se sídlem adresa žalobkyně,
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození,
bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 4 005 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 4 005 Kč spolu s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 2 880 Kč od 18.11.2020 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 57,75 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 4 005 Kč spolu s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 2 880 Kč od 18.11.2020 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 57,75 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 15.2.2022, doplněnou podáním ze dne 13.7.2022, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 4 005 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 20.10.2020 uzavřel žalovaný se žalobkyní smlouvu o úvěru číslo to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku webová adresa). Žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 250 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s celkovými náklady spojenými s úvěrem ve výši 630 Kč, tj. zaplatit celkovou částku 2 880 Kč, a to do 28 dní od poskytnutí úvěru. Žalovaný však ničeho žalobkyni nevrátil, a žalobkyně požaduje po žalovaném i náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 57,75 Kč a smluvní pokutu ve výši 625 Kč a smluvní pokutu ve výši 500 Kč.
2. Žalobkyně a právní zástupkyně žalobkyně se k jednání soudu omluvily; žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 12.8.2022 náhradně). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:
5. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 20.10.2020 plyne, že tato listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, je opatřena údajem o tom, že byla dne 20.10.2020, v 8:48 hodin, podepsána elektronicky. Z obsahu textu této listiny plyne, že žalobkyně a žalovaný měli uzavřít smlouvu, na jejímž základě se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 250 Kč za poplatek 630 Kč. Žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky a poplatek, tj. celkovou částku 2 880 Kč uhradit do 28 dní. Zápůjční úroková sazba činila 0 %.
6. Ze Všeobecných podmínek poskytnutí úvěru platných od 18.5.2018 plyne úprava podmínek poskytování úvěrů žalobkyní. Tyto listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, je opatřena údajem o tom, že byla dne 20.10.2020, v 8:48 hodin, podepsána elektronicky.
7. Ze standardních evropských informací o spotřebitelském úvěru platných od 11.7.2018 plyne úprava základních vlastností spotřebitelského úvěru,, nákladů spotřebitelského úvěru a dalších důležitých právních aspektů. Tato listina není opatřena vlastnoručním, ani jiným podpisem žalovaného.
8. Z e-mailové upomínky ze dne 20.11.2020 plyne, že žalobkyně upomenula žalovaného o úhradu částky 2 880 Kč. Z e-mailové upomínky ze dne 5.1.2021 plyne, že žalobkyně upomenula žalovaného o úhradu dluhu.
9. Z e-mailové předžalobní upomínky ze dne 24.2.2021 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.
10. Z předžalobní výzvy ze dne 23.12.2021 plyne, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.
11. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.
12. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.
13. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.
14. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.
15. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.
18. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.
19. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovaným byla dne 20.10.2020 uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně měla zavázat poskytnout žalovanému peněžité prostředky ve výši 2 250 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni formou splátek včetně poplatku za poskytnutí úvěru. Předložená smlouva o úvěru není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného; je opatřena poznámkou, že smlouva byla uzavřena elektronicky. I další žalobkyní předložené listinné důkazy (Všeobecné podmínky poskytnutí úvěru, Standardní informace o spotřebitelském úvěru) nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalovaného. Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní„ na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaný sám, či osoba od žalovaného odlišná, která osobní údaje žalovaného„ pouze“ použila) a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal.
20. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Nepřímé důkazy v podobě např. prokázání vlastnictví účtu a vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru by sice mohly vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřel žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaný (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděl o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsal právě žalovaný. Svou nepřítomností u jednání soudu dne 15.9.2022 se žalobkyně vzdala svého práva být soudem poučena podle § 118a odst. 3 o.s.ř. o označení důkazu na podporu tvrzení, že úvěrovou smlouvu podepsal právě žalovaný. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.
21. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (poplatek za poskytnutí úvěru, úroky, smluvní pokutu,…) tak nelze považovat za důvodné.
22. S ohledem na výše vyslovenou neplatnost úvěrové smlouvy pro nedostatek písemné formy a z důvodu hospodárnosti, se soud dále nezabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet.
23. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
24. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 2 250 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně nepředložila žádný relevantní důkaz. Ze smlouvy o úvěru ze dne 20.10.2020 plyne, že peněžní prostředky měly být vyplaceny na účet žalovaného. Zda se tak stalo, a částka 2 250 Kč byla vyplacena konkrétního dne na konkrétní účet žalovaného, však žalobkyně netvrdila ani řádně nedoložila. Z žádného v řízení provedeného listinného důkazu taková skutečnost nevyplývá. Proto soud uzavřel, že se žalovaný na úkor žalobkyně nemohl bezdůvodně obohatit. Pro úplnost soud dodává, že žalobkyně svou nepřítomností u soudního jednání dne 15.9.2022 nevyužila svého procesní práva, které jí skýtá § 118a odst. 3 o.s.ř., tj. nevyužila svého práva být soudem vyzvána k označení ještě jiných důkazů na podporu svých tvrzení ohledně existence úvěrové smlouvy a poskytnutí peněžních prostředků žalovanému (srov. s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4.2008 sp. zn. 28Cdo 1537/2008). Proto nezbylo než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní o výplatě peněz žalovanému a soud žalobu v plném rozsahu zamítl.
25. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl ve věci plně úspěšný, má právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Protože z obsahu spisu neplyne, že by žalovanému vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.