Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSCR 2/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Filipa Cilečka v insolvenční věci dlužníka R. V., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Milanem Bedrošem, advokátem, se sídlem v Brně, Pekárenská 12, PSČ 602 00, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. XY, o insolvenčním návrhu dlužníka, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. března 2008, č. j. XY, 3 VSOL XY, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 7. února 2008, č. j. XY, Krajský soud v Brně odmítl - odkazuje na ustanovení a 4, a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ) - insolvenční návrh dlužníka z 1. února 2008, s tím, že dlužník v něm neuvedl skutečnosti osvědčující jeho hrozící úpadek a pro tento nedostatek nelze v řízení pokračovat.

K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. března 2008, č. j. KSBR 32 INSXY, 3 VSOLXY, potvrdil usnesení soudu prvního stupně, vycházeje přitom z ustanovení , věty první, odst. 2, , věty první a .

Dovolání dlužníka proti usnesení odvolacího soudu, jež je přípustné podle , (dále též jen „ “), Nejvyšší soud odmítl podle jako zjevně bezdůvodné.

Učinil tak proto, že jde o dovolání typově shodné (vypracované stejným zástupcem) s dovoláním ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. XY, , vzešlé z typově shodné podoby insolvenčního návrhu, usnesení soudu prvního stupně i usnesení odvolacího soudu (šlo o dovolání manželky dovolatele). V posledně označené věci přitom Nejvyššího soud dovolání zamítl usnesením ze dne 27. ledna 2009, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu.

V tomto usnesení (na něž v podrobnostech odkazuje) Nejvyšší soud uzavřel, že dovolací argumentace neobstojí ani v rovině namítaných vad řízení ani v rovině zpochybňované správnosti právního posouzení věci, s tím, že:

1/ Námitka, že soud prvního stupně nesplnil poučovací povinnost uloženou mu ustanovením a , není opodstatněná a má původ v tom, že dovolání nesprávně zaměňuje insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení, ačkoli jde o dvě různá procesní podání. Usnesení, jímž insolvenční soud odmítá dlužnický insolvenční návrh dle , není usnesením o odmítnutí návrhu na povolení oddlužení, bez zřetele k tomu, že dlužník takový návrh (na povolení oddlužení) podal spolu s insolvenčním návrhem.

2/ Z konstrukce (zejména z jeho odstavců 1 písm. a/, 2 písm. a/ a 3 písm. a/) plyne, že úprava obsažená v směřuje proti návrhům na povolení oddlužení opakovaně podaným touž osobou (po předchozím odmítnutí jejího prvního návrhu na povolení oddlužení) v rámci jednoho a téhož insolvenčního řízení. Vazbu mezi dříve skončeným insolvenčním řízením (v němž bylo rozhodováno o návrhu takové osoby na povolení oddlužení) a nově zahájeným insolvenčním řízením, ve kterém stejná osoba podala „nový“ návrh na povolení oddlužení, postihuje úprava obsažená v , ve spojení s odstavcem 3 písm. a/ . V rámci této úpravy je na uvážení insolvenčního soudu podle konkrétních okolností případu a v závislosti na výsledku předchozího insolvenčního řízení posoudit, zda je důvod zamítnout návrh na povolení oddlužení podaný v novém insolvenčním řízení proto, že jím dlužník sleduje nepoctivý záměr. Argumentace důsledky uvedenými v tedy při odmítnutí insolvenčního návrhu není namístě.

3/ Vzhledem k tomu, že u insolvenčního návrhu (v ) určuje ohledně poučovací povinnosti jinak (tak, že výslovně vylučuje přiměřené užití před tím, než bude insolvenční návrh odmítnut), je argument poučovací povinností soudu opírající se o ustanovení (v daném případě o jeho ) s přihlédnutím dikci zjevně nepřiléhavý.

4/ V poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srov. ). Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky ( ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků ( ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti ( ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí ( ).

5/ Tam, kde dlužník podal insolvenční návrh proto, že mu úpadek teprve hrozí ( ), se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují hrozící úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností z nichž insolvenční soud (shledá li je pravdivými) bude moci uzavřít (se zřetelem ke všem okolnostem případu), že lze důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků v budoucnu. Jinak řečeno, že v budoucnu nastane dlužníkova platební neschopnost ve smyslu , přičemž k podmínce, aby dlužník i v tomto případě měl nejméně dva věřitele s pohledávkami, jež se v budoucnu stanou splatnými, se v takovém případě pojí i požadavek, aby se neschopnost v budoucnu plnit pohledávky věřitelů, týkala „podstatné části“ dlužníkových peněžitých závazků.

6/ Tvrzení, že: „Příjmy manželů nepostačují na krytí závazků, které narůstají o úroky. Závazky lze vypořádat v poměrné výši za podmínek daných “, nevede k závěru, že dlužníku hrozí úpadek (ve smyslu ), ani k závěru, že dlužník již je v úpadku (ve smyslu ).

7/ K tomu, aby bylo možné z údajů obsažených v insolvenčním návrhu uzavřít (jak pro úpadek ve formě platební neschopnosti, tak pro jen hrozící úpadek), že dlužník má nejméně dva věřitele s pohledávkami, které jsou alespoň 30 dnů po lhůtě splatnosti, chybí v insolvenčním návrhu údaj o splatnosti kteréhokoli ze závazků popsaných pod body 14 až 17. Závěr o existenci pohledávky po lhůtě splatnosti lze dovodit jen u vykonatelné pohledávky označené pod bodem 17 (ovšem bez údaje o tom, jak dlouho je pohledávka po lhůtě splatnosti), která je ovšem jedinou pohledávkou (jediného věřitele), u níž je takový úsudek možný.

Zabývat se dovoláním v této věci meritorně v situaci, kdy všechny otázky dovoláním otevřené byly zodpovězeny (se závěrem o neopodstatněnosti dovolací argumentace) již ve výše označeném a citovaném usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. XY, , shledává Nejvyšší soud zbytečným.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 30. června 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II.

Výše podané závěry postihují (s přihlédnutím k době podání insolvenčního návrhu i k době vydání napadeného usnesení) podobu ve znění zákonů č. , č. , č. a č.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. ledna 2010

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu