Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2134/2009

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobce se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Děčíně usnesením ze dne 15. 10. 2007, č. j. -24, rozhodl o pokračování v řízení přerušeném usnesením ze dne 9. 8. 2007, č. j. -19, řízení o uplatněném nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za „období od 01. 01. 2005 do 31. 12. 2006“ ve výši 147.789,- Kč s příslušenstvím zastavil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 39.306,- Kč k rukám „právní zástupkyně žalované“. Rozhodnutí odůvodnil zejména tím, že od 30. 1. 2003 je u Okresního soudu v Děčíně vedeno řízení pod sp. zn. mezi týmiž účastníky o nároku žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nejenom za období od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2002, ale rovněž za dobu od ledna roku 2003 ve výši 10.025,- Kč měsíčně. „Tentýž nárok ve výši 147.789,- Kč“ uplatnil v tomto řízení, jež bylo zahájeno dne 22. 12. 2006. Proto toto později zahájené řízení pro překážku věci zahájené, pro neodstranitelný nedostatek procení podmínky řízení podle ustanovení zastavil.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 29. 8. 2008, č. j. - 33, usnesení soudu prvního stupně ve „výroku II.“ (ve výroku o zastavení řízení) potvrdil, „ve výroku III.“ (ve výroku o nákladech řízení) je změnil tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení „u okresního soudu“ 1.904,- Kč k rukám advokátky a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Stejně jako soud prvního stupně dovodil, že, uplatnil-li žalobce žalobou ze dne 30. 1. 2003 (vedenou u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. ) proti stejnému žalovanému ze stejného důvodu mimo jiné nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od ledna roku 2003 ve výši 10.025,- Kč měsíčně (který nazval „rentou“), je v tom uplatněn i nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od 1. 1. 2005 do 31. 12. 2006 ve výši 147.789,- Kč, který uplatňuje v tomto řízení. Proto souhlasil se soudem prvního stupně i v tom, že je zde důvod pro zastavení řízení pro překážku věci zahájené podle ustanovení ve spojení s

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci [ ]. Podle jeho názoru se v obou soudních řízeních nejedná o totožnost předmětu řízení. Předchozí žalobou vedenou pod sp. zn. uplatil nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za roky 2001 a 2002, jehož součástí je i tzv. renta, avšak, stejně jako v tomto případě, řízení bylo přerušeno až do doby pravomocného skončení věci. Je proto otázkou zásadního právního významu, zda uplatnění tzv. renty časově nevymezené a v jiném řízení uplatněný nárok na dílčí náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti jsou totožné právní věci, které mají za následek překážku věci dříve zahájené. Namítá, že za stavu přerušení obou řízení se nemůže jednat o skutečný případ překážky věci zahájené, když v obou případech je řízení v „nečinnosti“. Soud měl podle dovolatele postupovat podle ustanovení a vyzvat ho k odstranění vady řízení, neboť se jedná o vadu odstranitelnou tím, že předchozí žaloba bude vzata zpět. Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná navrhla, aby dovolání žalobce bylo zamítnuto, neboť usnesení odvolacího soudu vychází ze správného právního posouzení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „“), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení dovolání přípustné dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Podle ustanovení zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.

Podle ustanovení věty první jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.

O překážku věci zahájené podle se jedná tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo zahájeno jiné řízení, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem (údajem o tom, čeho se žalobce domáhá) vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (tj. ze stejného skutku) - srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2001, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 113, ročník 2001.

Překážka věci zahájené patří k neodstranitelným nedostatkům podmínek řízení, soud tuto podmínku řízení zkoumá z úřední povinnosti kdykoliv za řízení a zjistí-li, že o téže věci již probíhá jiné řízení mezi týmiž účastníky, je povinen řízení zahájené později zastavit podle ustanovení , neboť nedostatek této podmínky řízení nelze odstranit.

U náhrady škody na zdraví lze z jedné škodné události uplatnit více dílčích nároků, které se následně posuzují samostatně (včetně splnění podmínek řízení). Samostatným z hlediska předmětu řízení je i nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za jiné období, než které je předmětem již probíhajícího řízení, nebo v částce vyšší, než jak byla uplatněna v řízení dříve zahájeném. Z porovnání obsahu žaloby ze dne 30. 1. 2003 projednávané pod sp. zn. u Okresního soudu v Děčíně a žaloby v této věci ze dne 22. 12. 2006 je nepochybné, že žalobce uplatnil v obou soudních řízeních vůči stejnému žalovanému tentýž nárok na náhradu škody za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti na základě stejných skutkových tvrzení za stejné období od 1. 1. 2005 do 31. 12. 2006 ve výši 147.789,- Kč (v žalobě ze dne 30. 1. 2003 uplatnil 10.025,- Kč měsíčně od ledna roku 2003, t. j. za období od 1. 1. 2005 do 31. 12. 2006 celkem 240.600,- Kč). Odvolací soud tedy správně dovodil, že opětovnému uplatnění téhož nároku brání neodstranitelný nedostatek podmínky řízení spočívající v překážce již zahájeného řízení o ní ( a ).

Okolnost, že řízení ve věci je přerušeno, nemá z hlediska podmínek řízení právní význam, neboť rozhodující je, že již dříve bylo zahájeno řízení o tentýž nárok mezi týmiž účastníky. Bezvýznamná je i okolnost, že žalobce v předchozím řízení pojmenoval uplatněný nárok jako tzv. rentu, kdežto v tomto řízení svůj nárok označil jako náhradu po pracovní neschopnosti. Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti se totiž hradí peněžitým důchodem, tzv. rentou (srov. § 195 zák. práce). Jedná se o tentýž nárok vyplývající ze stejných skutkových tvrzení.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné. Protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelem tvrzeno), že by bylo usnesení odvolacího soudu postiženo některou z vad uvedených v ustanovení , 229 odst. 2 písm. a) a b) nebo v anebo jinou vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

V dovolacím řízení vznikly žalované v souvislosti se zastoupením advokátkou náklady, které spočívají – s ohledem na to, že předmětem odvolacího řízení bylo rozhodnutí procesní povahy - v paušální odměně ve výši 500,- Kč (srov. , a ve znění , č. , č. a č. ) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. ve znění , č. , č. , č. a č. ), celkem ve výši 800,- Kč. Vzhledem k tomu, že advokátka osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty, patří k nákladům řízení podle ustanovení a 3, věty druhé vedle odměny za zastupování advokátkou a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty určená z odměny za zastupování, z náhrad a z jejích hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty [20% - srov. , o dani z přidané hodnoty], tedy částka 160,- Kč (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005). Protože dovolání žalobce bylo zamítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení věty první, a uložil, aby žalované tyto náklady nahradil. Žalobce je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení v celkové výši 960,- Kč zaplatit k rukám advokátky, která žalovanou v tomto řízení zastupovala ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. ledna 2010

JUDr. Mojmír Putna, v.r. předseda senátu