Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
10 C 148/2022-15
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Špokovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 9.3.2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Pro zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 28.2.2019 do 8.3.2020, úrok ve výši 21 % ročně z částky 30 000 Kč od 28.10.2017 do zaplacení, se žaloba žalobkyně zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 9.3.2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Pro zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 28.2.2019 do 8.3.2020, úrok ve výši 21 % ročně z částky 30 000 Kč od 28.10.2017 do zaplacení, se žaloba žalobkyně zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši
30 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 28.2.2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 21 % ročně z této částky od 28.10.2017 do zaplacení, když uvedenou částku měl žalovaný dlužit žalobkyni na základě Smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 27.10.2017 mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba, IČO (dále i jen banka), na podkladě níž poskytla banka žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit bance tuto částku včetně úroků a poplatků formou 16 měsíčních splátkách, se splatností první splátky do měsíce od podpisu smlouvy a poslední splátky k 27.2.2019. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, nezaplatil nic. Ke dni 6. 9. 2018 byla část závodu původního věřitele, tj. společnosti právnická osoba, převedena na společnost právnická osoba, IČO, následně pak byla pohledávka za žalovaným postoupena dne 11.12.2019 na společnost právnická osoba, IČO a následně na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9.6.2021 s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné Žádosti o úvěr, do které uvedl základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru. Správnost poskytnutých a vyplněných údajů byla prověřována v interním systému původní věřitelky, v insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a v centrální evidenci exekucí.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci usnesením ze dne 14.7.2022 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a o.s.ř. , souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dnem 8.8.2022, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě.
4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z Žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 27.10.2017, Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z 27.10.2017, listin y označené jako Smlouva o úvěru číslo ze dne 27.10.2017, včetně předpisu splátek k této smlouvě, je v řízení prokázáno, že společnost právnická osoba, IČO, poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které tento převzal hotově v den uzavření smlouvy, přitom žalovaný se zavázal vrátit bance celkem částku 55 200 Kč, z toho 30 000 Kč jako samotný úvěr a 25 200 Kč jako poplatky a úroky, a to formou 16 měsíčních splátek po 3 450 Kč. Dále v žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí sám, jeho měsíční příjem je invalidní důchod ve výši 13 656 Kč a má další příjmy ve výši 3 100 Kč, jeho výdaje za bydlení činí 6 000 Kč, energie 800 Kč, strava 2 000 Kč a ostatní výdaje 1 000 Kč. Z potvrzení ČSSZ byla zjištěna výše invalidního důchodu žalovaného v částce 13 306 Kč, v čestném prohlášení žalovaný prohlásil dne 27.10.2017, že má další příjem z brigády bez smlouvy ve výši 3 150 Kč měsíčně a za elektřinu platí 800 Kč, z potvrzení o výši nájmu a z výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalovaný na nájemném platil 6 000 Kč měsíčně. Ze smlouvy o prodeji části podniku z 6.9.2018, uzavřené mezi společností právnická osoba a spol. právnická osoba, smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi společností právnická osoba a spol. právnická osoba dne 11.12.2019 a následně smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi spol. právnická osoba a žalobkyní dne 9.6.2021 včetně příloh obsahující seznam postupovaných pohledávek, je pak v řízení prokázáno, že předmětná pohledávka byla postoupena z původního věřitele až na žalobkyni. Předžalobní upomínkou ze dne 26.2.2020 a kopií poštovního podacího archu ze dne 26.2.2020 bylo dále v řízení dále prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení částky ihned s tím, že jde o dluh z pohledávky vzniklé na základě smlouvy číslo který se dále navyšuje o sjednané úroky a o úroky z prodlení v zákonné výši. Žalovaný byl zároveň upozorněn, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou.
5. Na základě provedeného dokazování soud učinil závěr o skutkovém stavu spočívající v tom, že písemnou dohodou označenou jako Smlouva o úvěru číslo ze dne 27.10.2017 se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout a také dne 27.10.2017 skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, žalovaný se naopak zavázal vrátit bance celkem částku 55 200 Kč. Žalovaný pak písemně v rámci samotné smlouvy prohlásil, že uvedené prostředky od banky převzal. Žalovaný nezaplatil na uvedenou smlouvu nic, přičemž následně se právní předchůdkyně žalobkyně písemně dohodla s dalšími společnostmi a následně i se žalobkyní na tom, že jí za dohodnutou úplatu postupuje předmětnou pohledávku za žalovaným, a to se vším příslušenstvím a právy spojenými. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovaným v Žádosti o úvěr, kdy správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem, potvrzením o důchodu, přičemž další uváděný příjem nebyl ověřován, ohledně výdajů byla doložena pouze nájemní smlouva a potvrzení o platbě nájemného, přičemž žádné další potvrzení ohledně ověřování údajů ve vztahu k výdajům žalobkyně nedoložila. Podle žádosti měl být žalovaný svobodný, měl žít sám.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele, splácet spotřebitelský úvěr. V daném řízení žalobkyně neprokázala, že by se touto otázkou před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí zabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez prokázání a doložení těchto údajů, když potvrzení o invalidním důchodu a nájemném, nepostačí, žalobkyně nezkoumala a neověřovala jeho případné úvěrové zatížení, neověřovala žádné další jeho výdaje vyjma nákladů na bydlení, přičemž takové posouzení nestačí, když nenaplňuje požadavky odborné péče. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Ke splnění podmínky odborné péče ze strany právní předchůdkyně žalobkyně tedy nedošlo. Soud s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, kterou soud musí zkoumat z úřední povinnosti.
9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb. ) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Vzhledem k neplatnosti předmětné smlouvy, bylo nutné provést vypořádání podle ustanovení níže uvedeného, kdy strany si musí vrátit vzájemná plnění z titulu bezdůvodného obohacení.
11. Podle § 2991 odst. 1 , 2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb. ) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Žalobkyně v řízení prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku
30 000 Kč, na toto plnění žalovaný nezaplatil nic, proto žalovanému vznikl majetkový prospěch na úkor žalobkyně a je tedy povinen žalobkyni tento prospěch v žalované výši vydat, když žalovaný sám netvrdil ani neprokázal, že by cokoliv žalobkyni, popř. jejím právním předchůdcům zaplatil. Pro výše uvedené bylo tedy žalobě vyhověno a pro úrok byla žaloba zamítnuta.
13. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k zaplacení částky 30 000 Kč předžalobní upomínkou z 26.2.2020 bez stanovené lhůty k plnění. Pro doručení této výzvy soud vychází z notoriety 3 dnů pro doručení prostřednictvím poštovních služeb, odpovídající lhůtu k plnění má soud v délce 7 dnů, žalovaný tedy měl zaplatit do 10 dnů, tj. konkrétně do 8.3.2020, od 9.3.2020 je v prodlení a žalobkyně má právo na zákonný úrok z prodlení dle § 1968 a následujících občanského zákoníku , a to ve výši dle vl. nařízení č. 351/2013 Sb. K 9.3.2020 úroková sazba představovala 10 %, žalobkyně požadovala 9,75 %, proto požadovaná výše odpovídá právní úpravě a soud vázán rozsahem žaloby, vyhověl částečně i ohledně zákonného úroku z prodlení.
14. Výrok o nákladech řízení pak má oporu v ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , kdy úspěch žalobkyně byl srovnatelný s úspěchem žalovaného, a to vzhledem k neúspěchu žalobkyně v části smluvního úroku (k 26.8.2022 jeho výše 30 447,12 Kč) a zákonného úroku žalobkyně (k 26.8.2022 vyhověno do výše 7 220,34 Kč ze žalované výše k tomuto dni 10 225,48 Kč), proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.