Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3837/2009

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 24. 360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.

Stručné odůvodnění ( ):

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části první Čl. II, bodu 12 , jímž byl změněn ( ), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění účinném do 30. června 2009; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Dovolání původně žalovaného F. R., který v průběhu dovolacího řízení zemřel a na jeho místo nastoupil jeho jediný dědic M. R., proti v záhlaví označenému rozsudku Městského soudu v Praze (dále již „odvolací soud“), kterým byl v meritu věci rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. září 2005, č.j. -178, jímž byla žalovanému výrokem I. uložena povinnost zaplatit (z titulu bezdůvodného obohacení) žalobkyni částku 837.973,- Kč se specifikovaným příslušenstvím (úroky z prodlení z jednotlivých částek), potvrzen, výrokem II. byla žaloba o zaplacení další částky ve výši 842.027,- Kč se specifikovaným příslušenstvím zamítnuta, výrokem III. byla zamítnuta žaloba, „že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni měsíčně částku 30 000 Kč z titulu vydání bezdůvodného obohacení za užívání domu č.p. 447...“, a navazujícími (akcesorickými) výroky IV. až VI. bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není – pokud rozhodnutím odvolacího soudu byl potvrzen meritorní výrok rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby – ve smyslu subjektivně přípustné, neboť v poměrech žalovaného nelze dosáhnout příznivějšího procesního výsledku, když ohledně zbývajícího (žalobě vyhovujícího) meritorního výroku rovněž není dovolání ve smyslu přípustné, neboť v tomto směru rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam. Jak vyplývá z podaného dovolání, žalovaný v něm z formálního hlediska neprecizuje dovolací důvod, jeho převážnou část věnuje popisu procesního vývoje sporu, kritizuje žalobkyni za její negativní přístup v této věci a poukazuje na svou tíživou situaci (nutnost zajištění bytu a zajištění finančních prostředků). Žalovaný dále zdůrazňuje, že byl ochoten uzavřít s žalobkyní dohodu o převodu pozemků v jeho vlastnictví, k jejímu uzavření však z důvodů na straně žalobkyně nedošlo. V další části dovolání žalovaný zpochybňuje skutková zjištění soudu stran výše bezdůvodného obohacení na podkladě znalecké verifikace, tedy uplatňuje dovolací důvod ve smyslu , který lze ovšem uplatnit tehdy, je-li dovolání přípustné podle a b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a 38a), o kterýžto případ v této věci nejde. V závěru svého dovolání žalovaný vymezuje čtyři obecně formulované otázky (týkající se přípustnosti vzniku nových majetkových křivd ve vazbě na vydané rozhodnutí „podpořeného zákonem o nápravě majetkových křivd“, ochrany faktického užívání nemovitosti, korektivu dobrých mravů či favorizace znaleckého posudku ve vztahu k dalším v řízení zjištěným skutečnostem), kterým přisuzuje charakter zásadního právního významu (srov. čl. XIII. dovolání), ačkoliv se odvolací soud v napadeném rozhodnutí těmito otázkami nezabýval. Poněvadž dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněným dovolacím důvodem ( ), přičemž vychází z toho, jak dovolatel obsahově vymezil dovolání (srov. ), je z vyloženého zřejmé, že dovolací soud může při zkoumání správnosti názoru odvolacího soudu řešit jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Tímto dovolacím důvodem vymezené právní otázky současně musí mít zásadní význam a musí být pro rozhodnutí věci také určující; za otázku určující přitom nelze považovat otázku, jejíž posouzení samo o sobě nemá na konečné rozhodnutí soudu o věci samé žádný vliv. Jestliže tedy žalovaný takové otázky, které v dané věci byly řešeny dovoláním napadeným rozsudkem odvolacího soudu (otázky týkající se vzniku bezdůvodného obohacení žalovaného z titulu užívání nemovitostí bez právního důvodu) v podaném dovolání nevymezil, a namísto toho formuloval otázky s výtkou, že se jimi odvolací soud v napadeném rozhodnutí nezabýval, absentoval zde tak pochopitelně zákonný podklad umožňující dovolacímu soudu zabývat se v rámci mimořádného opravného prostředku takto žalovaným vymezenými otázkami, tj. zda z pohledu představují otázky zásadního právního významu a zakládají tak ve smyslu přípustnost dovolaní proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu.

Pro úplnost dovolací soud zdůrazňuje, že pokud v meritorním výroku rozsudku odvolacího soudu došlo k částečné změně výroku rozsudku soudu prvního stupně ohledně uvedení počátku období, od nějž soudy odvozovaly vznik bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně (tj. na správné datum od 1. března 2000), nejednalo se (odhlédnuvše vůbec od nadbytečnosti uvádění takového časového údaje v rozsudečné znělce) – jak vyplývá z obsahu odůvodnění rozsudku odvolacího soudu v konfrontaci s odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně – o korekci, jež by v tomto směru naplňovala podmínku přípustnosti dovolání podle

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení a a c) odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. , a , neboť žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem (dovolací soud zdůrazňuje, že předmětem řízení byl spor o peněžité plnění ve výši 1.680.000,- Kč a dále o placení částky 30.000,- Kč měsíčně, tj. opětující se plnění) v maximální výši 20.000,- Kč (odměna z částky určené podle ust. , . a odst. 2 ve znění vyhl. č. , krácená dvakrát o polovinu podle , a téže vyhlášky) a náhrady hotových výdajů podle ust. ve znění vyhl. č. v částce 300,- Kč (vyjádření advokáta žalobkyně k dovolání), vše navýšeno o 20% DPH podle a , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 24.360,- Kč. Žalovaný byl zavázán k náhradě nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně v souladu s ust.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 14. ledna 2010

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu