Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 1533/2009

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2009, sp. zn. , byl obviněný I. J. uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen za tento trestný čin a dále za trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), d), e) tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. , podle § 235 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, přičemž podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. , a další obsahově navazující rozhodnutí. Kromě toho bylo rozhodnuto ohledně obžalovaných mladistvého M. P. a M. Š.

O odvoláních, která podali obvinění mladistvý M. P. a M. Š. a státní zástupce v neprospěch obviněného I. J., bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. . Pokud jde o obviněného I. J., byl rozsudek Městského soudu v Brně ohledně tohoto obviněného z podnětu odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že za trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák. byl obviněný I. J. odsouzen podle § 235 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na pět let s tím, že pro výkon trestu odnětí svobody byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

Rozsudkem Krajského soudu v Brně tak bylo napraveno pochybení Městského soudu v Brně, které spočívalo v uložení souhrnného trestu za trestné činy, mezi kterými evidentně nebyl vztah souběhu. Obviněný I. J. se trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák. dopustil skutkem spáchaným dne 1. 3. 2009, tedy až po vyhlášení rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. . Uložení souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 tr. zák. nepřicházelo v úvahu a Krajský soud v Brně proto uložil obviněnému samostatný trest jen za trestný čin vydírání.

Obviněný I. J. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně. Napadl výrok o trestu, který mu byl uložen Krajským soudem v Brně. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že rozhodnutím Krajského soudu v Brně mu byl trest ve skutečnosti zpřísněn, neboť se ocitl v situaci, kdy kromě trestu odnětí svobody na pět let uloženého v dané věci má vykonat ještě trest odnětí svobody v trvání jednoho a půl roku, který mu byl uložen ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. . Toto zpřísnění trestu obviněný označil za porušení ustanovení § 31 odst. 1 tr. zák. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a aby přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný Igor Jonáš podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Nejde-li o situaci, že výrok o trestu nemůže obstát z důvodu, že je vadný výrok o vině, lze samotný výrok o uložení trestu dovoláním napadat z hmotně právních pozic jen prostřednictvím důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a evidentně to ani nepřicházelo v úvahu, protože trest odnětí svobody v trvání pěti let byl uložen jako přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce trestní sazby stanovené v § 235 odst. 2 tr. zák. v rozpětí od dvou let do osmi let. Rozhodnutím Krajského soudu v Brně byl obviněnému trest fakticky zpřísněn, avšak nelze pominout, že se tak stalo z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného, tedy při splnění podmínek stanovených v § 259 odst. 4 tr. ř.

Pokud obviněný vytkl porušení ustanovení § 31 odst. 1 tr. zák., namítl v podstatě to, že mu byl uložen nepřiměřený trest. Tato námitka však není dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to ani v té jeho variantě, která záleží v tom, že „rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení“ (míněno jiném, než je právní posouzení skutku). I když jde v případě ustanovení § 31 odst. 1 tr. zák., v němž jsou uvedena hlediska pro stanovení druhu a výměry trestu, o aplikaci hmotného práva, nejedná se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vyplývá to ze vzájemného vztahu dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. ř.

Oba dovolací důvody mají hmotně právní povahu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je obecným hmotně právním dovolacím důvodem. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je zvláštním hmotně právním dovolacím důvodem vztahujícím se jen k výroku o uložení trestu. Za tohoto stavu nepřichází v úvahu napadat samotný výrok o uložení trestu jinak než prostřednictvím zvláštního dovolacího důvodu stanoveného právě jen pro tento případ. Opačný výklad, který by připouštěl námitky ohledně přiměřenosti trestu jako dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., by byl v jasném rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku a především by znamenal evidentní popření smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť uložení nepřípustného druhu trestu a uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu vy vždy bylo „jiným nesprávným hmotně právním posouzením“ podle tr. ř. a pak by ustanovení tr. ř. bylo nadbytečné, nefunkční, bezpředmětné a bez jakékoli logiky. (K tomu, že námitky týkající se přiměřenosti trestu nejsou dovolacím důvodem, viz č. rozh. tr.).

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného I. J. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. ledna 2010

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec