Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 1520/2009

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. , byl obviněný Z. Š. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 tr. zák. Za to byl odsouzen podle § 222 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody.

Obviněný spáchal trestné činy tím, že dne 12. 1. 2008 v době kolem 19:00 hodin, v O. , na ulici M. , za přítomnosti dalších tří osob bezdůvodně fyzicky napadl poškozeného Z. U. , a to tak, že jej jedenkrát udeřil basebalovou pálkou do hlavy v místě levého spánku, a tímto jednáním způsobil poškozenému zranění spočívající v pohmoždění boltce levého ucha, zlomenině lební báze vlevo a trhlině v levé pyramidě bez nitrolebního krvácení, v jejichž důsledku byl omezen v běžném způsobu života po dobu minimálně 14-ti dnů, přičemž s ohledem na charakter útoku mohlo u poškozeného dojít k prolomení lebeční kosti a závažnému poškození mozku, s reálnou možností trvalých následků v podobě ochrnutí, poruch psychiky či dokonce úmrtí.

Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 18. 5. 2009, sp. zn. , podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť má za to, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání. Uvedl, že byl k veřejnému zasedání dne 18. 5. 2009 předvolán. Přestože mu byly výzvy doručeny na tři různé adresy, ani na jedné z nich nebyl zastižen a nebylo mu tedy doručeno. O konání veřejného zasedání tak nevěděl a nemohl být naplněn ani požadavek § 202 odst. 2 písm. a) tr. ř. (tedy že byl k hlavnímu líčení řádně a včas předvolán). Obviněný dále uvedl, že předvolání vyžaduje doručení do vlastních rukou, přičemž uložení podle § 64 odst. 4 tr. ř. je vyloučeno.

Obviněný dále namítl, že odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně trpí logickými rozpory, kterými se soud odvolací nezabýval a nevypořádal se s nimi. Domnívá se, že bez výpovědi svědka M. N. by soudy nemohly jednoznačně určit jeho vinu a nesouhlasí ani s tím, jakým způsobem soudy posoudily věrohodnost výpovědi tohoto svědka v odůvodněních svých rozhodnutí. Navíc, jak dále podotkl, svědka M. N. sám přivedl k soudu prvního stupně, jenž údajně nebyl jeho přítomnost schopen zajistit. Dále obviněný uvedl, že poškozený a jeho přátelé, kteří s ním byli na místě činu, obviněného nepoznali a svými výpověďmi ho neusvědčili. Nevyjasněné zůstaly podle obviněného otázky, proč by napadal poškozeného, kterého chtěl původně bránit a rovněž, kde se v autě, ve kterém jel, vzala basebalová pálka. Dovozuje, že soudy obou stupňů se zabývaly pouze prokazováním jeho viny, aniž by se pokusily o odstranění logických rozporů. Závěr, že se dopustil výše uvedených trestných činů, resp. pokusu o trestný čin, tak obviněný považuje za nesprávný. Uzavírá, že pokud by byl účasten odvolacího řízení, upozornil by na logické rozpory v nalézacím řízení a navrhl by provedení důkazů, které svědčí o jeho nevině.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, i předcházející rozsudek soudu prvního stupně a aby věc přikázal Okresnímu soudu v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že jak vyplývá ze závěrů Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, popsaných v odůvodnění jeho usnesení, obviněný byl o konání veřejného zasedání vyrozumíván (nikoli předvolán), když k doručení vyrozumění došlo tzv. fikcí (§ 64 odst. 2 tr. ř.). Proto vzhledem ke všem okolnostem odvolací soud shledal naplnění podmínek ke konání veřejného zasedání. V další části svého dovolání potom obviněný podle názoru státního zástupce napadá hodnocení důkazů, provedené soudy obou stupňů, úplnost dokazování a správnost skutkových závěrů, když v podstatě dovozuje, že se posuzovaného jednání nedopustil. Takové námitky nemohou naplnit tvrzený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., ani žádný dovolací důvod jiný. Ke zmíněné části argumentace proto nelze podle státního zástupce přihlížet. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. Současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Jako odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu shledal Nejvyšší soud námitku obviněného týkající se jeho neúčasti u veřejného zasedání s tím, že k veřejnému zasedání konanému dne 18. 5. 2009 byl údajně předvolán a bylo tedy vyloučeno doručení předvolání fikcí, neboť mu mělo být doručeno do vlastních rukou. Tyto námitky uvedenému důvodu odpovídají, ale Nejvyšší soud jim nepřisvědčil.

Z obsahu trestního spisu je totiž zřejmé, že v dané věci odvolací soud konal dvě veřejná zasedání, a to dne 22. 4. 2009 (č. l. 187 tr. spisu) a dne 18. 5. 2009 (č. l. 193). Z přípisu na č. l. 182 vyplývá, že obviněný byl o konání těchto veřejných zasedání vyrozumíván a nikoli k nim předvoláván, jak se domnívá obviněný. Podle § 234 odst. 1 tr. ř. se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele. Podle § 233 odst. 1, věta prvá tr. ř. předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. Nepovažuje-li osobní účast obviněného soud za nutnou, o konání veřejného zasedání jej pouze vyrozumí, jak tomu bylo také v tomto případě. Konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného přitom nebránilo ani ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř.

Skutečnost, že byl obviněný o konání veřejného zasedání toliko vyrozuměn, jednak značí, že jeho přítomnost u úkonu nebyla považována za nutnou, a dále že příslušná písemná informace o nařízení a termínu veřejného zasedání nepodléhala režimu doručování ve smyslu § 64 odst. 4 tr. ř., ale režimu umožňujícímu doručení tzv. fikcí podle odst. 2 téhož ustanovení.

Nejvyšší soud však považuje za nutné poukázat především na obsah trestního spisu, ze kterého je zřejmé, že obviněný byl nejprve vyrozumíván o konání veřejného zasedání dne 22. 4. 2009, a to celkem na tři adresy (včetně adresy, kterou obviněný uvedl jako adresu pro doručování). Ani na jedné z adres si však obviněný poštovní zásilky nevyzvedl a k jednání se bez omluvy nedostavil. Dvě zásilky obsahující vyrozumění o konání veřejného zasedání dne 22. 4. 2009 byly na poště uloženy již dne 14. 4. 2009 a byly tak splněny podmínky fikce doručení podle § 64 odst. 2 tr. ř. Obviněný se k tomuto jednání nedostavil, ale toto se nekonalo jen z toho důvodu, že soud ještě neměl k dispozici nedoručenou zásilku na adresu určenou obviněným k doručování a nemohl tak posoudit včasnost jeho vyrozumění o konání veřejného zasedání.

Pokud jde o veřejné zasedání konané dne 18. 5. 2009, byl obviněný opět vyrozumíván, a to opět na tři jím uvedené adresy. Tyto zásilky byly obviněnému doručeny prostřednictvím Policie České republiky dne 28. 4. 2009 (č. l. 188). Přestože tedy o veřejném zasedání dostatečně dopředu věděl, se ani dne 18. 5. 2009 k němu bez omluvy nedostavil (přítomen byl jeho obhájce – viz č. l. 193). Také zde byly splněny podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného, protože vyrozumění o jeho konání mu bylo doručeno do vlastních rukou.

Z výše uvedeného je zřejmé, že námitky uvedené v dovolání se nezakládají na pravdě, neboť právě vyrozumění o konání veřejného zasedání dne 18. 5. 2009 (na něž poukazuje obviněný ve svém dovolání s tím, že mu nebylo doručeno) byla obviněnému doručena (osobně písemnosti převzal dne 28. 4. 2009), a přesto se veřejného zasedání nezúčastnil, aby jak tvrdí, mohl navrhovat důkazy svědčící o jeho nevině. Není přitom rozhodné, že vyrozumění o konání veřejného zasedání mu nebylo doručeno poštou, ale orgány Policie České republiky (§ 62 odst. 1 tr. ř.).

Nezbývá tedy než konstatovat, že obviněný sám svým přístupem k trestnímu řízení zapříčinil, že svého práva zúčastnit se veřejného zasedání, nevyužil. Přitom se jedná o právo obviněného nikoli o povinnost a k jeho účasti jej nelze nutit. Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené shledal tuto námitku obviněného zjevně neopodstatněnou.

Pokud jde o tu část dovolání, ve které obviněný namítal, že provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by spáchal uvedené trestné činy, brojil proti věrohodnosti výpovědi svědka M. N. , hodnotil provedené důkazy a vyvozoval z nich své vlastní závěry odlišné od závěrů soudů obou stupňů, Nejvyšší soud se jí nezabýval, neboť obviněný tímto způsobem pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jakož i se skutkovými zjištěními obou soudů. Je zřejmé, že obviněný v této části dovolání uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím brojil proti správnosti skutkových zjištění, úplnosti dokazování a hodnocení důkazů. Námitky skutkové však nezakládají ani uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. ani žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. , aj.). Dovolání je navíc v části, ve které obviněný nesouhlasil se způsobem odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů ve smyslu § 265a odst. 4 tr. ř. nepřípustné.

Protože námitky obviněného odpovídající uplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. byly Nejvyšším soudem shledány zjevně neopodstatněnými a další námitky tomuto ani jinému dovolacímu důvodu podle § 265b tr. ř. neodpovídaly, bylo dovolání obviněného Z. Š. odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. ledna 2010

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš