Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 4627/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Koláře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně M. N. (C.), s.r.o., zastoupené JUDr. L. S., advokátkou, proti žalované T. P., a.s., zastoupené Mgr. P. H., advokátem, o 3 862 600 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu na zaplacení 5 130 563,59 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. dubna 2009, č. j. -906, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalované proti v záhlaví tohoto rozhodnutí označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. března 2008, č. j. -837, v napadených výrocích, jimiž bylo uloženo žalované zaplatit žalobkyni 3 685 000 Kč s příslušenstvím a náklady řízení a byl zamítnut vzájemný návrh žalované v částce 5 130 563,59 Kč s příslušenstvím (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné podle ve znění účinném do 30. června 2009 – dále též jen „ “ (srov. čl. II. bod 12. přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Brojila-li dovolatelka proti té části výroku napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 3 685 000 Kč s příslušenstvím, žádnou otázku zásadního právního významu nevymezila, nýbrž svými námitkami zpochybňuje pouze skutkový základ věci, z něhož odvolací soud vyšel při posouzení bezdůvodného obohacení. Dovolatelka tak patrně přehlédla, že dovolací důvod podle (t. j. že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), pod který je možné tyto její výhrady z hlediska jejich obsahu podřadit, nemůže přípustnost dovolání podle založit, neboť z tohoto důvodu lze podat dovolání jen v případě dovolání přípustného podle a b) , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a 238a ).

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a tím i přípustnost dovolání nemohla založit ani otázka kompenzační námitky žalované, neboť ji odvolací soud řešil v souladu s konstantní judikaturou soudů. Dovolatelkou vytýkaný rozpor s hmotným právem dovolací soud neshledal ani v řešení otázky promlčení pohledávky žalované uplatněné vzájemným návrhem, neboť závěrům odvolacího soudu o počátku běhu promlčecí doby podle § 398 obchodního zákoníku a o době uplatnění vzájemného návrhu žalované nelze žádné právní pochybení vytýkat.

Podle věty první je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), pro nepřípustnost odmítl [ věta první a o. s. ř].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalobkyni podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. ledna 2010

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu