Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
52279A028F14EF5CC1257A4E0068D604.html
HTML · 11.28 KB
No categories available
32 Cdo 364/2009
U S N E S E N Í
I. Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem pro uznání ze dne 12. dubna 2007, č. j. 51 C 2828/2006 -20, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 62 231,21 Kč (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze v záhlaví tohoto rozhodnutí označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., pokud jde o lhůtu k plnění, a ve výroku II. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, ve kterém zcela odkázal na argumentaci obsaženou v jím podaném odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. V něm však napadal pouze lhůtu k plnění, v níž mu soud prvního stupně uložil zaplatit žalobkyni částku 62 231,21 Kč.
Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 12. čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony – občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009 (dále též jen „o. s. ř. “).
Dovolání není přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Výrok o lhůtě k plnění uložené povinnosti (tzv. pariční lhůta upravená v § 160 o. s. ř. o. s. ř. ) má charakter usnesení.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až 239 o. s. ř. o. s. ř. Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. není v této věci dovolání přípustné, neboť rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se stanovení lhůty k plnění přisouzené částky, není rozhodnutím ve věci samé (pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede – tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení rozhodnuto). Ustanovení § 238 , § 238a a § 239 o. s. ř. o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání v dané věci proto, že zmíněný typ usnesení odvolacího soudu (jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ohledně lhůty k plnění přisouzené částky) není v jejich taxativních výčtech uveden.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř. o. s. ř. ), dovolání pro nepřípustnost usnesením odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. ].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinen zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 500 Kč podle § 14 odst. 3 , § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. , v platném znění, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , v platném znění, při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 160 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 12. ledna 2010
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu