Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 421/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Koláře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci  žalobkyně  G. R., k.s.,  zastoupené JUDr. Z. M., advokátkou, proti žalovanému J. P. (dříve podnikatel), zastoupenému JUDr. V. P., advokátem, o 1 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod  sp. zn. , o dovolání žalovaného proti  rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. července 2008, č. j. -222, takto:

I. Dovolání  se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání  žalovaného  proti  v záhlaví tohoto rozhodnutí označenému  rozsudku,  jímž Krajský soud  v  Ústí nad Labem  potvrdil  rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 5. září 2006, č. j. -176, ve výrocích, jimiž bylo uloženo žalovanému zaplatit žalobkyni 1 000 000 Kč s příslušenstvím a náklady řízení a uhradit České republice znalečné (výrok I.), změnil ho ve výroku o nákladech řízení (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.), není přípustné  podle    ve  znění  účinném  do 30. června 2009 – dále též jen „ “ (srov. čl. II. bod 12. přechodných  ustanovení   , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení  nebyly  v souzené věci naplněny (soud  prvního  stupně  rozhodl  oběma rozsudky – ze  dne  21. dubna 2004, č. j. -88, a ze dne 5. září 2006, č. j. -176 – v rozsahu částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím stejně – žalobě vyhověl). Dovolání nebylo  shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Vytýkal-li dovolatel odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení povahy rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení, nemohla tato jeho námitka zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu a tím i přípustnost dovolání založit. Je  tomu  tak  proto, že  otázku výkladu a aplikace ve spojení s usnesením Policie ČR ze dne 8. září 2005, jímž bylo odloženo trestní oznámení žalovaného pro trestný čin úvěrového podvodu podle ) odst. 1 a odst. 4 písm. b) trestního zákona, řešil odvolací soud v souladu s judikaturou, podle níž je soud v občanském soudním řízení vázán pouze pravomocným výrokem odsuzujícího trestního rozsudku (výrokem o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal), a nikoli  jeho odůvodněním (srov. zprávu o rozhodování soudů o náhradě škody ve věcech, jímž předcházelo  adhezní  řízení, Cpj 35/78 Nejvyššího soudu ČSR  ze dne  24. října 1979, jež byla projednána a vzata na  vědomí  plénem  Nejvyššího  soudu ČSR dne 5. prosince 1979, Pls 2/79, uveřejněnou pod číslem 22/1979 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, strana 193, dále též například  usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. března 2009, sp. zn. ).

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a tím i přípustnost dovolání nemohlo založit ani dovolatelem  tvrzené pochybení při zjišťování skutkového stavu. Dovolatel patrně přehlédl, že dovolací důvod podle (t. j. že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), nemůže  přípustnost  dovolání podle c) založit, neboť z tohoto  důvodu lze podat dovolání jen v případě přípustného dovolání podle    a b) ,  popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a 238a ), což případ podaného dovolání není.

Podle věty první je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, a kdy ani dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve zbývajícím rozsahu, t. j. proti jeho rozhodnutí o nákladech za řízení před soudy obou stupňů, není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje  proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný  opravný prostředek  přípustný. Nejvyšší soud  je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), pro nepřípustnost odmítl [ věta první a o. s. ř].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a  Žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto,  nemá  na náhradu svých nákladů právo a je povinen uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Náklady žalobkyně sestávají  ze  sazby  odměny za zastupování advokátem  v  částce  10 000 Kč podle , , , a   , ve znění pozdějších  předpisů, a z paušální  částky 300 Kč  za  jeden  úkon  právní  služby  (vyjádření  k dovolání) podle , ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 2 060 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 12. ledna 2010

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu