Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3752/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze 8. 3. 2007, č. j. -180, k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň – město ze dne 9. 10. 2006,  č. j. -158, ve výrocích, jimiž byla zamítnuta žaloba na zaplacení 123.451,- Kč a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení. Neshledal opodstatněným nárok na náhradu škody, která podle žaloby spočívá v nájemném vynaloženém žalobkyní za nájem motorových vozidel po dobu, kdy s nimi nesměla nakládat a kdy musela do soudní úschovy odevzdat technické průkazy, osvědčení o registraci a klíče na základě předběžného opatření v usnesení Okresního soudu Plzeň – město ze dne 14. 4. 2004, č. j. -6, které bylo ve výroku o povinnosti složit do soudní úschovy doklady a klíče od motorových vozidel zrušeno odvolacím soudem, a poté soud prvního stupně návrh v uvedeném rozsahu zamítl. Odvolací soud vzhledem ke speciální zákonné úpravě náhrady škody vzniklé v souvislosti s nařízením předběžného opatření v ustanovení dovodil, že odpovědným za případnou škodu je vždy navrhovatel předběžného opatření; aplikace předpisu o odpovědnosti státu za škodu ( ) je vyloučena, a žalovaný stát není proto ve sporu pasivně věcně legitimován.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení Namítá, že v době vydání nezákonného rozhodnutí a vzniku škody nebyla dána zákonná úprava, podle které by mohla vzniklou škodu uplatnit po navrhovateli. Podle dovolatelky je třeba zohlednit skutečnost, že škoda nebyla způsobena jednáním navrhovatele předběžného opatření, nýbrž vydáním nezákonného rozhodnutí Okresního soudu Plzeň – město, který rozhodl o vadném návrhu, čímž došlo k naplnění všech předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu ve smyslu Dovolatelka dále vytýká odvolacímu soudu, že se nezabýval všemi odvolacími důvody, a navrhuje, aby byl jeho rozsudek zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. čl. II, bod 12, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v , zjistil z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Plzni v oddíle C, vložka 4864, že na majetek žalobkyně byl v průběhu dovolacího řízení prohlášen konkurs usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 2. 2009, č. j. -7; řízení tak bylo dnem 12. 2. 2009 od 15.00 hod. ze zákona přerušeno. Insolvenční správkyně Ing. J. S., v soudem stanovené lhůtě návrh na pokračování řízení nepodala; podala jej však sama žalobkyně, proto bylo v řízení pokračováno jako s účastníkem řízení ve smyslu ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), právě se žalobkyní, a to bez ohledu na její zákonu neodpovídající návrh, aby v řízení bylo pokračováno s insolvenční správkyní.

Dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, aniž mu předcházelo rozhodnutí zrušovací [nejde tak o přípustnost dovolání podle , b) ]; dovolání tak může být podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. , uveřejněný pod č. 32 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2009) dovodil, že vzhledem ke speciálnímu institutu odpovědnosti navrhovatele předběžného opatření za škodu, upravenému v , za újmy vzniklé tomu, komu předběžným opatřením vznikly, odpovídá navrhovatel předběžného opatření, nikoliv stát, neboť úprava odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím obsažená v zákoně č. je vyloučena. Napadenému rozhodnutí proto nelze pro řešení otázky pasivní věcné legitimace přisuzovat zásadní právní význam, a to bez ohledu na okolnost, že odvolací soud aplikoval ustanovení , ve znění účinném od 1. 4. 2005, a nikoliv , ve znění před tímto datem, neboť ustanovení obsahuje úpravu výlučné objektivní odpovědnosti navrhovatele za škodu nebo jinou újmu, která by vznikla předběžným opatřením, srovnatelnou s

Pak je zřejmé, že ani namítaná vada řízení ve smyslu , že se odvolací soud nezabýval všemi odvolacími důvody, nepředstavuje procesní otázku zásadního významu, takže jí přípustnost dovolaní podle založit nelze; k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, lze jinak v dovolacím řízení přihlížet, jen pokud je dovolání přípustné ( ), což není tento případ.

Z výše uvedeného je zřejmé, že dovolání žalobkyně směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první,   , a za situace, kdy žalobkyně neměla v dovolacím řízení úspěch, avšak žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. ledna 2010

JUDr. Petr  Vojtek, v. r.

předseda senátu