Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 1460/2009

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově sp. zn. ze dne 4. 5. 2009 byl dovolatel uznán v bodě 1/ citovaného rozsudku vinným trestnými činy ohrožování mravnosti podle § 205 odst. 2 písm. a) trestního zákona ve znění platném do 30. 11. 2007, ohrožování výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.) a svádění k pohlavnímu styku podle § 217a odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zák., v bodě 2/ téhož rozsudku pak vinným trestnými činy pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 alinea druhá tr. zák., ohrožování výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. a) tr. zák. a svádění k pohlavnímu styku podle § 217a odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen i trest propadnutí věci a to přesně specifikované ve výroku citovaného rozsudku.

V předmětné věci podal J. S. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. ze dne 15. 7. 2009 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal J. S. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že rozhodnutí soudů v jeho věci byla vydána na základě neúplně a nesprávně zjištěného skutkového stavu, a proto také bylo jeho jednání nesprávně právně kvalifikováno. V této souvislosti uvedl, že soudy neakceptovaly jeho návrhy na doplnění dokazování (vypracování nového znaleckého posudku, výslech svědkyně L. H.) a rovněž v řízení před soudy nebyl jako důkaz proveden obsah inkriminovaných časopisů, ačkoli tyto v rámci šetření věci dobrovolně vydal a soudy k jejich obsahu, přes uvedené, přihlédly. Ke znaleckému posudku vypracovanému k jeho osobě dovolatel uvedl, že příslušný znalec se dostatečně nevypořádal s anamnézou psychosociální, zdravotní ani trestní a poukázal i na to, že od roku 2002 trpí benigní prostatou a erektivní disfunkcí. Poukázal také na svůj nedobrý vztah s některými svědky, na které v minulosti podal oznámení pro přestupky, kterých se vůči němu dopouštěli formou schválností a dál poukázal i na jejich další jednání snižující věrohodnost jejich výpovědí. Uzavřel s tím, že soudy obou instancí přistupovaly k jím vedené obhajobě apriori jako nevěrohodné a nesprávné, zatímco k tvrzením označených svědků apriori přistoupily jako k věrohodným a pravdivým. Při současném konstatování, že postupem orgánů činných v trestním řízení byla porušena ustanovení § 2 odst. 2, 5 tr. ř. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) v souladu s ustanovením § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil citovaný rozsudek (správně usnesení) Krajského soudu v Brně v celém rozsahu a stejně tak i jemu předcházející (citovaný) rozsudek Okresního soudu v Prostějově a věc přikázal posledně jmenovanému soudu k opětovnému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že dovolatel poukázal na to, že meritorní rozhodnutí bylo vydáno na základě neúplně a nesprávně zjištěného skutkového stavu, a proto také byla věc nesprávně právně kvalifikována. Přitom takto vedenými námitkami se zabýval i soud druhého stupně v dostatečné míře s logickými závěry, které vycházejí z obsahu provedeného dokazování. Proto také takto vedené námitky nelze úspěšně podřadit pod dovolatelem zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když nelze akceptovat ani jeho výhrady procesního typu v souvislosti se zabezpečením jeho práva na obhajobu. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby takto podané dovolání Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr. ř.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich spolehlivém základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu předmětných skutků, které jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění, když soudy provedené důkazy hodnotily jednostranně v jeho neprospěch a stejně tak poukázal na neúplnost ve věci vedeného dokazování. V uvedených směrech však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto, proč uvěřily výpovědím jednotlivých (označených) svědků a proč je také pokládají za věrohodné. Stejně tak vysvětlily odpovídajícím způsobem, proč neakceptovaly návrhy dovolatele na doplnění dokazování. Námitky vznesené dovolatelem tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 6. ledna 2010

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka