Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 5269/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobce se odmítá.

S t r u č n é   o d ů v o d n ě n í  ( ) :

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4.8.2008 č.j. -120, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 20.3.2008 č.j. -100 ve věci samé [ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 714.093,- Kč (na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od 1.8.2006 do 31.3.2007 a na náhradě za ztížení společenského uplatnění) s úroky z prodlení], není přípustné podle ustanovení (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí o věci samé, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

Právní otázku počátku běhu dvouleté subjektivní promlčecí doby k uplatnění nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění (její zvýšení), která se podle ustanovení zák. práce (ve znění účinném do 31.12.2006 - srov. , ) odvíjí ode dne, kdy se poškozený dověděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou, která vychází z názoru, že ztížení společenského uplatnění vzniká v době, v níž je možné zdravotní stav poškozeného po úrazu, nemoci z povolání nebo jiném poškození na zdraví, popřípadě po jejich zhoršení, považovat za ustálený a v níž je tedy možné posoudit, jaký má změněný (zhoršený) zdravotní stav poškozeného prokazatelně nepříznivé důsledky pro životní úkony poškozeného, pro uspokojování jeho životních a společenských potřeb nebo pro plnění jeho společenských úkolů, a přistoupit k jeho bodovému ohodnocení. O škodě spočívající ve ztížení společenského uplatnění se tedy poškozený zpravidla dozví v době, kdy lze objektivně provést ohodnocení ztížení společenského uplatnění, neboť tehdy má poškozený k dispozici skutkové okolnosti, z nichž lze škodu zjistit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 1.11.2000 sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 36, ročník 2001, a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.10.2005, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 52, ročník 2006).

Zpochybňuje-li dovolatel možnost promlčení nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění zvýšeného podle ustanovení (nyní ) s poukazem na skutečnost, že „toto navýšení závisí pouze na úvaze soudu“, potom zaměňuje okamžik, kdy je možné tento nárok uplatnit poprvé (actio nata), s okamžikem jeho splatnosti po rozhodnutí soudu. Zatímco počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty k jeho uplatnění, se váže – jak bylo uvedeno již výše – k době, v níž je možné zdravotní stav poškozeného po úrazu považovat za ustálený a lze objektivně provést ohodnocení ztížení společenského uplatnění, splatnost nároku na náhradu zvýšenou podle ustanovení cit. vyhlášky (s ohledem na, že tento nárok může přiznat jen soud) nastává teprve uplynutím lhůty určené v pravomocném rozhodnutí soudu (srov. rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 12. 1991 sp. zn. 1 Cz 31/91, uveřejněný v Bulletinu Nejvyššího soudu ČR č. 1/1992). Dovodil-li proto odvolací soud, jak vyplývá z odůvodnění jeho rozsudku, že nárok žalobce na náhradu za ztížení společenského uplatnění uplatněný žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 30.3.2007 je promlčen, jestliže z výsledků provedeného dokazování vyplynulo, že „ztížení společenského uplatnění mohlo být poprvé ohodnoceno v roce 1999, (půl roku) poté, co byla provedena operace kubitalního kanálu pravého předloktí“, kdy „byl zdravotní stav žalobce v této souvislosti stabilizován a neprobíhaly již další změny ve smyslu zhoršení zdravotního stavu“, jde o závěr, který je s výše uvedenými obecně přijímanými právními názory konformní.

Způsobilým podkladem pro závěr o zásadním významu napadeného rozsudku po právní stránce ( ) nemohou být ani námitky, jimiž dovolatel – jak vyplývá z obsahu dovolání (srov. ) - zpochybňuje skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) vychází [že (od 1.8.2006) již není dána příčinná souvislost mezi pracovním úrazem žalobce a vznikem škody (ušlým výdělkem), neboť žalobce „je neschopným vykonávat (původní) práci v podzemí pro obecné onemocnění“ (zejména onkologický nález na krční uzlině v červenci 2005) a nikoliv pro pracovní úraz (poranění pravé ruky), a že tedy „poměry poškozeného zaměstnance (žalobce), které zde existovaly ke dni 31.7.2005 (tj. od doby, za kterou soudy naposledy posuzovaly poměry žalobce), se v mezidobí (podstatně) změnily, neboť žalobce by stejně, i kdyby nedošlo k pracovnímu úrazu, nemohl s ohledem na svůj zdravotní stav konat stejnou práci jako před vznikem škody a dosahovat tedy stejný výdělek jako před poškozením“], a nesouhlasí s postupem, jakým k nim odvolací soud dospěl. Podstatou těchto námitek je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak provedené důkazy hodnotil (jestliže dovolatel namítá, že „soud vzal za prokázány pouze závěry znalkyně MUDr. N.“, která navíc „je pouze posudkovým lékařem a není odborníkem na onemocnění specifická, a proto se nemohla vyjádřit k tomu, kdy u žalobce došlo k ustálení jeho zdravotního stavu po pracovním úrazu“, že soud „vůbec nevzal v úvahu lékařské zprávy, které byly ve prospěch žalobce“, ani „nevzal v úvahu potvrzení firmy K., T.“, a že „vyhodnocení důkazů, které provedl okresní i krajský soud, jsou zcela v rozporu i se znaleckým posudkem, který byl proveden v rámci řízení vedeného pod sp. zn. “). Kromě toho dovolatel vytýká soudům vadu řízení spočívající podle jeho názoru „v porušení základní zásady civilního procesu, a to práva na spravedlivý proces, které bylo u žalobce porušeno“. Vzhledem k tomu, že výše zmíněné výtky žalobce nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , ale dovolací důvody podle ustanovení a , nemohl dovolací soud správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska těchto dovolacích důvodů přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, případně že řízení trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezakládá přípustnost dovolání podle ustanovení [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7.3.2006, sp. zn. ,  které bylo uveřejněno pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení a nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto].

Z uvedeného je zřejmé, že napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu o věci samé nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalobce, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady, které by byly účelně vynaloženy na obranu jejího práva, nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 5. ledna 2010

JUDr. Zdeněk  N o v o t n ý, v. r.

předseda senátu