Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
+ 1 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (6)4B947F9A71A55905C1257A4E0065F12F.html
HTML · 16.92 KB
No categories available
25 Cdo 3738/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra, v právní věci žalobce České republiky – Ministerstva obrany, proti žalovaným 1) R. A., 2) J. B., 3) J. D., zastoupenému advokátem, jako opatrovníkem, 4) J. G., 5) R. H., zastoupenému justičním čekatelem K. s. v H. K., jako opatrovníkem, 6) P. R., a 7) L. S., zastoupenému advokátkou, o zaplacení 24.421,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 17 C 19/99 , o dovolání žalovaného č. 7) L. S. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. dubna 2007, č. j. 25 Co 381/2006 - 279, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 31. 1. 2006, č.j. 17 C 19/99 -219, zamítl žalobu na zaplacení částky 24.421,- Kč s příslušenstvím společně a nerozdílně vůči všem sedmi žalovaným a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud vzal za prokázané, že žalovaní jako vojáci základní služby sloužící u vojenského útvaru v N. se postupně v období června až července 1995 vloupávali násilím do skladu v objektu útvaru, kde odcizovali různý výstrojní materiál v celkové hodnotě nejméně 75.381,- Kč, a za tento skutek byli odsouzeni Okresním soudem v Hradci Králové pro trestný čin krádeže, spáchaný ve spolupachatelství. Po vrácení části materiálu zůstala škoda ve výši 54.712,- Kč, z níž neuhrazená částka 24.421,- Kč se stala předmětem žaloby. Soud věc posoudil podle § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 480/1992 Sb. , o hmotném zabezpečení vojáků a žáků škol ozbrojených sil a jejich odpovědnosti za škodu, a dovodil, že žalovaní odpovídají za škodu podle § 179 odst. 5 zákoníku práce , neboť ji způsobili jako vojáci základní služby v souvislosti s jejím výkonem. Rozsah jejich odpovědnosti má odpovídat míře zavinění každého z nich, a proto neodpovídají za škodu společně a nerozdílně, jak požadoval žalobce, ale každý podle míry svého zavinění. Protože žalobkyně v řízení neprokázala, jakou škodu způsobili jednotliví žalovaní, soud žalobu v plném rozsahu zamítl.
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 11. 4. 2007, č. j. 25 Co 381/2006 – 279, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 24.421,- Kč s 15 % úrokem prodlení od 25. 1. 1999 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, který postupoval podle zákona č. 480/1992 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, avšak nesprávně na uplatněný nárok aplikoval ustanovení zákoníku práce . Žalovaní se sice dopouštěli krádeží během výkonu základní vojenské služby, avšak tyto krádeže nelze považovat za výkon služby nebo úkon k tomu obvyklý. Odpovídají proto za škodu podle § 420 odst. 1 obč. zák., a to společně a nerozdílně podle § 438 odst. 1 obč. zák. Rozlišení míry účasti každého z nich pak má význam jen pro jejich vzájemné vypořádání podle 439 obč. zák. Na základě zjištění z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Hradci Králové se odvolací soud vypořádal s námitkou promlčení vznesenou sedmým žalovaným a s poukazem na R 32/1978 dospěl k závěru, že došlo ke stavení běhu promlčecí doby podle § 112 obč. zák., neboť právo žalobce na náhradu škody bylo v trestním řízení řádně uplatněno, přičemž odůvodněním usnesení krajského soudu ze dne 2. 6. 1997, č.j. 11 To 265/97 -174, není soud v občanskoprávním řízení vázán.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal sedmý žalovaný dovolání a jako dovolací důvod uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasí především se závěrem, že odvolací soud není vázán usnesením soudu vydaným v trestním řízení, v jehož odůvodnění je uvedeno, že se žalobce v trestním řízení řádně nepřipojil s nárokem na náhradu škody. Namítá, že v řízení nebylo zjištěno, jak se jednotliví žalovaní, popř. jejich skupinky, podíleli na vzniku škody, a podle jeho názoru nelze žalované uznat odpovědnými za celou škodu společně a nerozdílně, neboť nebyl jednoznačně určen rozsah odpovědnosti každého z nich. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k novému projednání a rozhodnutí.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že námitky dovolatele považuje za účelové a nesprávné. Plně se ztotožnila se závěrem odvolacího soudu, že občanský zákoník výslovně nestanoví, že škoda musí být způsobena společným jednáním více pachatelů, a navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl jako nedůvodné.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) vzhledem k ustanovení bodu 12. čl. II části první zákona č. 7/2009 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ), a po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení - a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , není důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatel uplatňuje jako důvod dovolání (§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. ), může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Ve smyslu ust. § 135 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. je soud v občanském soudním řízení vázán pouze výrokem trestního rozsudku o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal. Jinými výroky ani odůvodněním rozhodnutí vydaného v trestním řízení není soud v občanskoprávním řízení vázán. Nelze proto odvolacímu soudu vytýkat nesprávný právní názor, jestliže uvedl, že při svém rozhodování není vázán obsahem odůvodněním usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 6. 1997, č.j. 11 To 265/97 -174, a pro posouzení otázky řádného uplatnění nároku žalobce v trestním řízení si sám opatřil potřebný skutkový podklad. Právě z obsahu trestního spisu sp. zn. 3T 243/96 , zejména z protokolu o výslechu svědka majora O. K., ze dne 3. 8. 1995, ČVS: OVV-947/95, učinil odvolací soud skutkové zjištění, že právo žalobce na náhradu škody bylo řádně uplatněno s tím, že výše škody byla později písemně vyčíslena.
Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu pak představují dovolací důvod podle ust. § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, se ve smyslu ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. považuje výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s. ř. o. s. ř. , protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů, popř. přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, např. namítat, že soud měl jinak hodnotit určitý důkaz nebo že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.
Odvolací soud při svém rozhodnutí vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, řízení doplnil provedením listinných důkazů a jeho skutková zjištění tak mají oporu v provedených důkazech. Nelze mu tedy vytýkat, že by vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplynuly, nebo že by pominul podstatné skutečnosti, které byly v řízení prokázány. Dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. není naplněn.
Odvolací soud zcela správně vyložil ust. § 10 odst. 1 tehdy platného zákona č. 480/1992 Sb. a po právní stránce posoudil jednání žalovaných, jímž byla škoda způsobena, jako tzv. exces z plnění služebních povinností a bez přímé souvislosti s povinnostmi vojáků ve výkonu základní služby. Uplatněný nárok na náhradu škody proto posoudil správně podle ust. § 420 obč. zák.
Ust. § 438 odst. 1 obč. zák. stanoví, že způsobí-li škodu více škůdců, odpovídají za ni společně a nerozdílně. Podle odst. 2 toliko v odůvodněných případech může soud rozhodnout, že ti, kteří škodu způsobili, odpovídají za ni podle své účasti na způsobení škody.
Společná a nerozdílná odpovědnost více osob odpovědných za škodu má obecnou platnost pro všechny případy a vztahuje se nejen na případy, kdy škůdci způsobili škodu společným jednáním, ale i na případy, kdy jednotliví škůdci odpovídají za tutéž škodu na základě odlišných principů. Při škodě způsobené více subjekty dává zákon přednost pravidlu společné a nerozdílné odpovědnosti vůči poškozenému (§ 438 obč. zák.) s tím, že ve vzájemném poměru se škůdci vypořádají podle své účasti na způsobení škody (§ 439 obč. zák.). Nelze tedy dovolateli přisvědčit, že žalovaní neodpovídají společně a nerozdílně za celou škodu a že měl být stanoven rozsah odpovědnosti ve vztahu ke každému z nich jednotlivě.
Rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný, dovolací soud proto dovolání žalovaného zamítl (§ 243b odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 věty první a § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť žalovaný s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobci v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. prosince 2009
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu