Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 4471/2009

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Strakonicích usnesením ze dne 21. 8. 2008, č.j. -140, odmítl podle odvolání žalovaného ze dne 11. 4. 2008 proti rozsudku pro zmeškání Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 21. 1. 2008, č.j. -117, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 41.030 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 6. 1. 2009, č.j. -148, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné podle a uplatňuje dovolací důvody podle i b) Dovolatel rekapituluje průběh řízení a namítá, že nedošlo k naplnění veškerých náležitostí pro vydání rozsudku pro zmeškání. Usuzuje, že soud nezjistil podstatné skutečnosti rozhodné pro posouzení neúčinnosti doručení uložením a tím dospěl k nesprávným závěrům. Žalovaný má za to, že doručení předvolání k jednání a rozsudku uložením bylo neúčinné, přičemž argumentaci staví na svých skutkových tvrzeních. Navrhl, aby dovolací soud podle odložil vykonatelnost napadeného rozsudku, a poté usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle článku II bodu 12 věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 7. 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Protože napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 6. 1. 2009, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen „ “).

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou - účastníkem řízení ve lhůtě uvedené v ustanovení , řádně zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle , ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem ), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení až

Dovolání v této věci není přípustné podle ustanovení , neboť usnesení o odmítnutí odvolání není rozhodnutím ve věci samé.

Ustanovení , a nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o odmítnutí odvolání podle v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení , neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li soud prvního stupně podle ustanovení odvolání pro opožděnost.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo odmítnuto odvolání pro opožděnost, není přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003, pod  poř. č. 41). Na tom nic nemění ani okolnost, že odvolací soud nesprávně poučil účastníky o tom, že dovolání proti jeho usnesení je přípustné.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle věty první  a

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a , neboť žalovaný nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobci v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. prosince 2009

JUDr. Robert  Waltr, v. r.

předseda senátu