Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3130/2009

U S N E S E N Í

I.         Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalované proti  v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Olomouci poté, co Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 19. listopadu 2008, č. j. -171, zrušil jeho rozsudek ze dne 8. února 2007, č. j. -140, v části, v níž jím byl rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. dubna 2006, č. j. -115, změněn tak, že žaloba o zaplacení částky 212.762,20 Kč byla zamítnuta, potvrdil shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, kterým bylo žalované uloženo tuto částku jako smluvní pokutu za prodlení se zaplacením kupní ceny za dodané zboží sjednané smlouvou ze dne 9. dubna 1996, č. 00790-96, žalobkyni zaplatit, není přípustné dle ust. , protože ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil. Dovolání v rozsahu směřujícím proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé  nebylo shledáno přípustným ani podle ust. , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Z vylíčení uplatněných dovolacích důvodů je zřejmé, že dovolatelka spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí jednak ve skutečnosti, že v době vydání napadeného rozhodnutí již podle informací, jež má k dispozici, nebyla žalobkyně v řízení aktivně legitimována, protože v průběhu předchozího dovolacího řízení měla pohledávku, jež je předmětem řízení, postoupit společnosti O., a.s., dále v posouzení, zda a kdy se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením sporných faktur, když tato otázka byla posuzována odvolacím soudem v jiné věci rozdílně, a konečně v tom, že se soudy nezabývaly, zda a kdy byly předmětné faktury žalované doručeny. Žádná z těchto otázek však nečiní napadené rozhodnutí zásadně právně významným.

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( věta první ), je pak možné  - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak  nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Námitka, že v době, kdy ve věci rozhodl odvolací soud, již nebyla žalobkyně v řízení aktivně legitimována, protože pohledávku, jež je předmětem řízení, postoupila, není přípustná s ohledem na ustanovení , podle něhož v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé. Aktivní legitimace žalobkyně zcela jednoznačně vyplynula z provedeného dokazování a mezi účastníky byla nesporná. V průběhu předchozího řízení nebyla přednesena žádná tvrzení a navrženy žádné důkazy o opaku, a jde tak o zcela novou skutečnost.

Pro posouzení přípustnosti dovolání podle ustanovení jsou nevýznamné námitky, že odvolací soud se nedostatečně zabýval zjišťováním, zda a kdy se žalovaná dostala do prodlení a zda jí byly doručeny předmětné faktury, protože jde o námitky podřaditelné pod dovolací důvod podle ustanovení , jehož prostřednictvím nemůže být přípustnost dovolání podle založena.

Za tohoto stavu by tedy zásadní právní význam napadeného rozhodnutí mohla založit pouze skutečnost, pokud by odvolací soud řešil dovolatelkou vymezenou otázku, tj. posouzení, zda a kdy se dostala žalovaná do prodlení, v rozporu s hmotným právem. O takovou situaci však dle názoru dovolacího soudu nejde. Dovolatelka nevznáší vůči právnímu posouzení žádnou konkrétní výtku a pouze poukazuje na to, že tato otázka je odvolacím soudem posuzována rozdílně. Dospěl-li však odvolací soud na základě zjištěného skutkového stavu k závěru, že mezi účastníky byla smlouvou ze dne 9. dubna 1996, sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částek neuhrazených ke dni splatnosti uvedenému na jednotlivých fakturách vystavených žalobkyní, na němž své rozhodnutí založil, přičemž v zásadě převzal právní posouzení tohoto ujednání Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 19. listopadu 2008, č. j. -171, nelze mu vytknout, že by tyto otázky řešil v rozporu s ustanovením a 2 , a posouzení obsahu dohody účastníků má nadto dopad pouze na projednávanou věc.

Lze proto uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání  ( , věta první ), jako nepřípustné  odmítl  [ , věta první a ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř, protože dovolání žalované bylo odmítnuto. Vznikla jí tak povinnost nahradit žalobkyni její náklady řízení, sestávající z odměny advokáta za zastoupení v řízení v jednom stupni (dovolací řízení) určené podle ustanovení , bodu 6., , , a vyhl. č. , ve znění účinném od 1. září 2006 částkou 10.000,- Kč, z paušální  náhrady ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení , ve znění účinném od 1. září 2006, a z 19% daně z přidané hodnoty ve výši 1.957,- Kč, celkem tedy částku ve výši 12.257,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat

výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 17. prosince 2009

JUDr. Miroslav  G a l l u s

předseda senátu