Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
15 C 191/2022-18
Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Drahorádovou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO,
sídlem adresa, obec a číslo - část obce
proti
žalovaný: ; celé jméno žalovaného, datum narození,
bytem adresa, obec
- o zaplacení 7.104 Kč s příslušenstvím (úvěr)
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5 600 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 3 000 Kč od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 204 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5 600 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 3 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 204 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 6 204 Kč s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč a dále smluvní pokuty ve výši částka a zákonný úrok z prodlení z částky 3 000 Kč od datum do zaplacení. Žalobce uvedl, že je oprávněným poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 169 odst. 1 ZoSÚ, a je vedený v Seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeném Českou národní bankou. Žalobce poskytl dlužníkovi dne datum na základě jeho žádosti ze dne datum spotřebitelský úvěr ve výši 3000 Kč splatný původně dne datum. Úvěr byl poskytnut na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobcem a žalovaným. Za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal uhradit žalobci sjednaný poplatek, jehož výše je specifikována dále v žalobním petitu. Žalovaný úvěr ve sjednané lhůtě žalobci nevrátil, kdy tak neučinil ani po řadě urgencí a upomínek ze strany žalobce. Žalobci tak nezbylo, než se obrátit na soud s tímto návrhem, který odůvodňuje následovně. Před poskytnutím úvěru žalovanému žalobce nejprve posoudil dlužníkovu schopnost poskytnutý úvěr splácet, a to s řádnou pečlivostí v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , zákona o spotřebitelském úvěru. Metodika posouzení úvěruschopnosti aplikovaná žalobcem vychází jednak z jeho vnitřních předpisů, jež byly vyhodnocovány ze strany ČNB v rámci řízení o udělení licence nebankovního poskytovatele spotřebitelských úvěrů, dále pak z ostatních doporučení ČNB, konkrétně z jejich benchmarků a dále z individuálních stanovisek ČNB přímo adresovaných žalobci. Posouzení úvěruschopnosti se skládá z celé řady jednotlivých kroků. Tyto jsou v konkrétní podobě včetně přesných číselných hodnot k dispozici v příloze (důkazu) nazvané "Skóringová karta" a současně blíže popsány níže. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalobce provedl jako první krok tzv. preskóring. Tento primárně vychází ze statistického modelu, reflektujícího dlouhodobě získávaná faktická data, která mají vliv na posouzení úvěruschopnosti. Na základě tohoto statistického modelu byla žalobcem vyhodnocena řada relevantních, individuálních parametrů, vztahujících se přímo k osobě žalovaného a jeho žádosti. V rámci tohoto kroku žalobce posuzuje např. věk žadatele, obec a kraj bydliště, kvalitu a časovou osu žádosti, apod. Konkrétní parametry včetně jejich vyhodnocení jsou obsaženy ve skóringové kartě. Na tomto základě získal žalovaný v rámci algoritmu žalobce skóre, které převyšuje práh ve výši 355, který je první nutnou podmínkou pro poskytnutí úvěru. Žalobce tak v důsledku kladného výsledku přikročil k dalšímu postupu v rámci posuzování žalovaného, resp. jeho schopnosti poskytnutý úvěr splatit. Žalobce si od žalovaného dále vyžádal potvrzení o příjmech žalovaného formou výplatní pásky vydané zaměstnavatelem / daňovým přiznáním / výpisem z bankovního účtu. Žalovaný poskytnul žalobci tyto doklady k doložení svých příjmů, které žalobce dále přikládá jako důkaz k doložení svých tvrzení: výplatní páska za období číslo, výplatní páska za období číslo, výplatní páska za období číslo. Z těchto podkladů žalobce vypočetl průměrný čistý měsíční příjem žalovaného ve výši minimálně 36567 Kč. Žalobce tedy disponuje doklady o příjmech žalovaného za 3 období, z čehož ověřil, že příjem žalovaného nepochází výhradně z dávek od státu, ale z jeho pracovní činnosti. Informace o výdajích žalovaného žalobce získal jednak dílem z prohlášení žalovaného a dále pak ze statistického modelu, který vychází z dat publikovaných Českým Statistickým Úřadem. Výše uvedený postup reflektuje jak požadavky zákona a ustálené judikatury, tak závěry odborné literatury. Reprezentativní je např. Rozsudek anonymizováno č. j. číslo jednací, který hovoří o tom, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nemá spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele, ale tyto informace vhodně ověřit, resp. podepřít jejich obsah. Odpověď na otázku, jak tyto údaje, tj. informace poskytnuté spotřebitelem, ověřovat, poskytuje komentář k zákonu o spotřebitelském úvěru (příjmení, jméno. Zákon o spotřebitelském úvěru: komentář. V obec: C.H. Beck, 2017. Beckova edice komentované zákony. ISBN tel. číslo číslo), konkrétně pak část věnována § 86 zmíněného zákona. Žalobcem zvolené řešení koresponduje se závěry obsaženými v citovaném komentáři:„ Nežli spoléhat na údaje sdělené spotřebitelem a ty případně korigovat podle statisticky podložených modelů, považujeme za účelnější využít statisticky podložený model, jehož výstup je korigován v případě, že spotřebitel informuje poskytovatele, že má nějaké neobvyklé výdaje (například nadstandardně vysoké výdaje na životně důležité léky).“ Žalobce při výpočtech nezbytných pro posouzení úvěruschopnosti tedy vedle ostatního (tj. informací poskytnutých ze strany žalovaného) vychází z pravidelně zveřejňovaných dat ČSÚ. Tato data konkrétně a individuálně žalobce aplikuje vždy osobu daného spotřebitele, v tomto případě žalovaného, a to podle hledisek, která ČSÚ ve svých statistikách rozlišuje (např. věk, bydliště, apod.). Po zohlednění výše uvedených faktů žalobce výpočtem a porovnáním individuálních dat zjistil a ověřil měsíční výdaje žalovaného ve výši 15000 Kč za bydlení a energie a částka na osobní výdaje. Za účelem zjištění dosavadního plnění závazků ze strany žalovaného a rovněž za účelem zjištění případné míry zadluženosti (tj. výše potenciálních měsíčních splátek žalovaného) žalobce vedle ostatního provedl: lustraci centrální evidence exekucí (0 záznamů, datum dotazu datum 12:33:39, viz přiložený důkaz – výpis exekucí), lustraci insolvenčního rejstříku (0 záznamů, datum dotazu datum 12:14:21, viz přiložený důkaz - záznam ve skóringové kartě), ověření úvěrové zprávy z registru úvěrů REPI (datum dotazu datum 12:33:34), který provozuje Společnost CRIF- právnická osoba (viz přiložený důkaz - záznam ve skóringové kartě), registru exekucí a insolvenčním rejstříku neměl žalovaný žádný záznam. Z registru REPI pak žalobce vzal v potaz především informaci o výši pravidelných měsíčních splátek žalovaného, se kterými žalobce dále počítal na výdajové stránce dlužníka (žalovaného), přičemž jako pravidelné měsíční splátky byla u žalovaného zjištěna částka 0 Kč. Dále byl v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobcem provedeny propočty životního minima a volných prostředků dlužníka (žalovaného) ve vztahu k jeho schopnosti úvěr splácet metodou zátěžového testování negativních scénářů na schopnost splácet úvěr (např. ztráta zaměstnání, záporná amortizace úrokových sazeb apod.), a to vždy, tj. u každého jednoho modelu, s kladným výsledkem. Ve všech scénářích (celkem bylo zvažováno 5 scénářů), které byly žalobcem zvažovány, by žalovaný disponoval nezbytnými prostředky na splacení žalovaného úvěru i za situací, kdy by se mu příjem snížil, zvedly by se úrokové sazby, apod. Postup výpočtu je opět podrobně rozveden v přiložené skóringové kartě, na niž žalobce důkazně odkazuje. Žalobce před poskytnutím předmětného úvěru řádně a důkladně posoudil úvěruschopnost žalovaného, to vše v souladu s požadavky, které jsou na něj v tomto směru kladeny. Na věc bude aplikován zákon č. 257/2016 Sb. , zákon o spotřebitelském úvěru, který v ustanoveních § 84 odst. 1 ) a 2) a § 86 odst. 1 ) ukládá poskytovateli úvěru od spotřebitele zjistit a ověřit informace v přiměřeném rozsahu. Přiměřenost je mimo jiné dána rovněž výši poskytnutého úvěru, když zcela jiné požadavky budou kladeny na úvěr v řádu nižších jednotek tisíc a jiné (zásadně vyšší) na úvěr dosahující řádu statisíců či snad milionů. Již zmíněná související judikatura (Rozsudek anonymizováno č. j. číslo jednací), hovoří o tom, že poskytovatel úvěru nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele, ale tyto informace má vhodně ověřit, resp. podepřít jejich obsah. K možným způsobům ověření se vyjadřuje rovněž již citovaná literatura (výše uvedený komentář k zákonu o spotřebitelském úvěru), obsahující závěr, že:„ …považujeme za účelnější využít statisticky podložený model, jehož výstup je korigován v případě, že spotřebitel informuje poskytovatele, že má nějaké neobvyklé výdaje (například nadstandardně vysoké výdaje na životně důležité léky).“ Žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel mimo jiné z: 1. z konkrétních podkladů a informací mu poskytnutých přímo žalovaným (např. výplatní páska, údaje o výdajích, apod.); 2. z konkrétních podkladů a informací zjištěných o žalovaném ze strany žalobce (výpisy z registru dlužníků, exekučního rejstříku, insolvenčního rejstříku, apod.); 3. z objektivních statistických údajů individuálně konkretizovaných k osobě žalovaného (údaje ČSÚ, apod.); 4. z preskóringového modelu žalobce aplikovaného na subjektivní (individuální) údaje žalovaného; 5. propočtů negativních scénářů. Veškeré tyto údaje byly vzájemně validovány a až na základě kladného vyhodnocení žalobce poskytl žalovanému úvěr. Jinými slovy lze konstatovat, že žalobce při posuzování úvěruschopnosti vycházel jak z údajů a podkladů mu poskytnutých žalovaným, dále z údajů a podkladů získaných o žalovaném ze strany žalobce, statistických modelů reflektujících individuální údaje žalovaného, řady propočtů a vzájemné validace získaných dat. Tímto postupem bylo vyhověno požadavku na posouzení schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet, a to dle názoru žalobce dokonce nad povinný rámec přiměřenosti. Totožnost žalovaného žalobce před poskytnutím úvěru vícekrokově ověřil. Předně po odeslání žádosti o úvěr ze strany žalovaného prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes síť internet žalobce žalovaného požádal o zaslání registrační a ověřovací platby ve výši 1 Kč z bankovního účtu žalovaného spolu s žalobcem vygenerovaným variabilním symbolem, což žalovaný učinil. Ověřovací platba ve výši 1 Kč byla odeslána dříve z toho důvodu, že žalovaný si u žalobce požádal o úvěr již dříve a ověřovací poplatek žalobce požadoval před první poskytnutou smlouvu a pak případně při každé změně čísla bankovního účtu žalovaného. Touto platbou žalovaný potvrdil svou totožnost, kdy jméno vlastníka bankovního účtu na bankovním výpise se shodovalo se jménem v žádosti a v zaslaném OP. Totožnost byla dále ověřena z občanského průkazu žalovaného, jehož kopie tvoří rovněž přílohu tohoto návrhu. Žalovaný do dnešního dne na úhradu úvěru ničeho neuhradil. Dle uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru a jejího článku 7.4. žalobce odeslal žalovanému doporučeně prostřednictvím poštovní zásilky dvě upomínky k úhradě (upomínky jsou přílohou tohoto návrhu). S těmito upomínkami žalobci v důsledku prodlení žalovaného vznikly prokazatelné náklady na jejich odeslání – administrativní zátěž, poštovné, doručení upomínek přepravci, apod. Za tyto upomínky byla dle uzavřené úvěrové smlouvy a tedy vzájemné dohody žalobce a žalovaného naúčtovaná náhrada vynaložených nákladů s nimi spojenými stanovené vypočtenou částkou ve výši 450 Kč, resp. 650 Kč Tyto částky zohledňují především časovou náročnost přípravy těchto upomínek a k tomu další související náklady, jako jsou například náklady na jejich odeslání naším pracovníkem, poštovné, apod. V důsledku toho, že žalovaný na upomínky nereagoval, byl žalobce v důsledku porušení povinností žalovaného nucen předat pohledávku k inkasnímu řízení. Za toto byla dlužníkovi naúčtována dle čl. 7 smlouvy o spotřebitelském úvěru dohodnutá náhrada nákladů na toto pověření ve výši 1500 Kč. příjmení představuje především poplatek inkasní agentuře na úhradu jejích nákladů - korespondence, telefonáty, administrativa, služby dodavatelům a inkasní pracovníci v terénu, apod. Dalšími náklady jsou pak částky vynaložené na odesílání SMS a emailových upomínek a telefonování dlužníkovi po splatnosti. Tyto náklady představují jen toliko žalobcem vynaložené a již zaplacené sumy za účelem kontaktování dlužníka ve snaze se s ním domluvit na splacení jeho dluhu. Přesný výpočet všech účelně vynaložených nákladů je přílohou tohoto návrhu, na kterou tímto důkazně odkazujeme. Z procesní opatrnosti uvádíme, že žádné z těchto nákladů by nevznikly, kdyby žalovaný dodržel podmínky uzavřené smlouvy, případně dlužnou částku uhradil po několikanásobném (opakovaném) upomínání prostřednictvím SMS, emailů a telefonátů - všechny tyto činnosti byly uskutečněni ještě v době před odesláním písemných upomínek, resp. předáním věci inkasní agentuře, kdy k těmto krokům jsme byli přinuceni až v důsledku nečinnosti dlužníka. Dlužník svůj dluh neuhradil, nedodržel převzatý závazek, kdy v důsledku porušení smlouvy dlužníkem vznikly náklady navíc, které žalobce tedy musel vynaložit výhradně v důsledku porušení povinnosti ze strany žalovaného a nyní je tedy povinností žalovaného tyto v důsledku svého jednání uhradit, to vše v dohodnuté výši. Nutno podotknout, že i výše všech těchto nákladů byla předmětem zkoumání ze strany ČNB. Žalovaný se zavázal uhradit žalobci za poskytnutí úvěru sjednaný poplatek. Žalobce si dovoluje zdvořile upozornit, že sjednaný poplatek je vždy výhradně jednorázový a v čase za žádných okolností dále neroste, a to ani v případě prodlení žalovaného s úhradou úvěru. Z důvodu opatrnosti tak žalovaný zdvořile konstatuje, že na takto sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru nelze aplikovat judikaturu Nejvyššího soudu zabývající se výší úroku ve vztahu k hodnotě vzájemného plnění (např. rozhodnutí sp. zn. 4 Tdo 416/2013 ). Jak již bylo uvedeno výše, pak sjednaný poplatek je jednorázový a pevný. Nejedná se tedy o úrok, jehož výše by v průběhu času v důsledku prodlení žalovaného rostla. Naopak je dle názoru žalobce potřeba vzít v potaz, že v tomto případě se jedná o specifický segment trhu, kdy je půjčována v absolutní hodnotě sice poměrně nízká částka. Naproti tomu však, ale stojí fixní náklady žalobce především na posouzení úvěruschopnosti dlužníka, spočívající zejména v odměnách pracovníků, poplatků za dotazy do registrů apod., kdy tyto jsou nezávislé na výši zapůjčené částky a žalobce je z výnosu z poplatku musí pokrýt. Lze tak uzavřít, že poplatek za poskytnutí úvěru, na kterém se žalovaný a žalobce dohodli, je zákonný a přiměřený. Z výše uvedeného se domníváme, že jsme úvěruschopnost žalovaného posoudili s náležitou odbornou pečlivostí ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , kdy jsme vycházeli především z dokladů poskytnutých spotřebitelem, nezávislých úvěrových a exekučních registrů a nespoléhali jsme se jen na spotřebitelova prohlášení, ale naopak jsme od spotřebitele vyžadovali aktivní účast a doložení tvrzených skutečností. Dále dlužník nesplnil své povinnosti ze smlouvy z článku 7.2 a 7.3. a proto mu byla naúčtována smluvní pokuta v souladu s článkem 7.2. ve výši dvakrát 450 Kč. Celková výše smluvní pokuty ve smyslu Zákona o spotřebitelském úvěru je tak 900 Kč, což činí 30% jistiny, čímž bylo vyhověno dikci §121 ZoSÚ. Dlužník se podpisem smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku zavázal tento úvěr vrátit společně s poplatkem za poskytnutí ve výši 3204 Kč. Dlužníkovi byla dne datum odeslána upomínka a výzva k zaplacení. Potvrzení podání upomínky od obec Pošty je přílohou tohoto návrhu.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutkové tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.
3. Jelikož žalobce již v žalobě samé souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, vyzval soud žalovaného, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř. ). Vzhledem k tomu, že se žalovaný ve stanovené lhůtě k navrhovanému postupu soudu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.
4. Soud provedl dokazování těmito listinami - Smlouvou o spotřebitelském úvěru, předsmluvními informacemi, zprávou o posouzení úvěryschopnosti žalovaného, výplatními páskami žalovaného, fokokopií občanského průkazu žalovaného, výpisem z centrální evidence exekucí, potvrzením o platbě, rozpisem účelně vynaložených nákladů na upomínky, upomínkami k úhradě dluhu, poslední výzvou před žalobou, podacím lístkem. Tyto listin y prokazují, že žalobce uzavřel se žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl bankovním převodem na účet žalovaného č. bankovní účet dne datum peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč. Žalovaný byl dle smlouvy povinen poskytnutý úvěr splatit do 30 dnů spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč. Žalovaný však v době splatnosti pohledávku neuhradil, žalobce proto žalovanému zaslal dvě upomínky k zaplacení úvěru a poté věc předal k vymáhání inkasní agentuře. V souladu s čl. 7 Smlouvy tak vznikl nárok na náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 450 Kč za první upomínku, ve výši 650 Kč za druhou upomínku a ve výši 1 500 Kč jako poplatek za náklady spojené s předáním a úhradou za vymáhání inkasní agentuře. V souladu s čl. 7 Smlouvy dále vznikl žalobci nárok na smluvní pokutu ve výši 2x 15 % jistiny úvěru, tedy celkem ve výši 900 Kč. Žalovaný přes opakované výzvy žalobce na dlužnou částku ničeho neuhradil.
5. Poskytovatel úvěru splnil zákonnou povinnost a posoudil úvěruschopnost žalovaného, tedy schopnost splácet. příjmení rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného, ověřil informace poskytnuté žalovaným oproti dokladům předloženým žalovaným. Ověření úvěruschopnosti žalovaného vyplývá ze zprávy o posouzení úvěryschopnosti žalovaného, výplatních pásek žalovaného a výpisu z centrální evidence exekucí. Žalovanému byly řádně vysvětleny všechny předsmluvní informace, byly mu vysvětleny důsledky prodlení se splácením dlužné částky.
6. Jelikož byla smlouva o úvěru, ze které ze žalobce domáhá plnění, byla uzavřena dne datum, posuzoval soud věc podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“).
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
9. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.
10. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že účastníci řízení uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Žalobce na základě této smlouvy žalovanému poskytl částku 3 000 Kč, kterou měl žalovaný žalobci vrátit do 30 dnů společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč. Žalovaný nesplnil svoji povinnost splatit dluh tak, jak se zavázal ve smlouvě o úvěru a úvěr se stal splatným. V dané procesní situaci bylo na žalovaném, aby tvrdil a následně taktéž i důkazně prokázal, že žalobci žalobní pohledávku, byť částečně, uhradil. Žalovaný byl v řízení zcela pasivní, tuto skutečnost netvrdil a ani z provedeného dokazování toto nevyplývá. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil svou synallagmatickou povinnost vyplývající ze sjednané smlouvy, soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci jistinu úvěru ve výši 3 000 Kč, sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 a sjednaný poplatek za vymáhání pohledávky ve výši 2 600 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil povinnost poskytnutý úvěr řádně vrátit, vzniklo žalobci v souladu s čl. 7 Smlouvy právo na zaplacení smluvní pokuty. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 900 Kč.
11. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.
12. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. , podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože byl žalobce ve věci plně úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z paušální náhrady dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 200 Kč za 2 úkony (výzva k plnění a sepis žaloby) po 100 Kč, celkem tedy 600 Kč.
13. Lhůty k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. jako třídenní.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. )
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.