Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

219 C 185/2021

Potvrdené rozhodnutím 28 CO 133/2022-80
„Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudkyň Mgr. Aleny Zemkové a Mgr. Šárky Hájkové ve věci žalobkyně: [[osobní údaje žalobkyně]] sídlem [[adresa]] zastoupená advokátem [[anonymizováno]] [[jméno]] [[jméno]] sídlem [[adresa]] proti žalovanému: [[osobní údaje žalovaného]] bytem [[adresa]] zastoupený opatrovníkem [[příjmení]] [[jméno]] [[příjmení]] sídlem [[adresa]] o zaplacení 19 237,92 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 28. března 2022, č. j. 219 C 185/2021-59, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku I. a III. potvrzuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2 226,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně."

Okresní soud v Kladně rozhodl soudcem JUDr. Jaroslavem Lockenbauerem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa

o zaplacení 19 237,92 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 400 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 400 Kč od 11. 4. 2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 8 837,92 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 237,92 Kč od 9. 1. 2020 do 10. 4. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 837,92 Kč od 11. 4. 2021 do zaplacení a rozdílu zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 10 400 Kč od 11. 4. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 400 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 400 Kč od 11. 4. 2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 8 837,92 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 237,92 Kč od 9. 1. 2020 do 10. 4. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 837,92 Kč od 11. 4. 2021 do zaplacení a rozdílu zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 10 400 Kč od 11. 4. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společnost právnická osoba) a žalovaným byla dne 16. 12. 2019 prostřednictvím elektronických prostředků uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 400 Kč. Žalovaný však poskytnutý úvěr nevrátil a nezaplatil ani sjednaný poplatek ve výši 8 837,92 Kč. Před uzavřením smlouvy byla úvěruschopnost žalovaného ověřována v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, CRKI a EUCB.

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že žalobkyně před uzavřením smlouvy neověřila úvěruschopnost žalovaného. Poplatek za zpracování úvěru svou výší odporuje dobrým mravům, neboť je nepřiměřený a neodůvodněný. Žaloba by tak měla být zamítnuta.

3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků ( , , /dále jen „ “ /).

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Ze smlouvy o úvěru a výpisu z účtu bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 16. 12. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě téhož dne právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému na jeho bankovní účet částku ve výši 10 400 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8 837,92 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávky a oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni a že žalovaný byl o tomto informován. Z předžalobní výzvy a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o zaplacení.

7. Ze žalobkyní předložených důkazů nevyplynulo, že by žalobkyně u žalovaného ověřovala s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr splácet.

8. Podle , (dále jen „ “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle , odst. 2 , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu , o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora ze dne

5. 3. 2020 ve věci C -679/18).

11. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. , odst. 3 v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla. V tomto směru žalobkyně sice uvedla určitá tvrzení, ale neposkytla k nim jediný důkaz. Žalobkyně tak neprokázala, že skutečně a případně jak konkrétně ověřovala např., zda má žalovaný dluhy, exekuci či případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení, jaké má příjmy a výdaje apod. (srov. shodně rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2018 č.j. -101).

12. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvy jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti ( ). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

13. Soudní dvůr EU ve věci Banco Espaňol (C -618/10 z 14.6.2012) uvedl, že směrnice 93/13 brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní.

14. Právní předchůdkyně žalobkyně však žalovanému poskytla částku 10 400 Kč, přičemž jí ani žalobkyni dosud nevrátil ničeho. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje , o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení ust. , o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalovaného, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu , ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i výše uvedená judikatura ESD. V daném případě se tak žalovaný na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, co do částky 10 400 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky 10 400 Kč představující nesplacenou jistinu, vrátit.

15. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. ve spojení s  a , též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 11. 4. 2021. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne 3. 4. 2021 s určením data splatnosti do 3 dnů. Výzva byla žalovanému dle doručena dne 7. 4. 2021 a ode dne následujícího po uplynutí 3 dnů je tak žalovaný v prodlení.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný byl ve věci úspěšnější pouze v nepatrném rozsahu, když rozdíl úspěchu žalovaného a úspěchu žalobkyně činil pouhá 4 %. Při výpočtu náhrady nákladů řízení zohlednil soud i příslušenství pohledávky (srovnej nález Ústavního soudu ČR ze dne 30. 8. 2010 sp.zn. , usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015 sp.zn. ). Soud tak vycházel z toho, že žalobkyně byla úspěšná co do částky 11 227,44 Kč (jistina + úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 28. 3. 2022), žalovaný co do částky 12 274,56 Kč (8 837,92 Kč + úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 237,92 Kč od 9. 1. 2020 do

10. 4. 2021 kapitalizovaný částkou 2 408,81 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 837,92 Kč od 11. 4. 2021 do 28. 3. 2022 kapitalizovaný částkou 852,31 Kč a rozdíl zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 10 400 Kč od 11. 4. 2021 do 28. 3. 2022 kapitalizovaný částkou 175,52 Kč).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze podat návrh na nařízení exekuce.