Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 5041/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 6. 2007, č. j. -116, k odvolání žalobce potvrdil rozsudek ze dne 24. 8. 2006, č. j. -67, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu na zaplacení 24.967,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a shodně s ním dovodil, že nárok žalobce na náhradu škody způsobené tvrzenými průtahy v řízení ( , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem) vedeném proti společnosti O. P., s. r. o., u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. není důvodný, neboť žalobce neprokázal příčinnou souvislost mezi délkou řízení a škodou spočívající ve ztrátě možnosti vymoci pohledávku, tedy že by bylo možné očekávat splnění dluhu dlužníkem při obvyklém běhu událostí, kdyby k nesprávnému úřednímu postupu (průtahům řízení) nedošlo. Z provedených důkazů bylo naopak zjištěno, že již ke dni podání žaloby v uvedené věci nedisponovala O. P., s. r. o., žádným majetkem, z nějž by bylo možno uspokojit žalobcovu pohledávku.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, ačkoliv je přesvědčen o jeho nepřípustnosti podle S poukazem na potřebu vytvořit si předpoklady pro podání ústavní stížnosti vytýká odvolacímu soudu nesprávnost závěru o nesplnění podmínky vztahu příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a újmou spočívající ve ztrátě vymožitelnosti pohledávky. Dovolatel podrobuje kritice průběh a způsob dokazování, nesouhlasí s hodnocením provedených důkazů, zejména výpovědi svědka B. ohledně insolvence dlužníka, předkládá vlastní skutkové hodnocení situace na straně dlužníka a poukazuje rovněž na vady předchozího i tohoto řízení. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) vzhledem k ustanovení čl. II bodu 12. části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen ), neboť dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 5. 6. 2007. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle , ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem ), pak odůvodnění obsahuje pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, aniž mu předcházelo rozhodnutí zrušovací, a nejde tak o přípustnost dovolání podle , b) ; dovolání tedy může být podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, a to zásadního významu.

Soudy obou stupňů v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. např. rozsudek NS ČR ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. , publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 1820, C. H. Beck) dovodily, že nedosáhl-li žalobce pro nečinnost soudu včasné přisouzení uplatněné pohledávky, bude odpovědnost státu za škodu - ušlý zisk ve výši uplatněné pohledávky - dána, jestliže by žalobce v případě včasného rozhodnutí se svým nárokem uspěl a jestliže by zároveň bylo také možno při obvyklém průběhu událostí očekávat splnění závazku. Jestliže pak dovolatel nesouhlasí se závěrem o nedostatku příčinné souvislosti mezi zjištěným nesprávným úředním postupem a vznikem škody spočívající ve ztrátě reálné možnosti vymoci pohledávku od svého dlužníka, vytýká odvolacímu soudu konkrétní zjištění, že dlužník žalobce nedisponoval majetkem či finančními prostředky, ze kterých by bylo možno pohledávku uspokojit, byť by rozhodnutí v jejich sporu bylo vydáno v přiměřené době. Obecně platí, že otázka existence vztahu příčinné souvislosti mezi škodnou událostí a vznikem škody je otázkou skutkovou nikoli právní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. , publikovaný v Souboru rozhodnutí NS ČR pod C 1025); žalobce pak skutečně závěr o nedostatku příčinné souvislosti vyvrací tím, že zpochybňuje správnost skutkových zjištění, na nichž je tento závěr založen. To však – při zvažované přípustnosti dovolání podle – nepřichází v úvahu (srov. rozhodnutí publikované pod č. 8 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1994). Nenapadá-li tedy žalobce svými dovolacími námitkami závěr právní (tím méně pak zásadně významný pro rozhodovací praxi soudů vůbec), nýbrž skutkový závěr soudu, který je výsledkem hodnocení důkazů provedených v řízení a který se vztahuje pouze ke skutkově jedinečné situaci daného případu, uplatňuje tak dovolací důvod podle , který však nelze uplatnit, protože dovolání není přípustné podle ani podle

Je tedy zřejmé, že napadený rozsudek není rozhodnutím, které by z hlediska uplatněných dovolacích námitek mohlo mít dopad do rozhodovací praxe soudů ve smyslu Dovolání žalobce tak směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. prosince  2009

JUDr. Petr  Vojtek, v. r.

předseda senátu