Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2768/2008

U S N E S E N Í

, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne

26. června 2007, č. j. -88, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.176,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám

Mgr. Pavla Pernického, advokáta se sídlem v Sušici, Nám. Svobody 2/I.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. června 2007, č. j. -88, kterým byl ve věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 2. března 2006, č. j. -33, není přípustné podle

a nebylo shledáno přípustným ani podle

písm. c/ , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ( o. s. ř).

Rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu   po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu

s hmotným právem. O rozhodnutí zásadního právního významu jde přitom tehdy, jestliže odvolací soud posuzoval právní otázku, která v projednávané věci měla

pro rozhodnutí ve věci zásadní význam, tedy byla pro rozhodnutí určující. Současně však musí rozhodnutí splňovat podmínku, že má zásadní právní význam i z hlediska rozhodovací činností soudů vůbec, tedy s obecným dopadem na případy obdobné povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. ,

a ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. , uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelství C. H. Beck, pod označením C 23/1

a C 71/1).

Dovolací námitka, že odvolací soud pochybil (tj. rozhodl v rozporu s hmotným právem), jestliže poměřoval vztah založený smlouvou o poskytnutí státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu ustanovením obč. zák., není opodstatněná. Nejvyšší soud se touto otázkou zabýval již ve svém rozsudku ze dne 24. 9. 2009, sp. zn. , a dospěl k závěru, že , o finanční, úvěrové

a jiné pomoci družstevní a individuální bytové výstavbě a modernizaci rodinných domků v osobním vlastnictví, coby speciální předpis - na rozdíl od podmínek vrácení stabilizačního příspěvku, stabilizační půjčky, případně bezúročné půjčky na složení členského podílu na družstevní byt zaměstnancem uvedených v vyhlášky - neupravuje podmínky vrácení příspěvku na individuální bytovou výstavbu komplexně. Aplikace , včetně jeho , coby obecného předpisu není tudíž v rozsahu podmínek vrácení příspěvku na individuální bytovou výstavbu speciální úpravou vyloučena. Od těchto závěrů nemá dovolací soud důvod odchylovat se ani v daném případě. Protože odvolací soud posoudil věc v intencích zmíněného právního názoru, nelze mu vytýkat, že otázku aplikovatelnosti obč. zák. na daný případ posoudil v rozporu s hmotným právem.

Správnost právního posouzení věci zpochybňuje žalobkyně dále námitkou,

že soudy obou stupňů nesprávně dovodily, že v řízení zjištěné skutečnosti

(tj, že nástavba rodinného domu byla prováděna svépomocně a práce byly přerušeny v důsledku podstatného zhoršení zdravotního stavu žalovaného a že poničení rekonstruovaného domu žalovaných povodní) umožňují uzavřít, že výkon jejího práva na vrácení příspěvku je v rozporu s dobrými mravy. Řešení této otázky především postrádá významový přesah do širšího kontextu soudní praxe, neboť úvaha, zda výkon práva žalobce je v rozporu s dobrými mravy, se odvíjí od posouzení všech zvláštností každého případu individuálně a závěry v konkrétním případě tak lze jen velmi obtížně zobecnit. Výklad pojmu „rozpor s dobrými mravy“, pak podal Nejvyšší soud České republiky ve svých rozhodnutích již opakovaně. Namátkou lze zmínit např. rozhodnutí ve věci sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 62/97, nebo

sp. zn. ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. , ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. , ze dne 24. 7. 2009). V nich bylo dovozeno,

že ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro použití korektivu „dobré mravy“ zákon nestanoví,

z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí

v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Za dobré mravy je třeba pokládat souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních.

Použití § 3 odst. 1 obč. zák. nelze vyloučit na základě úvahy, že výkon práva, který odpovídá zákonu, je vždy v souladu s dobrými mravy (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 5/2001, ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 16/1998, a ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. , uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 479/5).

Shodné závěry dovodil rovněž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, ve svazku 10, ročník 1998, pod č. 14. Za dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno

i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti.

Odvolací soud se uvedenými zásadami při svém rozhodování řídil a nerozhodl v rozporu s hmotným právem ani z hlediska vlastní aplikace § 3 odst. 1 obč. zák.

Lze uzavřít, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné a závěry, na nichž založil své rozhodnutí, jej nemohou činit zásadně právně významným. Dovolací soud proto dovolání žalobkyně odmítl, neboť směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný (§ 243b odst. 5 věty první a § 218

písm. c/ ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a Žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalovaným náklady, které jim vznikly

v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 4.590,- Kč ( . ve spojení s , ve spojení s , a ,

v platném znění), z dvou paušálních částek náhrad hotových výdajů po 300,- Kč ( a a 3 , v platném znění) a z částky 986,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny

za zastupování a náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, můžou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 16. prosince 2009

JUDr. Ivana   Z l a t o h l á v k o v á , v. r.

předsedkyně senátu