Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
6 C 88/2022-33
Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Teslíkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 94 866,06 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 80 319,04 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 10% od 9. 6. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Pokud se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 547,02 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 874,41 Kč a úroku ve výši 12,3% ročně z částky 92 631,06 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení a dalšího úroku z prodlení, který byl přiznán ve výroku I., žaloba se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 15 869,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta titul jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 80 319,04 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 10% od 9. 6. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Pokud se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 547,02 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 874,41 Kč a úroku ve výši 12,3% ročně z částky 92 631,06 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení a dalšího úroku z prodlení, který byl přiznán ve výroku I., žaloba se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 15 869,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [titul] [jméno] [příjmení].
1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 94 866,06 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 11 527,62 Kč za období od 24.1. 2019 do 22.5. 2020, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 874,41 Kč za období od 24.1. 2019 do 22.5. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 92 631,06 Kč od 17.9. 2021 do zaplacení a s úrokem 12,3 % ročně z částky 92 631,06 Kč od 29.1. 2021 do zaplacení. Uvedla, že se žalovanou uzavřela její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, se sídlem adresa, IČO, dne 24.1. 2019 smlouvu o úvěru s pojištěním splácet, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, který se zavázala splatit v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 1 788,81 Kč. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto v souladu se smluvními podmínkami úvěr ke dni 22.5. 2020 zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16.9. 2021 přešla pohledávka na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná přes upomínku dluh neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání soudu se bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.
3. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, se sídlem adresa, IČO, a žalovaná uzavřely dne 24.1. 2019 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – expres půjčka, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč s pevnou roční úrokovou sazbou 12,3 %.
4. Ve vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 16.6. 2022 předchůdkyně žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované hodnotili individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi. Kontrolovali veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR atd. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Dále se z tabulky posouzení úvěruschopnosti podává, že žalovaná uvedla svůj čistý příjem ve výši 11 713 Kč, tento příjem byl ověřen z běžného účtu vedeného u předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná dále uvedla, že je zaměstnána na dobu určitou, je vdaná, čistý příjem domácnosti uvedla ve výši 45 000 Kč, žije v pronajatém domě/bytě, nemá žádnou vyživovací povinnost. Dosavadní interní splátky činily 2 467,33 Kč.
5. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 23.6. 2020 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 22.5. 2020 a žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky 99 885,37 Kč do 8.6. 2020.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.9. 2021 uzavřené mezi společností právnická osoba jako postupníkem a žalobkyní jako postupitelem bylo zjištěno, že touto smlouvou postoupila společnost právnická osoba pohledávky, mimo jiné i pohledávku za žalovanou, jež je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno dne 29.9. 2021.
7. Z předžalobní upomínky ze dne 12.11. 2021, bylo zjištěno, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu.
8. Podle § 86 odst. 2 zák. č 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. V daném případě účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník , dále jen o.z., kterou žalobkyně uzavřela v postavení podnikatele, žalovaný v postavení spotřebitele. Přestože žalovaná byla v řízení nečinná a neuplatnila námitku neplatnosti smlouvy ve smyslu §87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , soud zkoumal, zda žalobkyně jako věřitel řádně prověřila úvěruschopnost žalované, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Soud se tak řídil aktuální praxí soudů k výkladu ustanovení o porušení povinnosti poskytovatele prověřit úvěruschopnost spotřebitele a důsledků z toho vyplývajících. Podle článku 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách a spotřebitelském úvěru členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
11. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3. 2020 ve věci C číslo jejímž předmětem je rozhodnutí o předběžné otázce k výkladu článků 8 a 23 výše uvedené směrnice, žádost o rozhodnutí byla podána rozhodnutím Okresním soudem v Ostravě ze dne 25.10. 2018 Soudní dvůr dospěl k závěru, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z daného tedy vyplývá, že soudy zkoumají splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti a její porušení pak posuzují podle § 588 zákona č. 89/2010 Sb. , o.z., podle kterého soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č.j. 1 As 30/2015 -39 publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015).
13. Soud proto hodnotil, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením uvedené smlouvy o úvěru řádně prověřila schopnost žalované splácet předmětný úvěr a dospěl k závěru, že nikoliv. Předchůdkyně žalobkyně především nijak nezjišťovala a neověřovala výdaje žalované. Nevyžádala si například nájemní smlouvu, doklady SIPO či výpisy z účtu. Důkladnější prověření úvěruschopnosti žalované bylo namístě zejména s ohledem na skutečnost, že žalovaná měla poměrně nízký příjem 11 713 Kč měsíčně, zaměstnání měla toliko na dobu určitou a již splácela splátky ve výši 2 467,33 Kč.
14. Vzhledem k tomu, že k jednání se žalobkyně ani její zástupce nedostavili, nemohli být poučeni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit žalobní tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání skutečnosti, že předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Jak vyplývá z konstantní judikatury, nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o. s. ř. o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.5.2012 sp. zn. 32 Cdo 2528/2010 ).
15. Žalobkyně tedy neprokázala, že její předchůdkyně před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, smlouvy o úvěru je tedy neplatná.
16. Podle § 2991 odst. 2 , zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen „o. z.“) bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
18. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
19. Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
20. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dle smlouvy o úvěru částku 100 000 Kč, ačkoliv smlouva o úvěru platně nevznikla, měla proto dle ustanovení § 2993 o. z. právo, aby jí žalovaná tuto částku vrátila. Žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně celkem částku 19 680,96 Kč, zbývá tedy vrátit částku 80 319,04 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek přešla pohledávka na žalobkyni, soud proto v této části žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit částku 80 319,04 Kč. Soud rovněž přiznal žalobkyni právo na zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne 9.6. 2020, tedy dne následujícího po dni stanoveném ve výzvě k zaplacení pohledávky ze dne 23.5. 2020. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy neměla právo na zaplacení částky 14 547,02 Kč a příslušenství, toto právo tedy nemohlo být postoupeno na žalobkyni. Soud proto v této části žalobu jako nedůvodnou zamítl.
21. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř. , když soud neshledal důvody pro její prodloužení.
22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná. V posuzované věci vznikly žalobkyni tyto náklady: za zaplacený soudní poplatek ve výši 3 795 Kč, dále náhrada nákladů právního zastoupení za tři úkony právní služby po 4 900 Kč dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. a dále paušální náhrada hotových výdajů advokáta po 300 Kč za každý z úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 3 276 Kč jako náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jejích hotových výdajů ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Z těchto nákladů v celkové výši 22 671 Kč přiznal soud žalobkyni podle jejího úspěchu ve věci 70 %, tj. částku 15 869,70 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna nahradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.