Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 88/2022-33

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Teslíkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 94 866,06 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 80 319,04 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 10% od 9. 6. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Pokud se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 547,02 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 874,41 Kč a úroku ve výši 12,3% ročně z částky 92 631,06 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení a dalšího úroku z prodlení, který byl přiznán ve výroku I., žaloba se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 15 869,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta titul jméno příjmení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 80 319,04 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 10% od 9. 6. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Pokud se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 547,02 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 874,41 Kč a úroku ve výši 12,3% ročně z částky 92 631,06 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení a dalšího úroku z prodlení, který byl přiznán ve výroku I., žaloba se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 15 869,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [titul] [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 94 866,06 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 11 527,62 Kč za období od 24.1. 2019 do 22.5. 2020, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 874,41 Kč za období od 24.1. 2019 do 22.5. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 92 631,06 Kč od 17.9. 2021 do zaplacení a s úrokem 12,3 % ročně z částky 92 631,06 Kč od 29.1. 2021 do zaplacení. Uvedla, že se žalovanou uzavřela její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, se sídlem adresa, IČO, dne 24.1. 2019 smlouvu o úvěru s pojištěním splácet, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, který se zavázala splatit v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 1 788,81 Kč. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto v souladu se smluvními podmínkami úvěr ke dni 22.5. 2020 zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16.9. 2021 přešla pohledávka na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná přes upomínku dluh neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání soudu se bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti dle ust.

3. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, se sídlem adresa, IČO, a žalovaná uzavřely dne 24.1. 2019 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – expres půjčka, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč s pevnou roční úrokovou sazbou 12,3 %.

4. Ve vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 16.6. 2022 předchůdkyně žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované hodnotili individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi. Kontrolovali veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR atd. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Dále se z tabulky posouzení úvěruschopnosti podává, že žalovaná uvedla svůj čistý příjem ve výši 11 713 Kč, tento příjem byl ověřen z běžného účtu vedeného u předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná dále uvedla, že je zaměstnána na dobu určitou, je vdaná, čistý příjem domácnosti uvedla ve výši 45 000 Kč, žije v pronajatém domě/bytě, nemá žádnou vyživovací povinnost. Dosavadní interní splátky činily 2 467,33 Kč.

5. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 23.6. 2020 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 22.5. 2020 a žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky 99 885,37 Kč do 8.6. 2020.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.9. 2021 uzavřené mezi společností právnická osoba jako postupníkem a žalobkyní jako postupitelem bylo zjištěno, že touto smlouvou postoupila společnost právnická osoba pohledávky, mimo jiné i pohledávku za žalovanou, jež je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno dne 29.9. 2021.

7. Z předžalobní upomínky ze dne 12.11. 2021, bylo zjištěno, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu.

8. Podle zák. č poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. V daném případě účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu a násl. , dále jen o.z., kterou žalobkyně uzavřela v postavení podnikatele, žalovaný v postavení spotřebitele. Přestože žalovaná byla v řízení nečinná a neuplatnila námitku neplatnosti smlouvy ve smyslu , soud zkoumal, zda žalobkyně jako věřitel řádně prověřila úvěruschopnost žalované, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Soud se tak řídil aktuální praxí soudů k výkladu ustanovení o porušení povinnosti poskytovatele prověřit úvěruschopnost spotřebitele a důsledků z toho vyplývajících. Podle článku 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách a spotřebitelském úvěru členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

11. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3. 2020 ve věci C číslo jejímž předmětem je rozhodnutí o předběžné otázce k výkladu článků 8 a 23 výše uvedené směrnice, žádost o rozhodnutí byla podána rozhodnutím Okresním soudem v Ostravě ze dne 25.10. 2018 Soudní dvůr dospěl k závěru, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z daného tedy vyplývá, že soudy zkoumají splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti a její porušení pak posuzují podle , o.z., podle kterého soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č.j. -39 publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015).

13. Soud proto hodnotil, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením uvedené smlouvy o úvěru řádně prověřila schopnost žalované splácet předmětný úvěr a dospěl k závěru, že nikoliv. Předchůdkyně žalobkyně především nijak nezjišťovala a neověřovala výdaje žalované. Nevyžádala si například nájemní smlouvu, doklady SIPO či výpisy z účtu. Důkladnější prověření úvěruschopnosti žalované bylo namístě zejména s ohledem na skutečnost, že žalovaná měla poměrně nízký příjem 11 713 Kč měsíčně, zaměstnání měla toliko na dobu určitou a již splácela splátky ve výši 2 467,33 Kč.

14. Vzhledem k tomu, že k jednání se žalobkyně ani její zástupce nedostavili, nemohli být poučeni ve smyslu a 3 o nutnosti doplnit žalobní tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání skutečnosti, že předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Jak vyplývá z konstantní judikatury, nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.5.2012 sp. zn. ).

15. Žalobkyně tedy neprokázala, že její předchůdkyně před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, smlouvy o úvěru je tedy neplatná.

16. Podle , , , (dále jen „o. z.“) bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

20. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dle smlouvy o úvěru částku 100 000 Kč, ačkoliv smlouva o úvěru platně nevznikla, měla proto dle ustanovení § 2993 o. z. právo, aby jí žalovaná tuto částku vrátila. Žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně celkem částku 19 680,96 Kč, zbývá tedy vrátit částku 80 319,04 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek přešla pohledávka na žalobkyni, soud proto v této části žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit částku 80 319,04 Kč. Soud rovněž přiznal žalobkyni právo na zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne 9.6. 2020, tedy dne následujícího po dni stanoveném ve výzvě k zaplacení pohledávky ze dne 23.5. 2020. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy neměla právo na zaplacení částky 14 547,02 Kč a příslušenství, toto právo tedy nemohlo být postoupeno na žalobkyni. Soud proto v této části žalobu jako nedůvodnou zamítl.

21. Lhůta k plnění byla stanovena podle věta první , když soud neshledal důvody pro její prodloužení.

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ve spojení s  Žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná. V posuzované věci vznikly žalobkyni tyto náklady: za zaplacený soudní poplatek ve výši 3 795 Kč, dále náhrada nákladů právního zastoupení za tři úkony právní služby po 4 900 Kč dle vyhl. č. a dále paušální náhrada hotových výdajů advokáta po 300 Kč za každý z úkonů právní služby dle vyhl. č. a 3 276 Kč jako náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jejích hotových výdajů ve výši 21 % podle Z těchto nákladů v celkové výši 22 671 Kč přiznal soud žalobkyni podle jejího úspěchu ve věci 70 %, tj. částku 15 869,70 Kč. V souladu s  je žalovaná povinna nahradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.