Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1955/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění:

( )

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 22. května 2006, č.j. -49, byla zamítnuta žaloba, aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobci částku 840.000,- Kč z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu (dále jen „ “). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. října 2007, č.j. -105, napadený rozsudek ve výroku ve věci samé potvrdil; změnil pouze výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud mimo jiné uzavřel, že žalobce neprokázal, že získal oprávnění k výkonu sporem dotčeného práva díla užít od skutečného autora (což žalobce tvrdil s odkazem na ustanovení ), neboť pan J. B., jehož autorství k rekvizitám a dekoracím pro vymezené díly animovaného seriálu „Pat a Mat“ nebylo prokázáno, nemohl

na žalobce neexistující práva převést. Odvolací soud dovodil, že z tohoto důvodu obě licenční smlouvy o vytvoření díla, uzavřené mezi žalobcem a panem J. B., nejsou platné, takže žaloba podle ustanovení v původním znění není důvodná. Současně připomněl, k námitce žalobce o možném posouzení věci podle (dále jen „ “), že žalobce v souzené věci uplatnil nárok vyplývající z .

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci žalobce dne 27. prosince 2007, přičemž právní moci nabyl dne 3. ledna 2008.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 31. ledna 2008 dovolání. Má za to, že je přípustné ve smyslu ustanovení (dále jen „ “). Výslovně uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení a b) s tím, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít

za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Za zásadní považuje tyto otázky:

- „Zda dostatečným důkazem k vyvrácení zákonné domněnky autorství podle je prohlášení svědka J. B., že se necítí být autorem předmětných rekvizit a dekorací, ačkoliv veškeré ostatní důkazy svědčí o opaku.“

- „Zda skutečnost, že J. B. předmětné rekvizity a dekorace fyzicky vyrobil a že v řízení nebyla prokázána existence žádných náčrtků či výtvarných předloh třetích osob, které by byly J. B. před zahájením nebo v průběhu výroby předmětných rekvizit a dekorací předány s tím, aby dílo vytvořil podle nich, odůvodňuje učinit právní závěr, že autorem těchto dekorací je J. B..“

Dovolatel má za zásadní i otázku, zda vlastník autorského díla, který zároveň není držitelem licence k užití tohoto autorského díla podle má nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle násl. vůči osobě, která takovéto autorské dílo neoprávněně užila.

Dovolatel navrhl zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K dovolání se prostřednictvím svého zástupce písemně vyjádřila žalovaná, když se s rozhodnutími soudů ztotožňuje, přičemž neshledává, že by dovolatel zmínil otázky, které by po právní stránce měly zásadní význam. Dovolání proto nemá za přípustné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Závěry napadeného rozsudku vztahující se k jsou podloženy konkrétními skutkovými zjištěními, přičemž právní otázky zdůrazněné v dovolání žalobce se vztahují jednak k procesu získání skutkového podkladu pro rozhodnutí soudů, jednak, pokud odkazuje na ustanovení , nečiní tak důsledně, když toto ustanovení v souvislosti s domněnkou autorství počítá s možností prokázání opaku; o tom pak, že žalobce v daném řízení uplatnil autorskoprávní nárok – a nikoliv tedy případný nárok vyplývající z ustanovení násl. – se podává jak z vlastní žaloby, tak i z obsahu spisu, čemuž odpovídá i posouzení věcné příslušnosti Krajského soudu v Praze pro řízení v prvním stupni

ve smyslu ustanovení (není tak naplněn dovolací důvod podle ustanovení ). Uplatněný dovolací důvod podle pak nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu, a jestliže z obsahu dovolání případně vyplývá i dovolací důvod podle ustanovení , nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Podané dovolání proto bylo odmítnuto podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a , když

v dovolacím řízení žalované vznikly náklady spojené s jejím zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 10.000,- Kč (srov. , ., , , a ve znění

po novele provedené účinné od 1. 9. 2006) a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč ( ve znění po novele provedené ). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 10.300,- Kč, která je po úpravě

o 19% daň z přidané hodnoty představována částkou 12.257,- Kč ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. prosince 2009

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu