Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 102/2022

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 82 239,38 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 54 984,97 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 1 882,29 Kč od 2. 9. 2021 do 26. 1. 2022 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 54 984,97 Kč od 27. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů

od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 27 254,41 Kč spolu s úrokem ve výši 8,50 % ročně z částky 78 160,48 Kč od 27. 1. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 23 175,51 od 27. 1. 2022

do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 14 494,64 Kč od 7. 1. 2019 do 26. 1. 2022

a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 425,63 Kč od 2. 9. 2021

do 26. 1. 2022, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 9 010 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně příjmení jméno příjmení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 54 984,97 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 1 882,29 Kč od 2. 9. 2021 do 26. 1. 2022 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 54 984,97 Kč od 27. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 27 254,41 Kč spolu s úrokem ve výši 8,50 % ročně z částky 78 160,48 Kč od 27. 1. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 23 175,51 od 27. 1. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 14 494,64 Kč od 7. 1. 2019 do 26. 1. 2022 a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 425,63 Kč od 2. 9. 2021 do 26. 1. 2022, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 9 010 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 82 239,38 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. a II. tohoto rozsudku, z titulu nesplaceného úvěru. Uvedla, že na základě smlouvy o úvěru reg. číslo ze dne 7. 1. 2019 poskytla žalované úvěr ve výši 106 000 Kč

a žalovaná se zavázala úvěr hradit v pravidelných měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem ve výši 8,50 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele a Sazebník poplatků. Vzhledem k tomu, že žalovaná opakovaně nehradila splátky úvěru řádně a včas, žalobkyně úvěr ke dni 1. 9. 2021 zesplatnila, přičemž o zesplatnění úvěru byla žalovaná informována výzvou k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky. Dluh žalované ve výši 100 041,94 Kč sestává z neuhrazené jistiny ve výši 78 160,48 Kč, kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 14 494,64 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 3 307,92 Kč a dlužných poplatků ve výši 4 078,90 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 30. 9. 2021, ani tak však žalovaná již ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žaloba spolu s předvoláním k jednání ve věci byla žalované doručena do vlastních rukou dne 8.8.2022. Žalovaná se k ústnímu jednání nedostavila, a soud tak věc projednal a rozhodl podle ustanovení v její nepřítomnosti.

4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.

5. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 7. 1. 2019 Smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalované bezhotovostně poskytnut spotřebitelský osobní úvěr ve výši 106 000 Kč, a to vyplacením částky na účet žalované. Žalovaná se zavázala uhradit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách po 2 523 Kč, splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce včetně smluvního úroku ve výši 14,50 % ročně (viz Smlouva o úvěru číslo včetně pojistných podmínek, úvěrových podmínek pro FO nepodnikatele, Sazebníku poplatků, Všeobecných obchodních podmínek a ztotožnění účtu č. bankovní účet). Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradila dne 6. 10. 2020, celkem žalovaná žalobkyni na poskytnutý úvěr uhradila částku ve výši 51 015,03 Kč (viz historický výpis úvěru). Dne 21. 10. 2018 a 24. 9. 2018 žalovaná u jiného poskytovatele úvěrů žádala o poskytnutí úvěrů na stavební spoření ve výši 1 520 000 Kč a 489 000 Kč, přičemž poskytnutí úvěrů nebylo vyřízeno, a dne 14. 7. 2018, dne 16. 5. 2008 a dne 14. 5. 2018 žalovaná u jiného poskytovatele úvěrů žádala o poskytnutí úvěrů na stavební spoření ve výši 2 400 000 Kč, 500 000 Kč a 2 400 000 Kč, přičemž tyto žádosti o úvěry byly odvolané. Tyto skutečnosti byly zřejmé z externího registru BRKI/NRKI. Žalovaná byla ze strany žalobkyně opakovaně upomínána a dopisem ze dne 14. 7. 2021 žalobkyně vyzvala žalovanou k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky, se lhůtou ke splacení do 1. 9. 2021 s tím, že pokud nebude pohledávka do uvedeného data uhrazena, bude zesplatněna (viz Výzva k okamžitému splacení dluhu ze dne 14. 7. 2021 včetně potvrzení o odeslání). Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala písemně žalovanou k úhradě dluhu (viz předžalobní upomínka ze dne 30. 9. 2021 včetně potvrzení o podání ze dne 30. 9. 2021).

6. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.

7. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu , vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 106 000 Kč. Žalovaná postupně splatila žalobkyni částku ve výši 51 015,03 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení, žalobkyně celý úvěr ke dni 1. 9. 2021 zesplatnila a vyzvala ji k jeho zaplacení výzvou ze dne 14. 7. 2021.

8. Při právním posouzení soud vycházel z , (dále jen „o. z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno,

co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak

16. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně nesplnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Z provedených důkazů vyplývá, že žalobkyně nevzala v potaz skutečnost, že v rámci dotazu žalobkyně v externím registru BRKI/NRKI žalovaná podala dne 21. 10. 2018 žádost o úvěr na stavební spoření u jiného poskytovatele úvěrů ve výši 1 520 000 Kč a dne 24. 9. 2018 žádost o úvěr na stavební spoření ve výši 489 000 Kč, přičemž tyto žádosti nebyly ještě vyřízené. Z externího registru BRKI/NRKI je dále zřejmé, že žalovaná dne 14. 5. 2018, dne 16. 5. 2018 a dne 14. 7. 2018 podala žádosti o úvěr na stavební spoření u jiného poskytovatele úvěrů, které však byly odvolány. Z důkazů dále bylo zjištěno, že se žalobkyně ohledně příjmové a výdajové stránky spokojila pouze s tvrzeními uvedenými v Žádosti o poskytnutí osobního úvěru, ze které bylo zjištěno, že pravidelný měsíční příjem žalované činí rodičovský příspěvek a mzda přítele žalované, který žije s žalovanou ve společné domácnosti, a to ve výši 33 400 Kč. Dále, že žalovaná má vyživovací povinnost k jednomu dítěti do 10 let věku. Žalovaná dále stran výdajů uvedla, že výše výdajů domácnosti – výdajů spojených s bydlením činí 500 Kč, částka na spoření činí 500 Kč

a ostatní výdaje ve výši 1 000 Kč. Z Návrhu na rozhodnutí o poskytnutí Osobní úvěr dále bylo zjištěno, že žalovaná je svobodná, má středoškolské vzdělání, ostatní měsíční příjmy činí 33 400 Kč, výdaje žalované spojené s bydlením činí 500 Kč, ostatní výdaje činí 1 000 Kč a částka na spoření ve výši 500 Kč. Výši příjmů žalované, resp. její rodiny (přítele), stejně tak jako výdajů její domácnosti si žalobkyně žádným způsobem neověřovala, a to přesto, že např. výdaje na bydlení uvedené žalovanou činily pouze 500 Kč měsíčně, což zcela neodpovídá současným poměrům. Stejně tak zbývající částka 1 000 Kč na veškeré ostatní výdaje, tj. jídlo, ošacení, drogerii se jeví jako nepřiměřeně nízká. Za této situace bylo na žalobkyni, aby si ověřila pravdivost údajů sdělených žalovanou. Obdobně platí i ohledně částky na výživu samotné žalované. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně jakkoliv výdaje žalované nepodrobila kritickému posouzení. Životní minimum není částka, s níž by bylo možné dlouhodobě vystačit, i pokud by stačila na jídlo, nelze předpokládat, že by žalovaná v následujících 3 letech nepotřebovala žádné výdaje na ošacení, léky, na kulturu, sport, zábavu. Žalobkyně rovněž neověřovala, jaké prostředky žalovaná vynakládá na telefon (existence telefonu žalované vyplývá ze samotné Žádosti o poskytnutí osobního úvěru, na níž je uveden telefon žalované). Lze tak uzavřít, že částka 2 000 Kč měsíčně určená na veškerou spotřebu žalované, včetně nákladů na bydlení, je nereálná.

17. Za této situace byla žalobkyně povinna ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat jak příjmy žalované, tak její výdaje (např. i tím že by si vyžádala výpisy z účtu žalované za celé měsíce) a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. K takovému přezkoumání však nedošlo.

18. V souzené věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila. Jak bylo soudem zjištěno, žalobkyně si od žalované nevyžádala informace a doklady týkající se jejích příjmů, ani jejích výdajů, z čehož vyplývá, že žalobkyně příjmy a ani výdaje žalované nijak blíže nezjišťovala, ani neověřovala. Nota bene za situace, kdy z externího registru BRKI/NRKI bylo zjištěno, že žalovaná u jiného poskytovatele úvěrů žádala o úvěry, přičemž tyto žádosti nebyly ještě vyřízené a další žádosti u jiných poskytovatelů byly odvolány. Tyto informace měly vést žalobkyni ke zvýšené obezřetnosti, což se však nestalo. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti ). Pouhé doplnění čísel do žádosti o poskytnutí osobního úvěru klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouva o úvěru ze dne

7. 1. 2019 je ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení neplatná.

19. Pokud jde o argumentaci žalobkyně vztahující se k výkladu ustanovení § 86 odst. 1 zákona

o spotřebitelském úvěru, tedy že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované může zakládat pouze neplatnost relativní, která musí být žalovanou aktivně v řízení namítnuta, soud uvádí následující. Žalobkyni je z řízení, která vede s různými dlužníky, známa poměrně rozsáhlá judikatura ústavního soudu, převzatá i soudem nejvyšším a následně soudy obecnými, podle níž je nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr sankcionováno právě a jen absolutní neplatností celé úvěrové smlouvy např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. , jehož závěry dopadají i na výklad ustanovení § 86 odst. 1 zákona

o spotřebitelském úvěru s účinností od 1. 12. 2016, neboť na jeho východiscích se nic nezměnilo, jak ostatně konstatuje i Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. .

20. Soud dále výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, který uzavřel, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice,

tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

21. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy

i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěn již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v  č. , ve znění do 31. 7. 2010.

22. Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného bohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalobkyně odeslala žalované částku 106 000 Kč, a kterou je žalovaná povinna vrátit žalobkyni na její výzvu, přičemž žalovaná dosud žalobkyni zaplatila částku 51 015,03 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná do dnešního dne žalobkyni již ničeho neuhradila, je nárok žalobkyně v rozsahu částky 54 984,97 Kč oprávněný. Pokud jde

o úrok z prodlení, přiznal ho soud od 27. 1. 2022 do zaplacení, a to ve výši požadované žalobkyní, která neodporuje zákonné výši úroku z prodlení stanovené v souladu s § 1970 o. z.

ve spojení s  Lhůtu k plnění soud určil podle výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).

23. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud

ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

24. O nákladech řízení soud rozhodl podle za použití o. s. ř tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná (neúspěšná byla co do částky 27 254,41 Kč) nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 9 010 Kč Náklady žalobce celkem činí 26 719 Kč a představují zaplacený soudní poplatek ve výši 3 290 Kč, odměnu advokáta podle , . ve spojení s  , advokátní tarif (dále jen a.t.), z tarifní hodnoty 82 239,38 Kč, za 4 úkony po 4 420 Kč (převzetí a příprava žaloby, předžalobní upomínka, sepis žaloby, účast na jednání dne 30. 8. 2022), 4 paušální náhrady po 300 Kč podle , a náhradu jeho cestovních výdajů ve výši 100 Kč (za cestu k jednání soudu na trase obec obec a zpět při použití veřejné dopravy a ceně jedné cesty á 50 Kč), podle ustanovení ,4 advokátního tarifu, a náhradu za promeškaný čas za uvedenou cestu k jednání soudu a zpět v délce celkem 4 i započatých půlhodin po 100 Kč, tj. 400 Kč, dle ,3 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 280 Kč ve výši zaokrouhleně 4 049 Kč, dle , která patří k nákladům řízení, když zástupkyně žalobkyně je registrována jako plátce daně. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla částka 82 239,38 Kč a soud vyhověl žalobě co do částky 54 984,97 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, odečetl soud„ neúspěch“ žalobkyně ve výši 33,14 %, od jejího„ úspěchu“ ve výši 66,86 %. Žalovaná, která ve sporu převážně neuspěla, je tak povinna zaplatit žalobkyni poměrnou část náhrady nákladů žalobkyně ve výši 33,72 % celkových nákladů řízení, tj. z částky 26 719 Kč částku 9 010 Kč, přičemž její zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle k rukám zástupkyně žalobkyně jako advokátky podle (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze se sídlem adresa, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně se sídlem adresa.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon tohoto rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.