Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 102/2022
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 82 239,38 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 54 984,97 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 1 882,29 Kč od 2. 9. 2021 do 26. 1. 2022 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 54 984,97 Kč od 27. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 27 254,41 Kč spolu s úrokem ve výši 8,50 % ročně z částky 78 160,48 Kč od 27. 1. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 23 175,51 od 27. 1. 2022
do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 14 494,64 Kč od 7. 1. 2019 do 26. 1. 2022
a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 425,63 Kč od 2. 9. 2021
do 26. 1. 2022, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 9 010 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně příjmení jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 54 984,97 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 1 882,29 Kč od 2. 9. 2021 do 26. 1. 2022 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 54 984,97 Kč od 27. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 27 254,41 Kč spolu s úrokem ve výši 8,50 % ročně z částky 78 160,48 Kč od 27. 1. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 23 175,51 od 27. 1. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 14 494,64 Kč od 7. 1. 2019 do 26. 1. 2022 a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 425,63 Kč od 2. 9. 2021 do 26. 1. 2022, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 9 010 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 82 239,38 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. a II. tohoto rozsudku, z titulu nesplaceného úvěru. Uvedla, že na základě smlouvy o úvěru reg. číslo ze dne 7. 1. 2019 poskytla žalované úvěr ve výši 106 000 Kč
a žalovaná se zavázala úvěr hradit v pravidelných měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem ve výši 8,50 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele a Sazebník poplatků. Vzhledem k tomu, že žalovaná opakovaně nehradila splátky úvěru řádně a včas, žalobkyně úvěr ke dni 1. 9. 2021 zesplatnila, přičemž o zesplatnění úvěru byla žalovaná informována výzvou k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky. Dluh žalované ve výši 100 041,94 Kč sestává z neuhrazené jistiny ve výši 78 160,48 Kč, kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 14 494,64 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 3 307,92 Kč a dlužných poplatků ve výši 4 078,90 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 30. 9. 2021, ani tak však žalovaná již ničeho neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Žaloba spolu s předvoláním k jednání ve věci byla žalované doručena do vlastních rukou dne 8.8.2022. Žalovaná se k ústnímu jednání nedostavila, a soud tak věc projednal a rozhodl podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. v její nepřítomnosti.
4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.
5. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 7. 1. 2019 Smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalované bezhotovostně poskytnut spotřebitelský osobní úvěr ve výši 106 000 Kč, a to vyplacením částky na účet žalované. Žalovaná se zavázala uhradit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách po 2 523 Kč, splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce včetně smluvního úroku ve výši 14,50 % ročně (viz Smlouva o úvěru číslo včetně pojistných podmínek, úvěrových podmínek pro FO nepodnikatele, Sazebníku poplatků, Všeobecných obchodních podmínek a ztotožnění účtu č. bankovní účet). Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradila dne 6. 10. 2020, celkem žalovaná žalobkyni na poskytnutý úvěr uhradila částku ve výši 51 015,03 Kč (viz historický výpis úvěru). Dne 21. 10. 2018 a 24. 9. 2018 žalovaná u jiného poskytovatele úvěrů žádala o poskytnutí úvěrů na stavební spoření ve výši 1 520 000 Kč a 489 000 Kč, přičemž poskytnutí úvěrů nebylo vyřízeno, a dne 14. 7. 2018, dne 16. 5. 2008 a dne 14. 5. 2018 žalovaná u jiného poskytovatele úvěrů žádala o poskytnutí úvěrů na stavební spoření ve výši 2 400 000 Kč, 500 000 Kč a 2 400 000 Kč, přičemž tyto žádosti o úvěry byly odvolané. Tyto skutečnosti byly zřejmé z externího registru BRKI/NRKI. Žalovaná byla ze strany žalobkyně opakovaně upomínána a dopisem ze dne 14. 7. 2021 žalobkyně vyzvala žalovanou k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky, se lhůtou ke splacení do 1. 9. 2021 s tím, že pokud nebude pohledávka do uvedeného data uhrazena, bude zesplatněna (viz Výzva k okamžitému splacení dluhu ze dne 14. 7. 2021 včetně potvrzení o odeslání). Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala písemně žalovanou k úhradě dluhu (viz předžalobní upomínka ze dne 30. 9. 2021 včetně potvrzení o podání ze dne 30. 9. 2021).
6. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.
7. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. , vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 106 000 Kč. Žalovaná postupně splatila žalobkyni částku ve výši 51 015,03 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení, žalobkyně celý úvěr ke dni 1. 9. 2021 zesplatnila a vyzvala ji k jeho zaplacení výzvou ze dne 14. 7. 2021.
8. Při právním posouzení soud vycházel z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno,
co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
16. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně nesplnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Z provedených důkazů vyplývá, že žalobkyně nevzala v potaz skutečnost, že v rámci dotazu žalobkyně v externím registru BRKI/NRKI žalovaná podala dne 21. 10. 2018 žádost o úvěr na stavební spoření u jiného poskytovatele úvěrů ve výši 1 520 000 Kč a dne 24. 9. 2018 žádost o úvěr na stavební spoření ve výši 489 000 Kč, přičemž tyto žádosti nebyly ještě vyřízené. Z externího registru BRKI/NRKI je dále zřejmé, že žalovaná dne 14. 5. 2018, dne 16. 5. 2018 a dne 14. 7. 2018 podala žádosti o úvěr na stavební spoření u jiného poskytovatele úvěrů, které však byly odvolány. Z důkazů dále bylo zjištěno, že se žalobkyně ohledně příjmové a výdajové stránky spokojila pouze s tvrzeními uvedenými v Žádosti o poskytnutí osobního úvěru, ze které bylo zjištěno, že pravidelný měsíční příjem žalované činí rodičovský příspěvek a mzda přítele žalované, který žije s žalovanou ve společné domácnosti, a to ve výši 33 400 Kč. Dále, že žalovaná má vyživovací povinnost k jednomu dítěti do 10 let věku. Žalovaná dále stran výdajů uvedla, že výše výdajů domácnosti – výdajů spojených s bydlením činí 500 Kč, částka na spoření činí 500 Kč
a ostatní výdaje ve výši 1 000 Kč. Z Návrhu na rozhodnutí o poskytnutí Osobní úvěr dále bylo zjištěno, že žalovaná je svobodná, má středoškolské vzdělání, ostatní měsíční příjmy činí 33 400 Kč, výdaje žalované spojené s bydlením činí 500 Kč, ostatní výdaje činí 1 000 Kč a částka na spoření ve výši 500 Kč. Výši příjmů žalované, resp. její rodiny (přítele), stejně tak jako výdajů její domácnosti si žalobkyně žádným způsobem neověřovala, a to přesto, že např. výdaje na bydlení uvedené žalovanou činily pouze 500 Kč měsíčně, což zcela neodpovídá současným poměrům. Stejně tak zbývající částka 1 000 Kč na veškeré ostatní výdaje, tj. jídlo, ošacení, drogerii se jeví jako nepřiměřeně nízká. Za této situace bylo na žalobkyni, aby si ověřila pravdivost údajů sdělených žalovanou. Obdobně platí i ohledně částky na výživu samotné žalované. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně jakkoliv výdaje žalované nepodrobila kritickému posouzení. Životní minimum není částka, s níž by bylo možné dlouhodobě vystačit, i pokud by stačila na jídlo, nelze předpokládat, že by žalovaná v následujících 3 letech nepotřebovala žádné výdaje na ošacení, léky, na kulturu, sport, zábavu. Žalobkyně rovněž neověřovala, jaké prostředky žalovaná vynakládá na telefon (existence telefonu žalované vyplývá ze samotné Žádosti o poskytnutí osobního úvěru, na níž je uveden telefon žalované). Lze tak uzavřít, že částka 2 000 Kč měsíčně určená na veškerou spotřebu žalované, včetně nákladů na bydlení, je nereálná.
17. Za této situace byla žalobkyně povinna ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat jak příjmy žalované, tak její výdaje (např. i tím že by si vyžádala výpisy z účtu žalované za celé měsíce) a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. K takovému přezkoumání však nedošlo.
18. V souzené věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila. Jak bylo soudem zjištěno, žalobkyně si od žalované nevyžádala informace a doklady týkající se jejích příjmů, ani jejích výdajů, z čehož vyplývá, že žalobkyně příjmy a ani výdaje žalované nijak blíže nezjišťovala, ani neověřovala. Nota bene za situace, kdy z externího registru BRKI/NRKI bylo zjištěno, že žalovaná u jiného poskytovatele úvěrů žádala o úvěry, přičemž tyto žádosti nebyly ještě vyřízené a další žádosti u jiných poskytovatelů byly odvolány. Tyto informace měly vést žalobkyni ke zvýšené obezřetnosti, což se však nestalo. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ). Pouhé doplnění čísel do žádosti o poskytnutí osobního úvěru klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouva o úvěru ze dne
7. 1. 2019 je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.
19. Pokud jde o argumentaci žalobkyně vztahující se k výkladu ustanovení § 86 odst. 1 zákona
o spotřebitelském úvěru, tedy že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované může zakládat pouze neplatnost relativní, která musí být žalovanou aktivně v řízení namítnuta, soud uvádí následující. Žalobkyni je z řízení, která vede s různými dlužníky, známa poměrně rozsáhlá judikatura ústavního soudu, převzatá i soudem nejvyšším a následně soudy obecnými, podle níž je nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr sankcionováno právě a jen absolutní neplatností celé úvěrové smlouvy např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III.ÚS 4129/18 , jehož závěry dopadají i na výklad ustanovení § 86 odst. 1 zákona
o spotřebitelském úvěru s účinností od 1. 12. 2016, neboť na jeho východiscích se nic nezměnilo, jak ostatně konstatuje i Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 .
20. Soud dále výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, který uzavřel, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice,
tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.
21. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy
i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěn již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. , ve znění do 31. 7. 2010.
22. Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného bohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalobkyně odeslala žalované částku 106 000 Kč, a kterou je žalovaná povinna vrátit žalobkyni na její výzvu, přičemž žalovaná dosud žalobkyni zaplatila částku 51 015,03 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná do dnešního dne žalobkyni již ničeho neuhradila, je nárok žalobkyně v rozsahu částky 54 984,97 Kč oprávněný. Pokud jde
o úrok z prodlení, přiznal ho soud od 27. 1. 2022 do zaplacení, a to ve výši požadované žalobkyní, která neodporuje zákonné výši úroku z prodlení stanovené v souladu s § 1970 o. z.
ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).
23. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud
ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).
24. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná (neúspěšná byla co do částky 27 254,41 Kč) nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 9 010 Kč Náklady žalobce celkem činí 26 719 Kč a představují zaplacený soudní poplatek ve výši 3 290 Kč, odměnu advokáta podle § 6 odst. 1 , § 7 bod 5 . ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif (dále jen a.t.), z tarifní hodnoty 82 239,38 Kč, za 4 úkony po 4 420 Kč (převzetí a příprava žaloby, předžalobní upomínka, sepis žaloby, účast na jednání dne 30. 8. 2022), 4 paušální náhrady po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , a náhradu jeho cestovních výdajů ve výši 100 Kč (za cestu k jednání soudu na trase obec obec a zpět při použití veřejné dopravy a ceně jedné cesty á 50 Kč), podle ustanovení § 13 odst. 1 ,4 advokátního tarifu, a náhradu za promeškaný čas za uvedenou cestu k jednání soudu a zpět v délce celkem 4 i započatých půlhodin po 100 Kč, tj. 400 Kč, dle § 14 odst. 1 ,3 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 280 Kč ve výši zaokrouhleně 4 049 Kč, dle § 137 odst. 3 o.s.ř. , která patří k nákladům řízení, když zástupkyně žalobkyně je registrována jako plátce daně. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla částka 82 239,38 Kč a soud vyhověl žalobě co do částky 54 984,97 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, odečetl soud„ neúspěch“ žalobkyně ve výši 33,14 %, od jejího„ úspěchu“ ve výši 66,86 %. Žalovaná, která ve sporu převážně neuspěla, je tak povinna zaplatit žalobkyni poměrnou část náhrady nákladů žalobkyně ve výši 33,72 % celkových nákladů řízení, tj. z částky 26 719 Kč částku 9 010 Kč, přičemž její zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. k rukám zástupkyně žalobkyně jako advokátky podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze se sídlem adresa, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně se sídlem adresa.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon tohoto rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.