Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 227/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobců a) J. K., b) J. H., c) H. H.,  d) M. S., e) P. T., f) V. Ch., a g) J. M., zastoupených advokátkou, proti žalovaným 1) Statutárnímu městu B., 2) MUDr. J. P., a 3) Z. S., zastoupeným (žalovaná 2/ a 3/) advokátem, za účasti Bytového družstva D.Č.P., jako vedlejšího účastníka na straně žalobců, o nahrazení projevu vůle, o určení neplatnosti kupní smlouvy a o určení vlastnictví, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. srpna 2007, č.j. -514, takto:

I. Dovolání žalobců se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části první Čl. II, bodu 12 , jímž byl změněn ( ), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění účinném do 30. června 2009; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Dovolání žalobců proti v záhlaví citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně (dále již „odvolací soud“), kterým byl v napadených výrocích III., IV. a V. potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 13. ledna 2006, č.j. -465, jenž uvedenými výroky zamítl žalobu o určení vlastnického práva žalobců k předmětným nemovitostem (ke specifikovanému bytovému domu s pozemkem) a rozhodl

o nákladech řízení, není přípustné podle , a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ( ). Žalobci ve svém dovolání předkládají svou skutkovou verzi případu a na tomto jimi tvrzeném skutkovém základě, kterým v zásadě zpochybňují skutková zjištění, z nichž vycházel při své rozhodování odvolací soud, přistupují k odlišnému právnímu posouzení věci (viz arg.: „podle našeho názoru jsme projevili zájem o koupi již v roce 1997...zpochybňujeme vlastní průběh rozhodování o privatizaci...vyslovujeme názor, že kupní smlouva...je neplatná...jestliže součástí nabídky...byla pro případný prodej stanovena povinnost zájemců...pak tato podmínka ze strany 2) a 3) žalované prokazatelně splněna nebyla, 2) a 3) žalovaná neprokázaly nájemní vztah k bytům v domě...“) a domáhají věcného přezkumu rozsouzené věci s návrhem na vydání kasačního rozhodnutí. V tomto případě ovšem skutková zjištění, z nichž vycházel odvolací soud při svém rozhodování, nelze revidovat (k tomu srov. ). Pokud jde o pojem „zásadního významu po právní stránce“, který žalobci přisuzují dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu, tento je specifický nikoli samotnou uplatnitelností v dané věci (v tom smyslu, že posouzení určité právní otázky se promítá do výsledku konkrétního sporu), ale tím, že s ním spojuje způsobilost významového přesahu do všeobecného (širšího) kontextu soudní praxe, tedy – jinak řečeno – zahrnuje-li posouzení právní otázky, jež je relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů. Takový judikatorní přesah u dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu ovšem absentuje, neboť rozsouzená věc pro své jedinečné skutkové okolnosti a právní závěr, jež soudy v dané věci zaujaly, širší využitelnost pro soudní praxi (pro věci téhož druhu) zjevně nevytváří. Žalobcům se nepodařilo osvědčit přípustnost dovolání podle při uplatněném dovolacím důvodu podle cit. zák., tj. že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Z obsahu spisu a odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o skutkovém stavu věci i s jeho právním posouzením. Jestliže odvolací soud vycházel ze skutkového zjištění, že „žádný ze žalobců neprojevil ve lhůtě stanovené vyhláškou 1. žalovaného, vůči němu zájem o získání, resp. zájem podílet se na (předmětném) prodeji“, a že „za relevantní projev zájmu ve vztahu k nabídce 1. žalovaného nelze považovat u z 13.10. 1997...“, nelze odvolacím soudem učiněné právní posouzení věci, jak je obšírně vyloženo v odůvodnění jeho rozsudku, považovat za rozporné s hmotným právem, neboť neshledal-li odvolací soud po skutkové stránce právně relevantní okolnosti, na jejichž základě by se nabízela aplikace příslušného pravidla chování zakládající příslušný hmotněprávní vztah, od nějž žalobci, v přesvědčení, že existuje, odvozovali své žalobní požadavky, nelze mu vytýkat, že k takové aplikaci nepřistoupil a že (vy)řešil tak předmětnou otázku v rozporu s hmotným právem.

Z vyložených důvodů Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobců podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobci, vedlejším účastníkem na straně žalobců a žalovanými 2) a 3) bylo rozhodnuto podle věty první, , a , neboť s ohledem na výsledek dovolacího řízení mají žalované 2) a 3) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce 6.500,- Kč [odměna z částky určené podle , ve znění pozdějších předpisů, vyčíslená podle , , snížená podle vyhlášky na polovinu a o dalších 50% podle a zvýšená o 30% za zastupování dvou osob podle cit. vyhlášky], a náhrady hotových výdajů podle v částce 300,- Kč. Vzhledem k tomu, že advokát žalovaných 2) a 3) doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží žalovaným 2) a 3) vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad hotových výdajů rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu, tedy částka 1.292,- Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 8.092,- Kč jsou žalobci a vedlejší účastník na jejich straně povinni společně a nerozdílně zaplatit k rukám advokáta, který žalované 2) a 3) v tomto řízení zastupoval ( ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobci, vedlejším účastníkem na straně žalobců a prvním žalovaným bylo rozhodnuto podle věty první, a , neboť žalobci s ohledem na výsledek řízení nemají na náhradu svých nákladů právo a prvnímu žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. prosince 2009

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu