Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4160/2009

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se podanou žalobou domáhal, aby žalovaným 1) a 2) byla uložena povinnost zaplatit mu společně a nerozdílně částku 1.125.000,- Kč (dlužné nájemné)

a částku 1.517.600,- Kč (smluvní pokutu).

Okresní soud Plzeň-sever (soud prvního stupně) – poté, co jeho předchozí zamítavý rozsudek dne 4. 7. 2006, č.j. -124, byl zrušen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 5. 2007, č.j. -148, a věc mu vrácena k dalšímu řízení – rozsudkem ze dne 19. 6. 2008, č.j. -187, výrokem I. řízení vůči žalovanému 2) zastavil (pro zpětvzetí žaloby v tomto rozsahu), výrokem II. rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2), uložil žalovanému 1) povinnost zaplatit žalobci částku 575.925,- Kč (výrok III.), ohledně zaplacení částky 549.075,- Kč žalobu zamítl (výrok IV.), stejně tak zamítl žalobu ohledně přiznání smluvní pokuty (výrok V.), a výrokem VI. rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1).

K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni (odvolací soud) rozsudkem ze dne

20. 11. 2008, č.j. -216, v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích II. a V., ve výroku IV. jej změnil tak, že uložil žalovanému 1) zaplatit žalobci částku 231.000,- Kč, ve zbývající části výroku IV. jej rovněž potvrdil; dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Proti rozsudku odvolacího soudu (a to výslovně proti výrokům, jimiž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a V.) podal žalobce dovolání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou – účastníkem řízení ( ), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle ustanovení , ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.

Žalobce nejprve dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu v části, v níž potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II. o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2). Tento výrok, ač je součástí rozsudku, však má povahu usnesení.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení až Ustanovení , a nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o nákladech řízení nejsou mezi tam vyjmenovanými usneseními. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení , neboť podle uvedeného ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno rozhodnutí soudu první stupně ve věci samé; tím však rozhodnutí o nákladech řízení není (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp.zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 5/2002, pod pořadovým číslem 88).

Žalobce dovoláním dále napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku V. o zamítnutí žaloby v části týkající se smluvní pokuty, jemuž sice předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu, který však nevyslovil závazný právní názor, v dané věci tedy nejde

o přípustnost dovolání podle , b/ Dovolání tak může být podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu ( ).

Dovolatel neoznačuje otázku, s níž spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí; toliko namítá, že spočívá na nesprávném právním posouzení, které však blíže nespecifikuje. Ostatně – vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu je v této části založeno na závěru, že vymáhání smluvní pokuty je v daném případě z důvodů v rozhodnutí uvedených v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč.zák. – otázka, zda výkon práva v konkrétním případě na základě zhodnocení jedinečných okolností tohoto případu je či není v rozporu s dobrými mravy, nemůže představovat otázku zásadního právního významu, neboť postrádá obecný dopad do soudní praxe (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2001, sp. zn. , uveřejněné pod C 308 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 3, dále např. usnesení ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. ). Pokud dovolatel dále vytýká odvolacímu soudu, že pro výše uvedený závěr nesvědčí žádný z provedených důkazů, uplatňuje dovolací důvod podle Přehlíží však, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy,

je-li dovolání již jinak – podle a b) – přípustné ( ). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

Je tedy zřejmé, že dovolání žalobce směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

O návrhu žalobce na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí ( ), jež neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a , neboť žalovaným (dle obsahu spisu) nevznikly v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu byl měli právo vůči žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. prosince 2009

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu