Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3610/2009

U S N E S E N Í

JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně H. s.r.o., proti žalovanému J. J., o zaplacení částky 67.894,65 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. června 2009, č. j. -65, ve spojení s usnesením ze dne 12. června 2009, č. j. -67, a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. července 2009, č. j. -73, takto:

9. června 2009, č. j. -65, ve spojení s usnesením ze dne 12. června 2009, č. j. -67, se zastavuje.

II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne

28. července 2009, č. j. -73, se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ústí nad Labem (dále též jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. června 2009, č. j. -65, ve spojení s usnesením ze dne 12. června 2009, č. j. -67, výroky I. a II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 57.137,- Kč a poplatek z prodlení z částek tam specifikovaných a co do částky 3.033,15 Kč žalobu zamítl, výrokem III. zamítl žalobu na zaplacení poplatku z prodlení z tam uvedených částek, výrokem IV. řízení zastavil co do částky 7.724,50 Kč a výrokem VI. rozhodl o nákladech řízení účastníků.

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací usnesením ze dne

28. července 2009, č. j. -73, odmítl – podle § 43 odst. 2 ve spojení

s ustanovením , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „ před novelou“) – odvolání žalovaného proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně. Dovodil totiž, že v odvolacím řízení nebylo možno pokračovat pro vady odvolání, které žalovaný neodstranil ani na základě výzvy soudu prvního stupně (usnesení ze dne 26. června 2009, č. j. -69, které mu bylo doručeno dne 1. července 2009) a přes poučení, jehož se mu ve smyslu před novelou dostalo ze strany soudu prvního stupně.

Žalovaný (nezastoupen advokátem) doručil dne 19. srpna 2009 Nejvyššímu soudu České republiky podání (následně doručené Nejvyšším soudem dne 26. srpna 2009 soudu prvního stupně), které lze – s přihlédnutím k jeho obsahu ( , , ve znění po novele provedené zákonem

č. – dále jen „ “) – považovat za dovolání proti shora uvedeným rozhodnutím soudů obou stupňů a proti „rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem, č. j. -32“.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí  odvolacího  soudu ( ). proto ani neupravil funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 1997, sp. zn. , uveřejněné pod č. 112 v sešitě č. 14 z roku 1997 časopisu Soudní judikatura, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 1999, sp. zn. ). Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. června 2009, č. j. -65 (ve spojení s usnesením ze dne 12. června 2009, č. j. -67), zastavil ( ve spojení s ustanovením ). Zbývá dodat, že Nejvyšší soud se už vůbec nezabýval dovoláním proti „rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem, č. j. -32“, a to proto, že takto označené rozhodnutí nebylo vydáno v posuzovaném případě.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou ( ). Poté se zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku ( ), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

Podle , b/ a c/ nemůže být dovolání přípustné už proto, že napadeným usnesením odvolacího soudu bylo odmítnuto odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně a nikoliv změněno ( ) či potvrzeno ( a c/ ) rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí však nelze opřít ani o další ustanovení upravující přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu (srov. , , ). Přitom vady uvedené v , a b/ a , jakož i vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přípustnost dovolání nezakládají a lze k nim přihlédnout pouze v případě přípustného dovolání (srov. věta druhá ).

Z výše uvedeného vyplývá, že přípustnost dovolání nelze opřít o žádné v úvahu přicházející ustanovení. Lze – stejně jako v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. března 2005, sp. zn. uzavřít, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud ve smyslu ustanovení a odmítl odvolání pro vady, které brání jeho projednání, není podle ve znění účinném od 1. ledna 2001 přípustné; mimořádným opravným prostředkem proti takovému rozhodnutí je žaloba pro zmatečnost ( ).

Za této situace Nejvyšší soud dovolání podle věty první a pro nepřípustnost odmítl. Přitom s přihlédnutím k ustanovení věty za středníkem bylo nerozhodné, že dovolatel nebyl v dovolacím řízení zastoupen advokátem.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolateli právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. prosince 2009

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu