Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 489/2009

U S N E S E N Í

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. června 2003, č. j. -30, zamítl návrh na určení, že usnesení náhradní členské schůze v záhlaví označeného bytového družstva (dále jen „družstvo“) ze dne 6. února 2003 (dále jen „náhradní členská schůze“),

jímž bylo zamítnuto odvolání navrhovatelky a současně potvrzeno rozhodnutí představenstva družstva ze dne 21. října 2002 o jejím vyloučení z družstva, je neplatné.

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že vyslovil neplatnost usnesení náhradní členské schůze.

Odvolací soud shledal oprávněnou zejména námitku navrhovatelky, že důvod jejího vyloučení podle stanov nebyl naplněn. Základní podmínkou pro výpověď podle , (dále jen „obč. zák.“), ve znění účinném v době rozhodování představenstva o vyloučení navrhovatelky z družstva, na který příslušné ustanovení stanov odkazuje, bylo přivolení soudu a tato podmínka v daném případě splněna nebyla. Předmětné ustanovení stanov nelze podle názoru odvolacího soudu chápat tak,

že si družstvo samo posoudí, zda jsou dány důvody pro výpověď z nájmu bytu. Jedině soudu v řízení podle § 711 obč. zák. totiž přísluší posoudit, zda jsou naplněny výpovědní důvody

či nikoliv. Jelikož však dosud nebylo soudem o přivolení k výpovědi z nájmu bytu pravomocně rozhodnuto, podmínka pro výpověď podle § 711 obč. zák., kterou předpokládají stanovy, splněna nebyla.

Nad rámec důvodů, pro které bylo rozhodnutí soudu prvého stupně změněno, odvolací soud uvedl, že v případě, kdy by dospěl k závěru, že družstvo bylo oprávněno samo posoudit splnění podmínek § 711 obč. zák. pro výpověď z nájmu bytu, by bylo nutné přisvědčit námitce navrhovatelky, že již dříve uplynula stanovami určená subjektivní lhůta, v níž mohlo představenstvo o vyloučení člena rozhodnout.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podalo družstvo včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , (dále jen „ “) namítajíc, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Specifikuje tedy dovolací důvod dle a navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolatel má za to, že závěr odvolacího soudu, k němuž dospěl při výkladu článku 3 odst. 3 písm. d/ stanov družstva, odkazujícího na ustanovení § 711 obč. zák., podle něhož je před vyloučením člena z bytového družstva nezbytné, aby soud přivolil k výpovědi z nájmu bytu, je nesprávný.

Uvádí, že odkaz na § 711 obč. zák. byl učiněn pro „zestručnění“, aby ve stanovách nemusely být „vypisovány“ jednotlivé důvody, z nichž může dát pronajímatel nájemci výpověď dle § 711 odst. 1 písm. c/, d/, g/ a h/ obč. zák. Odkaz na odstavec 1 uvedeného ustanovení však neznamená, že družstvo musí v případě rozhodování o vyloučení člena z těchto důvodů čekat na přivolení soudu. Předmětný odkaz je nutno vykládat tak, že člena je možno vyloučit, jsou-li splněny podmínky pro výpověď z nájmu bytu, nikoliv až když soud přivolil k výpovědi z nájmu bytu. „Tyto podmínky nejsou totiž splněny až v okamžiku,

kdy o nich rozhodne soud, ale stačí, že jsou splněny ke dni, kdy byla nájemci dána výpověď z nájmu bytu, neboť i soud posuzuje jejich splnění k tomuto okamžiku.“

Dovolatel rovněž namítá, že v době, kdy bylo jeho představenstvem rozhodnuto o vyloučení navrhovatelky, bylo již soudem (byť nepravomocně) o přivolení k výpovědi z nájmu bytu rozhodnuto. Zmíněné soudní rozhodnutí bylo sice následně v odvolacím řízení zrušeno, nicméně z odkazu ve stanovách nevyplývá, že by rozhodnutí soudu o přivolení muselo být pravomocné. Současně odvolacímu soudu vytýká, že podanému návrhu vyhověl „předčasně“, neboť v době jeho rozhodování ve věci nebylo o splnění podmínek pro přivolení k výpovědi z nájmu bytu pravomocně rozhodnuto.

Ani se závěrem odvolacího soudu, že zmeškal subjektivní lhůtu k vyloučení navrhovatelky, dovolatel nesouhlasí. Splnění podmínek pro vyloučení navrhovatelky v době, kdy jí dal výpověď z nájmu bytu, pouze předpokládal, avšak neměl přístup k důkazům,

které jejich splnění nepochybně osvědčují nebo vyvracejí. Subjektivní lhůta k vyloučení tedy nezačala vůbec běžet. O splnění podmínek se dozvěděl až v průběhu soudního řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu po provedení dokazování.

Dovolání je přípustné podle ustanovení

Nejvyšší soud, jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením ( věta první ), přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu co do správnosti právního posouzení věci.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

S přihlédnutím k datu rozhodování představenstva o vyloučení navrhovatelky z družstva (21. října 2002) je pro další závěry Nejvyššího soudu rozhodný výklad ustanovení ve znění účinném do 31. března 2006.

Ustanovení § 231 odst. 4 obch. zák. umožňuje, aby si družstvo upravilo

ve stanovách (další) důvody, pro které může být jeho člen z družstva vyloučen. Nezbytnou podmínkou je, aby se jednalo o důvody důležité.

Protože bytové družstvo a jeho člen jsou vzájemně zpravidla nejen ve vztahu členském, ale i ve vztahu nájemním (člen je nájemcem družstevního bytu a družstvo je jeho pronajímatelem), je obecně možné, aby mezi důvody vyloučení, byly ve stanovách uvedeny i důvody, pro které je podle možné vypovědět nájem bytu. Tato úprava může provedena i odkazem na příslušné zákonné ustanovení. I v tomto případě se však může jednat jen o ty výpovědní důvody, které lze – z hlediska vztahu člena k družstvu – považovat za důležité.

Článek 3 odst. 3 písm. d/ stanov družstva platných v rozhodném období

(tj. od 18. dubna 2002) stanoví: „O vyloučení člena družstva rozhoduje představenstvo družstva….v případě, že jsou splněny podmínky pro výpověď z nájmu bytu zakotvené v ustanovení , d/, g/ a h/ v platném znění.“

Citované ustanovení stanov družstva nelze vyložit jinak, než že družstvo

při zjišťování, zda je naplněn důvod vyloučení (stejně jako při podání žaloby o přivolení k výpovědi z nájmu bytu) posuzuje, zda jsou splněny skutkové podmínky předvídané hypotézami ustanovení formulujících jednotlivé výpovědní důvody. Jsou-li podmínky výpovědi z nájmu bytu skutkově naplněny, je nutno dále zkoumat, zda je výpovědní důvod z pohledu členského vztahu k družstvu důležitý. Pouze je-li tato podmínka splněna, je družstvo oprávněno dotčeného člena vyloučit.

Skutečnost, že z ustanovení § 711 odst. 1 obč. zák. v rozhodném znění vyplývalo, že k výpovědi pronajímatele z nájmu bytu je (ve všech případech v tomto ustanovení uvedených) třeba přivolení soudu, vyloučení člena nebránila. Přivolení soudu bylo dle § 711 obč. zák. nezbytnou právní podmínkou (srov. dikci „jen s přivolením soudu“) pro to,

aby výpověď pronajímatele z nájmu bytu adresovaná nájemci mohla vyvolat právní účinky. Výpověď nájmu bytu daná nájemci pronajímatelem bez přivolení soudu nevyvolávala právní účinky zániku nájmu až do doby, než k ní soud přivolil.

Názor vyslovený odvolacím soudem, podle něhož „základní podmínkou

pro výpověď … je přivolení soudu“, není správný, neboť směšuje posouzení skutkových podmínek výpovědních důvodů s právní podmínkou účinnosti výpovědi. Je-li možné,

aby mezi důvody vyloučení z družstva byly zahrnuty důvody výpovědi z nájmu bytu, není třeba rozhodnutí o vyloučení z těchto důvodů dále podmiňovat tím, že družstvo dotčenému členu účinně (se soudním přivolením) vypoví nájem družstevního bytu.

Při vyloučení z družstva dochází k zániku nájmu družstevního bytu nikoli v důsledku výpovědi, nýbrž v důsledku zániku členského vztahu k družstvu (§ 714 obč. zák.). K prověření zákonnosti procesu vyloučení slouží řízení o neplatnost vyloučení (§ 231 odst. 5 obch. zák.), ve kterém soud v tomto případě jako otázku předběžnou přezkoumá i splnění podmínek pro výpověď z nájmu bytu.

Dovolání přesto není důvodné.

Je tomu tak proto, že právo družstva vyloučit navrhovatelku v důsledku plynutí času zaniklo.

Článek 3 odst. 3 stanov družstva platných od 18. dubna 2002 stanoví: „Rozhodnutí o vyloučení člena je možno přijmout jen do tří měsíců ode dne, kdy družstvo zjistilo důvod pro vyloučení, nejpozději do jednoho roku, kdy tento důvod vznikl.“

Důvod, pro který představenstvo rozhodlo o vyloučení navrhovatelky z družstva, byl družstvu znám již dne 22. října 2001, kdy byla navrhovatelce adresována výpověď z nájmu bytu. Jelikož stanovy družstva platné od 18. dubna 2002 (následně) možnost rozhodnout o vyloučení člena z družstva časově omezily, počala (až) dnem následujícím po jejich vstupu v platnost běžet subjektivní tříměsíční lhůta pro rozhodnutí o vyloučení. Tato lhůta marně uběhla 18. července 2002 a jejím uplynutím právo družstva vyloučit navrhovatelku zaniklo prekluzí. Rozhodnutí o vyloučení navrhovatelky z družstva přijaté až 21. října 2002 tak nemohlo vyvolat žádné právní účinky.

Nejvyšší soud proto uzavírá, že odvolací soud dospěl – ohledně otázky zániku práva družstva vyloučit navrhovatelku – ke správnému právnímu závěru. Z tohoto důvodu je napadené usnesení náhradní členské schůze družstva neplatné, neboť důvod, pro který měla být navrhovatelka z družstva vyloučena, nebyl dán.

Jelikož Nejvyšší soud neshledal ani vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( věta druhá ), dovolání podle části věty před středníkem zamítl, aniž by se zabýval tím, zda družstvem uplatněné výpovědní důvody lze vůbec považovat za důležité důvody ve smyslu ustanovení

odst. 1 obch. zák.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1

a a skutečnost, že navrhovatelce, která byla v dovolacím řízení plně procesně úspěšná, podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. prosince 2009

doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu