Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1138/2008

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 23. 4. 2007, č.j. -45, zamítl žalobu na „určení, že povinnost žalobce zajistit žalovanému náhradní byt, na kterou je vázána povinnost žalovaného vyklidit byt č. 1514/21 o velikosti 2+1 s příslušenstvím, ve 2. nadzemním podlaží domu čp. 1514 v P., k. ú. L., F. K. (dále „předmětný byt“ resp. „byt“ a „předmětný dům“), určená usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. 3. 1988 ze dne 17. 3 1988, sp.zn. , bude splněna zajištěním náhradního bytu v jiné obci než v Praze“; dále rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání  žalobce Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 6. 11. 2007, č.j. -63, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, poté, co doplnil dokazování opakováním listinných důkazů, vzal za prokázáno, že žalobce je vlastníkem předmětného domu, že pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. 3. 1988, sp.zn. , byl schválen smír uzavřený mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, podle něhož se žalovaný zavázal předmětný (v té době služební) byt vyklidit do 15 dnů poté, kdy mu bude zajištěn náhradní byt nebo náhradní ubytování, že žalovaný ke dni 30. 11. 1987 přestal  ze zdravotních důvodů pracovat pro právního předchůdce žalobce, že ho dne 1. 7. 1992 požádal o členství, avšak nebylo mu vyhověno, že dne 13. 11. 1992 podal u Obvodního bytového podniku v P. žádost o přidělení náhradního bytu, na niž v roce 1998 reagoval Obvodní úřad v P. tak, že se má obrátit na vlastníka předmětného domu, že žalovaný byl dne 24. 7. 2006 uznán částečně invalidním, že je od 2. 1. 2007 zaměstnán, že jeho zdravotní stav vyžaduje nutné kontroly u odborných lékařů (na onkologii, gastroenterologii, endokrinologii, revmatologii a na oční ambulanci), že jeho manželka je taktéž zaměstnána, že jejich děti jsou již zletilé, že zdravotní stav jejich syna M. se po operaci (v roce 2005) zlepšil a že již pracuje. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že žaloba není důvodná, byť uplatněný nárok posoudil podle jiných zákonných ustanovení. Na rozdíl od něho dovodil, že nejde o žalobu ve smyslu , jejímž prostřednictvím se lze (dle ustálené judikatury  - „R 45/2005“) domáhat určení, že dříve určená povinnost k vyklizení není v důsledku změny poměrů vázána na zajištění bytové náhrady, a že se žalobce domáhal požadovaného určení nikoli z důvodu tvrzené změny poměrů, ale s odkazem na čl. III. bod 6 Uvedené ustanovení upravuje zvláštní případ určovací žaloby, u níž není nutno prokazovat naléhavý právní zájem, a určení jiné nebo žádné bytové náhrady nemusí být výrazem změny poměrů. Lze ho vztáhnout i na  usnesení o schválení soudního smíru, neboť  má účinky pravomocného rozsudku ( ). Odvolací soud dále zaujal názor, že na daný případ dopadá ustanovení ve znění účinném ke dni 1. 1. 1992 (dále jen „obč.zák.“), a že  pokud jde  o formu bytové náhrady, lze uvažovat o ustanovení obč.zák., upravujícím možnost podmínit povinnost k vyklizení zajištěním náhradního bytu  mimo obec než je byt vyklizovaný, jsou-li zde důvody zvláštního zřetele hodné. Po zvážení okolností zjištěných v dané věci (nepříznivý zdravotní stav žalovaného, který již sice není v plném, ale v částečném invalidním důchodu, věk jeho dětí, jeho snaha o získání jiného bydlení, nemožnost získání náhradního bytu od obce, délka doby, během níž mu žalobce nezajistil bytovou náhradu a v níž došlo ke zvýšení cen bytů v P.) dospěl k závěru, že zde nejsou dány žádné důvody, pro něž by ať už z hlediska ustanovení obč.zák. nebo ustanovení obč.zák. bylo možno vázat vyklizení žalovaného z předmětného bytu na zajištění náhradního bytu mimo obec Prahu. Na základě toho rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení s tím, že dle jeho názoru má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam. Uvádí, že v řízení byly prokázány skutečnosti, v nichž spatřuje důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu ustanovení obč.zák. i důvody pro vyhovění žalobě z hlediska použití ustanovení obč.zák. Za takový důvod označuje především výrazný rozdíl mezi cenami bydlení v obci P., na niž je omezena jeho povinnost k zajištění náhradního bytu pro žalovaného a v jiných obcích, dále aktuální (změněné) poměry na straně žalovaného, jakož i dobu, po kterou v předmětném bytě setrvává. Navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný v dovolacím vyjádření namítl, že dovolání není přípustné, obsáhle rozváděl důvody, pro které nelze považovat výkon jeho práva za rozporný s dobrými mravy a navrhl, aby  bylo odmítnuto.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 6. listopadu 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Nejvyšší soud  po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas,  osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení ( ), řádně zastoupenou advokátem ( a 4 ) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu (nejde tak o přípustnost dovolání podle , b/ ); dovolání tak může být podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu ( ).

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Jelikož ve smyslu je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl.

V projednávané věci dovolatel výslovně neformuluje otázku, v níž spatřuje tvrzený zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Jak je patrno z obsahu dovolání ( ) vyjadřuje nesouhlas s hodnotícím závěrem odvolacího soudu, že ve zjištěných okolnostech  nelze spatřovat důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu ustanovení obč.zák., ani důvody ve smyslu ustanovení obč.zák., pro něž by měla být povinnost žalovaného k vyklizení vázána na zajištění náhradního bytu v jiné obci, než ve které se nachází vyklizovaný (předmětný) byt. Dovolatelem nebyl zpochybněn závěr odvolacího soudu, že v dané věci přichází v úvahu aplikace posléze uvedených ustanovení, a proto z něho dovolací soud vychází.

Judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2001, sp.zn. , uveřejněné pod C 308 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu,  dále např. usnesení ze dne 18. 11. 2004, sp.zn. , a ze dne 23. 2. 2005, sp.zn. ) je ustálena v názoru, že  otázku, zda určitý výkon práva je podle zjištěných skutkových okolností významných pro posouzení konkrétní věci v rozporu s dobrými mravy, nelze považovat za otázku zásadního právního významu, s obecným dosahem pro soudní praxi. Obdobně to platí i pro hodnocení okolností představujících „důvody zvláštního zřetele hodné“, jejichž vymezení je věcí konkrétního (jedinečného) případu.

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle přípustné. Za tohoto stavu je dovolací soud  podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení věty první, , , věty první a a zavázal žalobce k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalovanému vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč ( , ve spojení s ustanovením , ve spojení s ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů),  a z částky 342,- Kč představující 19% DPH ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 14. prosince 2009

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu