Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 5426/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně  Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce m. V. M., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1) P. P., a  2) M. P., zastoupeným advokátem, o vyklizení bytu a o zaplacení částky 9.911,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky Valašské Meziříčí pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. května 2008, č. j. -39, proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky Valašské Meziříčí ze dne 12. února 2008, č. j. -24, a proti usnesení Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky Valašské Meziříčí ze dne 12. února 2008, č. j. -22, takto:

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.142,- Kč k rukám advokátky do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka Valašské Meziříčí (soud prvního stupně) – poté, co usnesením ze dne 12. 2. 2008, č.j. -22, rozhodl o spojení věcí vedených pod sp.zn. (o zaplacení částky 9.911,- Kč) a sp.zn. ke společnému řízení – rozsudkem ze dne 12. 2. 2008, č.j. -24, řízení o zaplacení částky 9.911,- Kč zastavil, uložil žalovaným povinnost vyklidit byt v rozsudku specifikovaný a rozhodl o nákladech řízení. Usneseními ze dne 7. 4. 2008, č.j. -33, a č.j. -34, soud prvního stupně odmítl odvolání žalovaných pro opožděnost. K odvolání prvního žalovaného Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (odvolací soud) usnesením ze dne 29. 5. 2008, č.j. -39, usnesení soudu prvního stupně ze dne 7.4. 2008, č.j. -33, jímž bylo odmítnuto odvolání prvního žalovaného, potvrdil.

Proti rozsudku soudu prvního stupně a jeho usnesení o spojení věcí a proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Namítají, že všechna rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná, spočívají na „nesprávném posouzení právního stavu“, a že nemohli řádně „uplatnit právo na soudní proces“. Napadenému rozhodnutí odvolacího soudu vytýkají především nesprávnost jeho  závěru o opožděnosti odvolání, neboť spočívá na nesprávném posouzení okolností doručování rozsudku soudu prvního stupně (jež podrobně popisují) a na chybné interpretaci ustanovení odst. 4 Nesouhlasí s rozhodnutím soudu prvního stupně o spojení žaloby ve věci dlužného nájemného s žalobou na vyklizení bytu, a namítají, že s ohledem na skutečnost, že žaloba na zaplacení peněžité částky byla vzata zpět před prvním jednáním, neměl soud prvního stupně přiznat žalobci náhradu nákladů řízení. Rozsudku soudu prvního stupně pak vytýkají, že vyklizení není vázáno na náhradní bydlení. Navrhli, aby napadená rozhodnutí byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce se v  dovolacím vyjádření ztotožnil s napadeným rozhodnutím odvolacího soudu i s rozsudkem soudu prvního stupně a navrhl, aby dovolání žalovaných bylo jako nepřípustné odmítnuto.

Žalovaní napadli dovoláním rozsudek soudu prvního a usnesení téhož soudu o spojení věcí. Podle je dovolání mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je – pokud to zákon připouští - odvolání ( ) a proto také neupravuje funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti soudu je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, a proto Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalovaných proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky Valašské Meziříčí ze dne 12. února 2008, č.j. -24, jakož i proti usnesení téhož soudu o spojení věcí, zastavil ( ve spojení s ).

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí odvolacího soudu vydáno dne 29. května 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Nejvyšší soud se především zabýval přípustností včasného dovolání žalovaných, jež směřovalo proti shora uvedenému usnesení odvolacího soudu, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že k podání dovolání je oprávněn (tzv. subjektivní přípustnost) pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp.zn. , uveřejněné pod č. 28 v časopise Soudní judikatura 3/1998). V projednávané věci, kdy jde o žalobu na vyklizení, opírající se o tvrzení, že žalovaní užívají předmětné nemovitosti bez právního důvodu, nelze žalované považovat za nerozlučné společníky ve smyslu ustanovení ; rozsah dovolacího přezkumu se proto neřídí ustanovením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2001, sp.zn. , uveřejněný pod č. 261 v publikaci Přehled judikatury ve věcech nájmu bytu, ASPI Publishing, Praha 2003). Dovolací soud proto nemohl z podnětu dovolání druhé žalované přezkoumávat napadené rozhodnutí, neboť v jejích poměrech  nenastala změna odstranitelná jeho zrušením (napadené rozhodnutí se týkalo toliko odvolání prvního žalovaného).

Dovolání prvního žalovaného proti rozhodnutí odvolacího soudu rovněž není přípustné.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních § 237, § 238, § 238a a také v § 239 o.s.ř

Přípustnost dovolání podle není dána, neboť napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo změněno ( ) či potvrzeno ( a c/ ) rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o věci samé.

Dovolání není přípustné ani podle , a a 2 , neboť nejde o žádný z případů v citovaných ustanovení uvedených.

Přípustnost dovolání není možno dovodit ani z ustanovení , neboť podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), nikoli usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost podle (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 41, ročník 2003).

Z uvedeného vyplývá, že ani přípustnost dovolání prvního žalovaného nelze opřít o žádné v úvahu přicházející ustanovení, a proto Nejvyšší soud dovolání žalovaných proti usnesení odvolacího soudu podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle , , části věty před středníkem a , věty první, a a zavázal žalované, kteří z procesního hlediska  nesou odpovědnost za to, že jejich dovolání muselo být odmítnuto, resp. dovolací řízení zastaveno, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč ( , 7 písm. d/, ve spojení s a , ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění vyhlášky pozdějších předpisů) a z částky 342,- Kč představující 19 % DPH ( o.s ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 14.  prosince 2009

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu