Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1586/2009

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě podané v této právní věci 13. 12. 1991, bylo posléze rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Brně z 21. 4. 2008, č. j. -673. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo žalovanému družstevnímu podniku uloženo uzavřít se žalobci dohodu o vydání spoluvlastnických podílů Janu Kozákovi (ve výši jedné ideální poloviny) a Č. K. (ve výši také jedné ideální poloviny) domu čp. 351 a pozemku parc. č. 316 (o výměře 136 m2), zapsaných na listu vlastnictví č. 132 pro katastrální území Veveří u Katastrálního úřadu pro J. (katastrální pracoviště B.). Žalovanému družstevnímu podniku bylo uloženo zaplatit žalobcům na náhradu nákladů řízení 66.723,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Také bylo žalovanému družstevnímu podniku uloženo zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Městského soudu v Brně 3l.000,- Kč na úhradu soudního poplatku a 30.750,- Kč na úhradu jím vyplaceného znalečného v této právní věci.

O odvolání žalovaného družstevního podniku proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně z 25. 11. 2008, sp. zn. . Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Městského soudu v Brně z 21. 4. 2008, č. j. -673, potvrzen ve výroku ve věci samé (označeném I.). Ve výroku o nákladech řízení (označeném IV.) byl tento výrok změně tak, že žalovanému družstevnímu podniku bylo uloženo zaplatit žalobcům na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 68.216,75 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Ve výrocích označených II. a III. byl rozsudek soudu prvního stupně změně tak, že žalovanému družstevnímu podniku bylo uloženo zaplatit na účet Městského soudu v Brně na úhradu soudního poplatku 300 Kč a na úhradu placeného znalečného 38.604,- Kč.

O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud tak, že žalovanému družstevnímu podniku bylo uloženo zaplatit žalobcům na náhradu těchto nákladů 31.654,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, byl odvolacím soudem přezkoumán se závěrem, že rozhodnutí soudu prvního stupně, napadené odvoláním, bylo shledáno správným.

Odvolací soud úvodem odůvodnění svého rozsudku konstatoval, že žalobci jsou, jako synové původních vlastníků nemovitostí, o něž jde v tomto řízení, oprávněnými osobami, žalovaný družstevní podnik je v tomto případě povinnou osobou podle a že žalobci podali řádnou a včasnou výzvu k vydání nemovitostí a také včas uplatnili svůj nárok u soudu.

Odvolací soud z výsledků dokazování, provedeného v této právní věci, dovozoval, že v daném případě stát převzal nemovitosti, o něž jde v tomto řízení, bez právního důvodu ve smyslu ustanovení ; v takovém případě není nezbytné pro uplatnění restitučního nároku, aby tu došlo k přechodu věci do vlastnictví státu.

Odvolací soud měl dále za to, že v tomto případě dům čp. 351 v katastrální území Veveří neztratil zásadní přestavbou svůj původní stavebně technický charakter. V tomto smyslu vycházel odvolací soud ze znaleckých posudků, které měly soudy obou stupňů v dané případě k dispozici (v počtu čtyř těchto posudků), z nichž vyplynulo, že obměna jednotlivých stavebních prvků, o nichž odvisí životnost stavby (konstrukce základů, svislé a vodorovné konstrukce stavby, konstrukce střechy a schodiště, které tvoří součást nosného systému stavby), vyjma konstrukce střechy, neodpovídá nadpolovičnímu objemovému podílu všech konstrukcí daného prvku. Změny u domu čp. 351 v katastrálním území Veveří (který byl dříve domem bytovým i s nebytovými prostorami a nyní jde o dům s nebytovými a administrativními prostorami) nejsou podstatné; využitelná plocha se zvýšila vybudováním 4. nadzemního podlaží a podlahová plocha se naopak snížila odbouráním pavlačí, přičemž výška budovy se nezměnila.

Z uvedených důvodů odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný ve smyslu ustanovení . Změněny byly jen výroky rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení a o soudním poplatku s poukazem na ustanovení , a .

O nákladech odvolacího řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto s poukazem na ustanovení a .

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalovaný družstevní podnik v řízení zastupoval, dne 14. 1. 2009 a dovolání ze strany žalovaného bylo podáno u Městského soudu v Brně dne 10. 3. 2009, tedy ve lhůtě stanovené v .

Dovolatel ve svém dovolání navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatel měl za to, že je jeho dovolání přípustné podle ustanovení a odst. 3 . Jako dovolací důvody dovolatel uplatňoval, že řízení v této právní věci je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatel především namítal nesprávné právní posouzení otázky restitučního titulu na straně žalobců, když zejména převod nemovitostí na stát právním  úkonem ze strany tehdejších vlastníků nemovitostí (manžely K.) nebyl bezúplatným převodem, nýbrž stát tu převzal nemovitosti k vypořádání dluhů převodců do výše obecné ceny převáděných nemovitostí, a to k úhradě pohledávek za převodci a za pohledávky státu z titulu majetkových dávek k odpisu ze strany státu. Tento převod tedy nebylo možno posoudit ani podle ustanovení , ani podle ustanovení téhož zákona. Nebyly tu totiž, podle názoru dovolatele, splněny zákonné podmínky pro vydání nemovitostí. Nešlo tu také o převod v rozporu s cenovými předpisy, když kupní cena za převod nemovitostí ve výši 88.910,- Kč byla na úrovni maximální ceny, kterou bylo možné v roce 1964 podle tehdy platných cenových předpisů, sjednat mezi převodci a nabyvatelem; nešlo rovněž o převod nemovitostí za nápadně nevýhodných podmínek pro převodce J. K. a J. K. vůči nabývajícímu čs. státu. Převod se uskutečnil na základě písemné nabídky K. z 1. 7. 1963 a uhrazovala se jím knihovní pohledávka ve výši 8.678,- Kč a neknihovní pohledávka 153.999,- Kč; dluhy byly likvidovány co do částky 88.910,- Kč a neknihovní pohledávka 153.000,- Kč; dluhy byly likvidovány co do částky 88.910,- Kč a ve zbytku pak byly odepsány. Převod se ovšem (jak uváděl dovolatel) uskutečnil tak, že „nedošlo ke shodné vůli ohledně částky, za kterou bylo vlastnictví nemovitostí převodem přijato“. Pokud tu mělo dojít ke smlouvě smíšené, dílem ke smlouvě darovací a dílem ke smlouvě kupní, pak tu šlo, podle názoru dovolatele, o úkon neplatný z hlediska určitosti učiněného právního úkonu“.

Pokud odvolací soud dospěl k závěru, že tu stát převzal nemovitosti bez právního důvodu ( ), pak to neodpovídá skutečnému stavu věci, když tu „stát převzal nemovitosti při existenci právního úkonu – smlouvy mezi původními vlastníky a státem, směřující k převodu nemovitostí na stát“. Podle názoru dovolatele tu byla při převodu nemovitostí v roce 1964 dostatečně určitá shoda vůle smluvních stran a byla platně dohodnuta cena za převod nemovitostí kupní smlouvou podle ustanovení , jakož i shoda ohledně toho, že převzetím nabídnutých nemovitostí státem nebudou již převodci zatíženi pohledávkami váznoucími na nemovitostech, ať už výše zůstatku těchto pohledávek v době nabídky převodu byla jakákoliv. Podle názoru dovolatele soudy tu tedy nesprávně interpretovaly ustanovení a dospěly k nesprávnému právnímu závěru, že stát převzal nemovitosti bez právního důvodu.; bylo tu třeba, podle názoru dovolatele, rozlišovat mezi plněním z neplatného právního úkonu a plněním bez právního důvodu; v tomto případě tu totiž zcela zřejmě existoval právní úkon, byť případně i od počátku neplatný, a nešlo tedy o převzetí věcí státem, aniž by k tomu existoval právní důvod.

Dovolatel je dále toho názoru, že v řízení před soudy obou stupňů nebyla vyřešena námitka dovolatele, že dům čp. 351 v katastrálním území V. ztratil zásadní přestavbou svůj původní stavebně technický charakter, a proto (ve smyslu ustanovení ) neměl být podle vydán. Citované ustanovení nelze tu interpretovat paušálně tak, že v každém případě, kdy v rámci stavební přestavby dojde k podstatné obměně, která však nemá povahu výměny např. krovu budovy a nepředstavuje minimálně nadpoloviční objemový podíl všech konstrukcí tohoto prvku (i např. u ostatních prvků dlouhodobé životnosti stavby), takže by k zásadní přestavbě, provázené změnou původně stavebně technického charakteru, nedošlo; naopak je tu třeba postupovat od případu k případu na základě individuálního posouzení. V daném případě např. byla v rámci stavebních změn odstraněna celá dvorní stavba na části pozemku parc. č. 316 v katastrálním území V. a na místo původní zbořené stavby byla na uvolněném pozemku postavena přístavba k takto rozšířené přestavěné budově; také rekonstrukce dřevěného trámového stropu (spřežením železobetonové desky k původním dřevěným trámům) došlo k zásadní změně původních dřevěných trámů. Došlo tak v důsledku uvedených změn k tomu, že původní obytný dům již nemůže svým dispozičním uspořádáním sloužit k bydlení a navrácení do původního stavu by bylo možné jen nákladnou stavební adaptací; přitom vzhledem k provedeným rozsáhlým pracím adaptačním došlo tu nepochybně k prodloužení životnosti objektu. Podle názoru dovolatele je tedy rozsudek odvolacího soudu i z hlediska aplikace ustanovení nesprávný, nepřesvědčivý a je v rozporu s hmotným i procesním právem.

Přípustnost dovolání dovolatele tu bylo třeba posoudit podle ustanovení , podle něhož je přípustno dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že odvoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, nebo právní otázku, která je rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, anebo řešil-li odvolací soud svým rozhodnutím, napadeným dovoláním, některou právní otázku v rozporu s hmotným právem.

V daném případě odvolací soud posoudil projednávanou právní věc, jak uváděl ve svém rozsudku z 25. 11. 2008, sp. zn. Krajského soudu v Brně, zejména podle ustanovení a , o mimosoudních rehabilitacích.

Podle ustanovení se povinnost vydat věc podle tohoto zákona vztahuje i na další případy neuvedené v , jež spadají pod , jakož i na případy, kdy stát převzal věc bez právního důvodu.

Podle ustanovení se stavby, které zásadní přestavbou ztratily svůj původní stavebně technický charakter, nevydávají.

V nálezu Ústavního soudu z 19. 11. 1996 (uveřejněném pod č. 121 ve svazku 6 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR) bylo vyloženo, že podmínka nabytí vlastnictví státem je nezbytná pro úspěšnost uplatněného nároku podle ze strany oprávněné osoby v případě jmenovitě uvedených v ; nemusí však být uplatněna v případech uvedených v odstavci 2 tohoto ustanovení.

Převzetím věci státem bez právního důvodu ve smyslu ustanovení , případně , se rozumí i převzetí držby věci, a to i držby neoprávněné.

O zásadní přestavbě stavby ( ) lze uvažovat tehdy, jestliže při této přestavbě došlo ke změně podstaty nemovité věci, a to z hlediska druhu, obsahu nebo rozsahu nemovitosti (viz k tomu č. 34/1993, str. 121/255/, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, odkazující i na č. 54/1973, str. 288-289, Sbírky soudních rozhodnutí, vydávané Nejvyšším soudem).

Pro závěr o ztrátě původního stavebně technického charakteru stavby je nutno mít ověřeno provedeným dokazováním, zda alespoň u některého z prvků dlouhodobé životnosti došlo k jeho výměně reprezentující nadpoloviční objemový podíl všech konstrukcí daného prvku objektu (k tomuto závěru dospěl již např. Vrchní soud v Praze v rozsudku , s nímž byly soudy seznámeny v dříve vydávaném Bulletinu Vrchního soudu v Praze, v sešitě 3/1994, poř. č. 24). Prvky dlouhodobé životnosti stavby však nejsou jediným hlediskem pro posouzení stavebně technického charakteru stavby ve smyslu ustanovení

V rozhodnutí uveřejněném pod č. 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, byly co do zjišťování skutkového stavu věci v občanském soudním řízení, co do hodnocení důkazů prováděného v tomto řízení a co do vycházení ze skutkového zjištění podle obsahu soudního spisu zaujaty tyto právní závěry: V občanském soudním řízení učiněná vadná nebo nesprávná skutková zjištění, nejsou sama o sobě dovolacím důvodem, nýbrž jen tehdy, jestliže zakládají některý z dovolacích důvodů stanovených jmenovitě v právní úpravě dovolacích důvodů v . Dovolacím důvodem nemohou být vady čí omyly při hodnocení důkazů ( ), které je soudům svěřeno k realizaci procesní zásady volného hodnocení důkazů soudem. Rozhodnutí soudu vychází ze skutkového zjištění, jež nemá v podstatné části oporu v dokazování, jestliže soud vzal za zjištěno něco, co v soudním spise vůbec není, nebo jestliže soud nepokládá za zjištěnou skutečnost (právně významnou), která bez dalšího z obsahu spisu naopak vyplývá.

Z uvedených ustanovení právních předpisů i z citovaných právních závěrů z uveřejněné judikatury soudů (ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem) i z nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR vycházel dovolací soud i v daném případě. Zároveň však musel dovolací soud konstatovat, že tatáž ustanovení právních předpisů i tytéž právní závěry měl na zřeteli i odvolací soud ve svém rozsudku z 25. 11. 2008 (sp. zn. Krajského soudu v Brně), když v návaznosti na závěry z předchozích rozhodnutí odvolacího soudu i dovolacího soudu v téže právní věci (zejména z rozhodnutí dovolacího soudu z 31. 8. 2006, Nejvyššího soudu) dospěl k tomu, že v tomto případě bylo nutno (vzhledem k tomu, co vyplývalo z obsahu soudního spisu) posoudit tuto právní věc tak, že přechod nemovitostí, o něž jde v tomto řízení, je přechodem věcí na stát bez právního důvodu, když tu nebyla bezpečně doložena existence perfektivního právního úkonu o převodu či přechodu věcí na stát; zároveň nebylo také jednoznačně doloženo, že by vydání nemovitostí bránily zákonné podmínky stanovené v

Nemohl tedy dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že tu odvolací soud řešil některou právní otázku v rozporu s hmotným právem, a to zejména s přihlížením k tomu, že odvolací soud při aplikaci ustanovení a nevycházel z jiných závěrů než z těch, které odpovídají citovaným právním závěrům z publikované judikatury soudů či z právních závěrů z nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR.

Nešlo tu také podle názoru dovolacího soudu ani o případ řešení právní otázky, která by byla řešena rozdílně v konkrétních rozhodnutích odvolacích soudů nebo dovolacího soudu se zcela shodnou právní problematikou.

Nebyly tu tedy u dovolání dovolatele shledány zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení a odst. 3 . Dovolací soud proto přikročil podle ustanovení a k odmítnutí dovolání dovolatele, a to jako dovolání nepřípustného.

Dovolatele nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalobcům v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 10. prosince 2009

JUDr. Josef  R a k o v s k ý, v. r.

předseda senátu