Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3040/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobce Ing. M. S., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1) ČR– Ú. pro z. s. ve v. m., a 2) J. B., zastoupenému advokátem, o určení oprávněné osoby a o uzavření smlouvy o vydání nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 1. 2009, č. j. -1096,  takto:

I. Dovolání se odmítá

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud v záhlaví identifikovaném usnesení zrušil rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 23. 6. 2006, č. j. – 919, jímž byl doplněn rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 19. 7. 2005, č. j. – 874, a to ve výroku IV., jímž byla žalované 1) uložena povinnost uzavřít se žalobcem dohodu podle i o vydání pozemku č. 1169/2 – ostatní plocha, o výměře 594 m2 v obci a katastrálním území N. M. n. M. tak, jak je tato nemovitost vyznačena v geometrickém plánu č. zakázky 1376 – 95/2003. Věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Stalo se tak poté, co Nejvyšší soud k dovolání žalobce zrušil svým usnesením ze dne 9. 9. 2008, č. j. – 1091, předchozí usnesení odvolacího soudu ze dne 12. 10. 2007, č. j. – 1010, ve výroku V., v němž odvolací soud zrušil výrok IV. doplňujícího rozsudku soudu prvního stupně ze dne 23. června 2006, č. j. – 919, a řízení v tomto rozsahu zastavil.

Dovolací soud výše identifikovaným usnesením rozhodl takto z toho důvodu, že měl – na rozdíl od soudu odvolacího – za podložené, že soud prvního stupně v daném případě zcela evidentně rozhodl o tom, co žalobce učinil předmětem řízení, byť tak činil v jisté fázi řízení relativně neurčitě. Předmětný pozemek parc. č. 1169/2 se stal předmětem daného řízení, a to i ve vztahu k žalobcem požadovanému uložení povinnosti žalované 1) uzavřít s ním výše specifikovanou dohodu.

Odvolací soud odůvodnil své rozhodnutí ze dne 15. 1. 2009 tak, že soud prvního stupně zatížil předcházející řízení celou řadou procesních vad vytýkaných již v usnesení odvolacího soudu ze dne 12. 10. 2007, sp. zn. . Toto usnesení pak Nejvyšší soud zrušil pouze ve výroku V, a ostatní výroky jsou tak pravomocné. Odůvodnění vztahující se k pravomocným výrokům lze vztáhnout i na nyní přezkoumávaný výrok tímto usnesením, a krajský soud tedy na něj v dalším odkázal.

Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z a , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Dovolatel zpochybňuje postup odvolacího soudu a brojí proti důvodům, které odvolací soud vyložil ve svém usnesení ze dne 12. 10. 2007, sp. zn. , a na něž odkázal v odůvodnění v současnosti napadeného usnesení. Dovolatel nesouhlasí s tím, že odvolací soud posoudil žalobní návrh jako alternativní, a nikoliv jako eventuální. Výklad provedený odvolacím soudem odporuje znění   a je neslučitelný se stavem řízení. Soud nemůže petit označený žalobcem jako eventuální posuzovat jako alternativní bez souhlasu žalobce.Nad to odvolací soud o pozemku 1169/2 vůbec nerozhodoval, jak je patrno z důvodů předcházejícího rozhodnutí Nejvyššího soudu, a tak se odůvodnění odvolacího  zrušení v napadeném usnesení předmětného pozemku nemůže vůbec týkat a výrok je tak neodůvodněn. Žalobce navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Jak zjistil Nejvyšší soud jakožto soud dovolací ( ), dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou oprávněnou řádně zastoupenou advokátem. Lze se tedy zabývat jeho přípustností.

Podle , lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Dovolání není přípustné.

Předně je nutno uvést, že přípustnost dovolání v daném případě nelze založit podle     , , ani podle , neboť napadené rozhodnutí nespadá ani pod jeden z případů uvedených v těchto ustanoveních. Napadeným usnesením nebylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, a proto nepřichází v úvahu ani připuštění dovolání podle či c)

Přípustnost dovolání je tak možno zvažovat jen podle Dovolání je ve smyslu uvedeného ustanovení přípustné, směřuje-li  proti rozsudku odvolacího soudu či proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Není přitom rozhodné, zda odvolací soud formálně rozhodl podle nebo podle či podle a 221 , je toliko důležité, zda a jak rozdílně posoudil soud odvolací práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení, případně zda práva a povinnosti účastníků stanovil oproti rozhodnutí soudu prvního stupně odlišně (tedy obsahový vztah rozhodnutí obou soudů – viz. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. . Komentář. II. díl. 7.vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, str. 1238).

Tomu však obsah napadeného usnesení odvolacího soudu nenasvědčuje, neboť tento soud zrušil výše jmenované rozhodnutí (resp. jeho část) pouze s odkazem na procesní nedostatky v postupu soudu prvního stupně, aniž stanovil jakákoliv jiná práva či povinnosti žalobce (byť i jen procesní povahy). Dovolací soud konstatuje, že odlišný náhled na charakter žalobní žádosti není obsahově odlišným posouzením práv či povinností účastníka řízení. Odvolací soud v tomto svém rozhodnutí žádným způsobem nehodnotil práva či povinnosti v právních vztazích mezi účastníky řízení, o něž v souzeném sporu jde, natož aby je posoudil odlišně od soudu prvního stupně. To ovšem tím spíše platí i pro případ, že by své zrušující rozhodnutí ve vztahu k předmětu řízení opravdu vůbec neodůvodnil. Ve smyslu shora uvedené interpretace tak dovolání nesměřuje ani proti rozhodnutí, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, a není tedy přípustné.

Dovolací soud proto postupoval podle a a dovolání jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle věty první, , části věty před středníkem a Žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 10.12.2009

JUDr. František I š t v á n e k, v. r.

předseda senátu